Donny McCaslin – Fast Future
Album tohoto týdne je lehce futuristické a jako celek příjemně svižné, jak praví název Fast Future. Americký saxofonista Donny McCaslin se totiž ponořil hlouběji do elektroniky i inspirací taneční scénou. Ona „budoucnost“ ale nepůsobí z nahrávky jako strašák přílišné rychlosti a odlidštěnosti, to spíše jako lákavá vidina.
Elektronika samotná není na albech Donnyho McCaslina novinkou. Dobarvila třeba už jeho tituly Perpetual Motion (2010) a Casting for Gravity (2012). Na novince Fast Future ovšem tvoří zásadnější část hudebního podloží.
Čtěte takéDonny McCaslin – Casting for Gravity
„Opravdu miluji sonické textury a ambientní vibrace, které můžete slyšet ve spoustě elektronické taneční hudby,“ potvrdil svůj inspirační zdroj saxofonista v tiskové zprávě k vydání alba. A jako důkaz dokonce zařadil na album cover-verzi skladby No Eyes elektronického hudebníka Willa Wiesenfelda, známějšího pod uměleckým jménem Baths.
„Někdy pro mě v říši elektroniky není dostatek harmonického pohybu a melodičnosti, ale zrovna tahle píseň má sama o sobě nádherný nápěv a můžete ji hrát nejrůznějšími způsoby,“ vysvětlil McCaslin svoji volbu.
Jak vyplývá z citátu, důležitou roli na albu hrají groovy. Z pravidelných McCaslinových hvězdných spolupracovníků Antonia Sanchéze a Marka Guiliany zasedá v současném McCaslinově kvartetu za bicí soupravu ten druhý a vsadil na poměrně přímočarý a razantní hráčský styl, ovšem jemnosti na hi-hatce nechybí. Relativně přímočaré bicí si dobře rozumí s dalším starým známým z McCaslinových sestav, baskytaristou Timem Lefebvrem, který má krom hraní s Jamiem Cullumem či Chrisem Bottim řadu zkušeností z oblasti R&B, popu či bluesrocku, vždyť hrál i s Tedeschi Trucks Bandem.
Rytmika a elektronické plochy, zvuky a podkresy Jasona Lindnera či Davida Binneyho ovšem nepůsobí agresivně. Snad jen v krátkém tracku 54 Cymbru Beats, dalším převzatém kuse, tentokrát z repertoáru průkopníka acid techna a ambient techna Richarda D. Jamese alias Aphex Twin, který funguje na albu jako „budící“ předěl. A to hlavně díky vstřícné melodičnosti McCaslinových kompozic (krom dvou zmíněných předělávek elektronické taneční muziky a jedné skladby, kterou donesl David Binney, je celé album autorské nebo spoluautorské) a příjemnému, procítěnému, sytému a veskrze „živému“ zvuku kapelníkova tenoru.
Inspirace v elektronice navíc neznamená, že se by McCaslin vyhýbal tichým, jemným pasážím a pomalým skladbám. Slyšme například rozmáchlou a náladotvornou Love And Living s volným funkovým tepem. Ostatně ze spektra „computerové“ hudby jmenoval saxofonista coby zásadní zdroj ambient.
Důležitá je na titulu Fast Future nejen chemie mezi muzikanty ve studiu, ale také zasvěcená produkce dalšího dlouhodobého McCaslinova souputníka Davida Binneyho: jinak též výtečného saxofonisty, který dobře zná a umí podtrhnout schopnosti protagonisty a zároveň pohlídal zvukovou provázanost alba. Hosté, například kytarista Nate Wood (též Tigran Hamasyan, Kneebody, Chaka Khan), sound příjemně dobarvují, ale „neroztěkávají“.
Největší klad? Jak přirozeně a hladce se podařilo McCaslinovi a jeho týmu v čele s Davidem Binneym skloubit elektronicky-taneční momenty s elementy akustickými. Ostatně posuďte sami, třeba ve vysílání ČRo Jazz.
Donny McCaslin – tenorsaxofon
Jason Lindner – klavír, elektrické piano, syntezátory
Tim Lefebvre – baskytara
Mark Guiliana – bicí nástroje
David Binney – produkce, zpěv, doprovodné syntezátory
Nina Geiger – zpěv
Nate Wood – kytara
Jana Dagdagan – mluvené slovo
Label: Greenleaf Music, 2015
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
