Pavel Hrubý: Poslech je pro mě rituál

Na začátku Rozhovoru měsíce Pavel Hrubý vzpomíná, že jej pořadatelé festivalu Cool v plotě pozvali na tuto akci už v roce 2019. Muzikanta, známého například ze skupin Limbo a Tellemarkk, nabídka zaskočila, protože se čistě sólovému hraní nikdy předtím nevěnoval.

„Potřeboval jsem si to promyslet, ale věděl jsem, že v tom roce to asi nezvládnu. Poprvé v životě jsem tedy odmítl pozvání na festival. Řekl jsem, že pokud to myslí vážně, potřebuji čas na rozmyšlenou, promyslím si svou vizi a ozvu se,“ vzpomíná s tím, že nabídku bral jako výzvu. Nakonec přijal pozvání na festival pro rok 2020 s tím, jeho vystoupení bude „pozitivní opozicí“ proti tomu, co se na festivalu Cool v plotě běžně děje.

Jedná se totiž o festival písničkářů a hudebníků-jednotlivců, kteří často používají loopery a další elektronická zařízení. Pavel Hrubý svůj koncept shrnuje slovy: „Žádná elektronika, žádné nazvučení, jen čistá autentická akustická podoba klarinetů a saxofonů ve volné improvizaci.“

Poslech jako rituál

Když se s tímto nápadem Hrubý svěřil svému producentovi a vydavateli Alexeji Charvátovi, ten okamžitě zareagoval, že se koncert musí natočit, protože se podobná nabídka možná už nikdy nebude opakovat. „Domluvil se s Adamem Karlíkem, mistrem zvuku ze studia Sono, který do kostela, kde se koncert konal, navezl techniku.

Vystoupení jsme natočili s tím, že se vydá, pokud s ním budu spokojený,“ vysvětluje hudebník. Nahrávka, která nakonec vyšla pod názvem Go Between, obsahuje téměř celý koncert s výjimkou jedné skladby.

Pavel Hrubý, který je sám milovníkem fyzických hudebních nosičů včetně vinylů, si dal záležet i na výtvarné podobě alba. Oslovil svého „kolegu ve zbrani“, saxofonistu Jana Štolbu, který je zároveň výtvarníkem, a požádal jej o jeden jeho obraz Vrh kostek, který jej zvlášť zaujal.

Čtěte také

Emil Viklický & Pavel Hrubý: Co se stalo mezi námi

Štolba měl bohužel k dispozici pouze jeden diapozitiv, zatímco originál obrazu zůstal v Austrálii, kam se v době lockdownu nemohl dostat. Situaci zachránil fotograf Ivan Prokop. „Dokázal obraz z diapozitivu zvětšit tak, že to neublížilo jeho struktuře, a dokonce jej dokázal i vyčistit,“ líčí Hrubý.

V další části rozhovoru se představuje také jako audiofil. „Poslech je pro mě rituál,“ tvrdí, „musím poslouchat z kvalitních beden nebo sluchátek a doma mám na takový poslech skvělé podmínky. Denně poslouchám hudbu takzvané užitkově, při práci. Ale na soustředěný poslech si čas musím najít. Kdo říká, že nemá čas, kecá, protože si jej udělat lze.“

Pluji mezi žánry

V diskografii Pavla Hrubého najdeme už tři alba, v jejichž názvu figuruje slovo „between“. Říká: „Ten název je pro mne příznačný, opravdu se pohybuji „mezi“. Dělám crossover, volnou improvizaci, jazz, komorní vážnou hudbu, soudobou hudbu. Jako interpret si uvědomuji, že nejsem nijak ortodoxní, vyhraněný v určitém typu způsobu vyjádření. Pluji mezi žánry.“

Čtěte také

Jan Štolba v Jazzotéce: Rytmus newyorského davu se mi spojil s jazzem

Po studiovém sólovém albu In Between tak Hrubý vydal společnou nahrávku s Emilem Viklickým Between Us. Pro nové sólové album zvažoval i pojmenování In Between, ale nakonec zvítězila varianta Go Between, která zdůrazňuje roli interpreta jako určitého prostředníka.

V závěru rozhovoru se Pavel Hrubý vrací k duu s Emilem Viklickým, které si nově začalo říkat Duo Moderna. Dvojice má před sebou koncert v Lipsku na jaře 2022, který by se měl nahrávat a z nějž zřejmě vznikne živé album.