Vinyl Story: Michal Gera vzpomíná na LP Fata Morgana

Prosincový díl Vinyl Story je věnován desce Fata Morgana trumpetisty Michala Gery. Jde o nahrávku, která aktuálně vychází v reedici na CD. Pořad si rozhovor ze záznamu!

Michal Gera, původně pedagog, je český jazzový trumpetista. Hrál ve skupinách Impuls, Pražský big band, Milan Svoboda Quartet, Jazz Sanatorium, Blues Session, ASPM a samozřejmě Michal Gera Band. Náš díl je věnován právě desce tohoto seskupení, natočené v prosinci 1985.

Náš host vzpomíná na své začátky takto: „První kapely, ve kterých jsem hrál, byly zaměřené na tradiční jazz. Později - na přelomu šedesátých a sedmdesátých let - mě začaly zajímat současnější podoby jazzu a jeho propojení s jinými žánry jako soul, rhytm and blues, funk. V té době jsme poslouchali třeba nahrávky kvinteta Cannonbala Adderleyho s Joe Zawinulem, Blood, Sweet & Tears nebo Chicago. Samozřejmě jsme taky přejímali jejich skladby do našeho repertoáru.“

Po hraní jazzrocku v Impulsu začal Gera postrádat akustický zvuk

Gera Band vyšel z post-bopového idiomu, podobně jako Davisovo combo. „Tahle kapela vznikla vlastně shodou okolností, když jsme hrávali v klubu Parnas. Jednou se stalo, že jsem se tam ocitl jenom ve třech lidech s basou a bicími.

Čtěte také

Tenkrát to byl na bicí Milan Vitoch a na basu Aleš Charvát. Chvilku to fungovalo v tomhle smyslu a pak jsem přibíral další nástroje, třeba saxofon, vystřídali se různí muzikanti. Až se ustálila tahle sestava, která je na tomto LP Fata Morgana.“

Po první etapě Gera Bandu žádné nahrávky nezůstaly. Panton projevil zájem až roku 1985, kdy už se původní Gerovi spoluhráči kompletně obměnili, a věkový průměr kapely se snížil: tenorsaxofonista Václav Bratrych přišel jako třiadvacetiletý, kontrabasista Vít Švec jako jednadvacetiletý. V této sestavě vznikla Fata Morgana, kolekce osvědčených Gerových skladeb, z nichž některé už předtím hrál se Svobodovým kvartetem, nebo v duu.

Natáčení ve sklepní kóji

Po hraní elektroakustické hudby ve skupině Impuls Gera začal postrádat akustický zvuk. „V Impulsu jsem taky používal nějaký amplifikace, elektrický krabičky a kvákadla a kdoví co všechno, ale to mě časem přestalo bavit, a tak jsem začal přemýšlet o tom, že bych udělal nějakou sestavu spíš akustičtější. A tak jsem došel postupně ke Gera Band, posléze Michal Gera Bandu.“

trumpetista Michal Gera

Deska Fata Morgana byla natáčena v roce 1985 ve studiu ZK Motorlet. Gera vypráví: „Studio tam bylo tenkrát dole v suterénu, hned nad malostranským hřbitovem u zastávky U Zvonu. A tam bylo docela kuriózní, že jsme hráli odděleně. Myslím, že bubeník byl o patro níž a my jsme byli nahoře a samozřejmě taky oddělení kójemi, vše na sluchátka. Takže to bylo docela neobvyklé kvůli souhře.“

Michal Gera vypráví o zrodu jednotlivých skladeb: „To se stalo tak, že téma Smaragdu jsem vymýšlel kdysi dávno, když jsem byl na vojně. Majitelé deštníků - to byla inspirace výtvarníkem Igorem Ševčíkem. Ty mezihry - ty byly takový průběžně přicházející motivy, tak jsem to takhle zpracovával. Radosti - to mě zase inspirovalo v nějakým divadle - melodie, které jsme hrávali jako doprovodný muzikanti.“

Jak se vyvíjel Michal Gera Band dál, po natočení desky Fata Morgana? Michal Gera hovoří: „Časem se měnila sestava. Takže například zůstal Jaromír Helešic a Vítek Švec a nastoupil na kytaru místo saxofonu Petr Zeman. V této sestavě jsme hráli nějakou dobu a natočili jsme další nějaké nahrávky. S Petrem Zemanem a Vítkem Švecem hraju do dneška. U bubnů se to trošku střídalo, nicméně po Fatě Morgáně hrál Jaromír Helešic. Pak jsme se museli rozejít, tak jsme museli angažovat jiného bubeníka. Samozřejmě to bylo nejprve formou různých záskoků a pak jsme angažovali Pavla Razíma, který s námi hraje na další desce Magomanie.“

Kromě desky Fata Morgana zazní v závěru pořadu i ukázka z desky Magomania.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.