Jaco Pastorius: Když basa zpívá

Výjimečně dobré načasování se podařilo Jacu  Pastoriovi vydáním jeho eponymního debutu. Deska byla sice natočena již v roce 1975, ale vydaná byla až v srpnu 1976. Vyšla tak půl roku po sólovém debutu Pata Methenyho Bright Size Life a především půl roku po vydání šesté desky skupiny Weather Report Black Market. Sólová deska tak vstoupila do připraveného řečiště, kterým se následně valila sólová kariéra fenomenálního - dle některých hodnocení vůbec nejlepšího - basisty všech dob.

Poslechněte si, jak Jaco Pastorius ovlivnil Tomáše Lišku:

Poprvé přišel Pastorius za Joe Zawinulem, aby se mu představil a dal mu svoje nahrávky, před koncertem skupiny Weather Report. Jaco řekl Zawinulovi: „Sleduju tvoji muziku už od Cannonballa Adderleyho a fakt to žeru.“

Zawinul: „Dobrý, co chceš?“ 

Jaco: „Já jsem John Francis Pastorius III, a jsem nejlepší hráč na elektrickou basu na světě.“

Na to mohla následovat asi jediná možná Zawinulova odpověď: „Vypadni odsud!“

Nicméně po pár měsících, kdy Jaco bombardoval Zawinula svými nahrávkami a dopisy, Joe změkl. Dopisy byly psány rukou a byly velmi zdobné, jak od Mozarta. Když v lednu 1976 z Weather Report odchází Alphonso Johnson, padla volba na Jaca Pastoria. .

Když Joe Zawinu slyšel skladbu Continuum, ptal se Jaca: „Hraješ taky na elektrickou basu?“

Domníval se totiž, že hraje na kontrabas. Jedním z pozitivních atributů hudebníka je, aby mu nástroj zpíval. V tom právě tkvěla Jacova jedinečnost.

Bláznivý nápad desky s basou

Jaco Pastorius jednoznačně rozdělil éru basové kytary na období před Jacem a po Jacovi. Když se Bobby Colomby - bubeník a producent skupiny Blood, Sweat & Tears rozhodl, že bude produkovat Jacovi sólové album, zavolal majiteli Epic Records Stevu Popovichovi. Jeho odpověď byla předvídatelná: „Basa? Ty chceš produkovat desku někomu, kdo hraje na basu? Co za nahrávku můžeme jako udělat s basou?“

Nicméně Jaco přiletěl do New Yorku, aby zahrál Popovichovi a Jimovi Tyrellovi, šéfům marketingu vydavatelství Epic. Jim Tyrell byl ovšem taky basista, takže si dokážete představit jeho reakci, když slyšel Jaca poprvé v životě. Zvolal jenom: „Můj Bože!“

O vydání Jacova debutu bylo rozhodnuto.

Tato první sólová deska Jaco Pastoria je specifická tím, že každá skladba je jako by z jiného světa. Je to samozřejmě způsobeno velmi rozmanitým obsazením, které je téměř pro každou skladbu jedinečné. Na nahrávce se tak podílí nejen Herbie Hancock, Michael Nara Walden, Don Alias, ale i budoucí spoluhráč Wayne Shorter anebo v dechové sekci Michael Brecker, Randy Brecker, David Sanborn a Howard Johnson.

Jaco hraje skladbu Teen Town:

To, že se stal Pastorius hráčem na elektrickou basu, za to může teplo, Miami a vlhkost. V 17 letech hrál totiž mladý Jaco na akustickou basu, ale právě nepříznivé podmínky v Miami vedly k prasknutí nástroje, což Jaco vyřešil tak, že si koupil Fender Jazz bass, konkrétně nástroj z roku 1962.

Pestrost pojí radost ze hry

Herbie Hancock o Pastoriovi řekl: „Jaco byl fenomenální. Dokázal hrát na basu s překvapivou citlivostí. Nehrál jenom noty, ale hrál akordy, harmonii, využil všechny možné barvy nástroje, a to vše, aby vytvořil nejlepší hudbu, jakou jsem kdy slyšel.“ 

Je zásluhou producenta Bobby Colombyho, že deska vznikla právě v této podobě. Bylo jeho přáním, aby obsahovala jako by vše. Zdánlivě nesourodou směsici pojí prostě radost ze hry. Některé skladby jsou velmi nejazzové. Stylový záběr desky se pohybuje od popu až po mix world music a ambientní hudby.

Deska byla oceněna cenou Grammy v roce 1977 jako nejlepší jazzová kapela a sólo Jaca Pastoria ve skladbě Donna Lee bylo pak oceněno jako nejlepší jazzové sólo. Pastorius je pak jedním ze sedmi basistů uvedených do síně slávy časopisu Down Beat a mezi nimi jediným basistou hrajícím na elektrickou basu. Na jeho počest vznikla i spousta skladeb, například Marcus Miller napsal skladbu Mr. Pastorius, nebo Pat Metheny Jaco.

Jako příjemné překvapení uslyšíte v závěru pořadu jeden bonusový track vydaný až v reedici na CD a nahrávku Pastoriova bigbandu Word of Mouth z roku 1982.