Vinyl Story: Čeští basisté vzpomínají na George Mraze

Málokterému českému jazzovému hudebníkovi se podařilo ve své kariéře dostat do té nejvyšší, první ligy. Výčet hudebníků, s nimiž hrál, je téměř nekonečný, a obsahuje jména jako Oscar Peterson, Dizzy Gillespie, Chet Baker, Joe Henderson, Thad Jones, Ella Fitzgerald, Stan Getz, Herbie Hancock, Richie Beirach a mnoho dalších.

Náš pořad je tentokrát složen ze vzpomínek českých basistů, které jsme oslovili, aby na Jiřího Mráze vzpomněli a vybrali jednu jeho nahrávku, kterou považují za stěžejní. Do pořadu tedy přispěli Robert Balzar, Petr Dvorský, Jaromír Honzák, Petr Kořínek, Tomáš Liška, Jiří Slavík, Vít Švec a František Uhlíř. Níže najdete pouze úryvky z jejich vyprávění, plnou verzi poslouchejte v audiu!

Robert Balzar

„Na začátku mé hudební dráhy jsem opisoval jeho hudební linky, stahoval jeho fenomenální sóla a zkoušel, jakým způsobem se to dá vůbec zahrát na basu. A popravdě, moc to nešlo. Ale byla to ta nejlepší škola jazzu za hlubokého socialismu. Osobně jsme se potkali na North Sea Jazz festivalu, kde hrál s triem Tommyho Flanagana. Nezapomenu ten pocit, kdy jsem vešel do sálu a kontrabas zněl jako z desky ‒ krásnej sametovej zvuk.“

Petr Dvorský

„Kromě cenných setkání během jeho koncertů v Čechách mě s Jiřím Mrázem spojila záležitost velice osobní ‒ jeho kontrabas. Měl jsem možnost od něj odkoupit jeho nástroj, který měl připraven pro koncertování v Čechách. Dopomohla k tomu náhoda. Ten nástroj má lehce nestandardní mensuru, a protože měl Jiří Mráz v té době potíže se zlomeným žebrem, rozhodl se mi ji prodat. A tak s úctou a pokorou k jednomu z nejlepších basistů jazzové historie mám tichou naději, že duše a tóny George Mráze stále žijí v tomto nástroji.“

Jaromír Honzák:

„George Mráz dosáhl něčeho neuvěřitelného, on prostě soustavně a dlouhodobě vystupoval s největšími hvězdami amerického jazzu a byl jeden z nejvyhledávanějších basistů. Ve svých počátcích byl ovlivněn hrou Ray Browna, ale potom třeba i Scottem La Faro, takže k tomu drivu přidal i instrumentální virtuozitu a smysl pro melodii a lyriku. Takže vystupoval nejen s těmi tradičněji zaměřenými hráči, ale i s těmi modernějšími, jako jsou Dave Liebman, Richie Beirach, nebo John Abercrombie.“

George Mraz|foto:The official website of George Mraz

Petr Kořínek:

„V roce 2002 jsem hrál týden na Jazzovém festivalu v Molde. V projektu Directions In Music tam hrál také Herbie Hancock, Michael Brecker, Roy Hargrove, George Mraz a Willie Jones. Muzika, kterou tehdy hráli, byla už hodně rozvolněná, bylo znát, že Herbie a vlastně všichni měli tendenci opouštět formu, harmonii, téma... Všichni hráli skvěle. Ale musím přiznat, že – možná subjektivně – se mi nejvíc líbil právě Jirka. Snad to bylo hrdostí na krajana, nebo tím, že jak jsem znal jeho hru spíše v jasně dané formě, tak tentokrát hrál úplně jinou hudbu a hrál ji znamenitě. V jedné skladbě měl solo intro, které nebylo nikterak krátké a potom nastoupila kapela... bylo to tak silné, že mi vyhrkly slzy, za které se ovšem ani trochu nestydím.“

Jiří Slavík

„Já jsem George Mráze objevil, když mi bylo asi 16, nebo 17 let. Dostal jsem jeho desku Morava od svého strýce. A to byla pro mě dost zlomová deska, jednak jsem se seznámil s jeho zvukem, tak s jeho frázováním i s jeho linkami. A současně jsem poprvé slyšel moravskou lidovou hudbu v docela jinačím pojetí, hodně jazzovém. Tuto desku, hlavně všechny party, které George Mráz na ní hraje, jsem si skutečně naposlouchal velmi důkladně, hodně těch skladeb jsem si stáhnul a do dneška myslím, že je i zpaměti umím. Především duo ‒ píseň Zaleť skokol, což byla podle všeho nejoblíbenější skladba Mrázova dědečka.“

Vít Švec

„Naposledy jsem se s ním potkal asi před 15 lety. Já byl na podiu a Jirka se přišel podívat, ale pravděpodobně se přišel spíš občerstvit. Tam jsme si naposledy povídali a tehdy jsme si zcela spontánně výběr snímače i kombinace strun, jenž oba nejraději používáme. Tenkrát mi řekl tu pro mne památnou větu: Dva doktoři mně řekli, že nemám pít a kouřit. A oba jsou už po smrti. Škoda Jikro, že to nevydrželo déle... Byl to zkrátka frajer, který se svým talentem a úsilím dokázal vyšplhat až na samotný vrchol jazzového Olympu, protože být nejžádanějším kontrabasistou 70. let, to není jen tak samo sebou. Oscar Peterson údajně pronesl větu, když s ním Mráz v roce 1972 ukončil spolupráci: „No Mraz, no jazz.“

František Uhlíř

 „V 70. letech hrál Jiří s triem Tommyho Flanagana a nahrál mimo jiné pro vydavatelství ENJA svoji nádhernou baladu Blues For Šárka. Jirka hrál téma smyčcem s krásným přednesem a intonací a na mě ta skladba udělala velký dojem. Vzal jsem si z něho příklad a šel jsem tak trochu jeho cestou prezentace kontrabasu, kdy jsem střídal hru smyčcem (arco) a pizzicato. Jirka byl kompletní hráč, který měl zvládnutý nástroj a k tomu měl úžasný timing a melodické cítění, kterým se odlišoval od amerických hráčů, a proto s ním taky chtěla hrát široká špička amerických muzikantů!