Jak se daří českému jazzu: čtěte první díl ankety publicistů

Oslovené osobnosti měly volit nejlépe jedno nejlepší album z těch, která vyšla v roce 2024 a na nichž se podíleli čeští jazzoví hudebníci. Nakonec jich ale většina zmínila více. Jejich komentáře si můžete přečíst níže. V následujících týdnech zveřejníme také vítěze naší ankety odborníků a brožuru s kompletním přehledem všech vydaných desek.

Helena Bretfeldová (Radio Proglas, Brno – město hudby)

Jak je zřejmé z mého výběru, mám prostě slabost pro kontrabas ve všech podobách.

1. Jaromír Honzák – The Blues of a String Hanging In the Wind

Čtěte také

Malá tělesa jsou mi bližší, říká Jaromír Honzák k novému albu

Tvorbu Jaromíra Honzáka sleduji trvale a s potěšením; neustrnul, stále hledá nové cesty autorské i interpretační. Souzvuk jeho výjimečně hráčsky obsazeného kvintetu s plným zvukem SOČRu mě chytil a nepustil od začátku do konce nahrávky (bavily mě i ty „snové“ názvy jednotlivých částí suity, podněcují fantazii).  Pro mě Album roku bez ohledu na žánry.

2. Robert Balzar – Around the Bass

Autorské kompozice kontrabasisty Roberta Balzara oscilující od subtilních po symfonická aranžmá propojují hlas zpěvačky Jany Balzar Lieskovské, střídající s lehkostí slovenštinu, angličtinu i češtinu. Výsledek má kvalitu i čitelné citové napětí, které posluchač v podtextu vnímá a kvituje. Je zřejmé, že skladby byly tvořeny zpěvačce „na tělo“.

3. Hlaskontrabas Oktet – Kaleidoscopes

Nápad autorské dvojice Ahmedová–Tichý rozšířit původní duo na dvě čtveřice byl skvělý: Každý ze zúčastněných do projektu přidal své „polínko“ a celek je souladný, originální a posluchačsky vděčný. Moc by mě bavil živý koncert, zažít tu energii, která ze všech kompozic úplně svítí.

Václav Vraný (ČRo Vltava)

Jazzová a žánrově příbuzná alba v anketě ČRo Jazz – toto hudební zaměření provokuje k úvahám snad víc než vybírání nejlepšího alba.  Každý z muzikantů přece funguje nejlíp v trochu jiné situaci a hodnocení vždycky zkresluje. Nejde ale asi přehlédnout, že jazz se pořád šíří dál všemi směry a jako by se stával zásadní platformou pro hudební umění obecně, ať už zní jakkoliv. Jinými slovy úroveň české a světové scény jazzového okruhu umělecky roste a není možné vybrat tři nejlepší. Letošní ročník ankety proto považuji za ohromně krutý. Dovoluji rozseknout dilema na prvním místě albem The Blues of a String Hanging In the Wind, protože si v něm Jaromír Honzák dokázal udržet kontinuitu vlastního sdělení i se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, přestože forma a obsah jeho umění má blíž k malé kapele. Dále stojí za zmínku u nás ne úplně tradičně pojaté producentské album Peripheral People kapely Point of Few; zajímavé bude převedení desky do živé podoby. No a závěrem bych rád poděkoval Nikol Bókové za to, že jí dál dělá radost její nekompromisně fúzující jazzové trio, s nímž vloni před Vánoci vydala další desku.

Pavel Víšek (hudební publicista)

Zajímavých jazzových desek se loni sešlo určitě víc, ale nejvíc si cením následující trojice:

1. Hlaskontrabas Oktet – Kaleidoscapes

Čtěte také

Čtyři hlasy, čtyři basy. Hlaskontrabas Oktet vydává severské album

Unikátní okteto, které tvoří půl na půl zpěvačky a kontrabasisté, založili Ridina Ahmedová a Petr Tichý, kteří se rozhodli rozšířit svůj dvojčlenný HLASkontraBAS s „looperem“. Přelévání hlasů a kontrabasů vytváří bohaté zvukové krajinky, které těží i z faktu, že většinou z devíti skladeb přispěli soudobí skladatelé ze Skandinávie, Izraele i České republiky.

2. Jaromír Honzák – The Blues of a String Hanging in the Wind

Aktuální album je v diskografii kontrabasisty a skladatele Jaromíra Honzáka ojedinělým spojením jazzu a symfonické hudby. Starší titulní skladba je rozvedena do osmidílné suity, kterou zachytila živé nahrávka Symfonického orchestru Českého rozhlasu a Honzákova kvinteta, jehož silné obsazení dále tvoří David Dorůžka, Luboš Soukup, Vít Křišťan a Martin Novák.

3/ MarZ – #silnouzenou

Nelekejte se hashtagu v názvu třetího alba skupiny MarZ, za kterou stojí zpěvačka, kytaristka a výhradní autorka Markéta Zdeňková. Titul je ironickou nadsázkou. V původních skladbách převažuje jazzové písničkářství s přesahy do dalších žánrů včetně rocku. Oproti předchozí, jinak velice povedené desce MarZ působí pětičlenná kapela vyzráleji a texty jsou hlubší.

Jan Hocek (Jazzport, HIS Voice, Skjazz)

1. Limbo – Spirit of Chaos

Čtěte také

Pavel Hrubý: Poslech je pro mě rituál

Dvacetileté Limbo je vyzrálé, plné života a doslova překypující jazzovými vnadami slibujícími posluchačům všechny rozkoše světa. Málokdo totiž dokáže nalézt v chaosu duši, aniž by ho svázal.

2. Hlaskontrabas Oktet – Kaleidoscapes

Takovou kapelu už jinde na světě nenajdete… čtyři zpěvačky plus čtyři kontrabasy! A neskutečně nádherné album.

3. Otto Hejnic – Forms of Happiness

Čtěte také

Hejnicovo americké trio potěší nejen tradicionalisty

Společným jmenovatelem v hudbě tohoto tria je výrazná melodičnost až zpěvnost, vzdušnost, swingový a hardbopový tah, samozřejmě výtečná, jiskrná a citlivá sóla všech aktérů. A protože stopáž skladeb není zbytečně natahovaná, zachovávají si neobyčejnou svěžest.

4. Pudlax – 11mg

Bramborová medaile je v tomto případě nespravedlivá. Berte to jako třetí místo, na stupínku by měli stanout společně s Hejnicem a spol. Tento debut totiž považuju za nefalšovanou jazzovou událost! Oněch „11 mg“ předčí stejné množství jakékoli známé drogy v té nejkoncentrovanější, nejčistší podobě; tahle muzika je prostě omamnější a dobrodružnější…

5. 2in2out – Living Stories
6. Sakobi – Banzai!
7. Endemit – Salami Tiger
8. TRIPlay
9. Jaroslav Kořán, Petr Varjú, Petr Tichý – Fragile
10. Ploy – Její jméno je Ploy

Rok 2024 byl v jazzu rajský. Skvělé debuty, nevyčerpatelná autorská muzika těch „zavedených“, jazzové přesahy na pozoruhodné ambientní značce Blue Lizard, neutuchající objevná vydavatelská mise labelu Ma Records!