Jak to slyší Jiří Šimek? Speciální kytarový díl

Pořad Tak to slyším já vysílá stanice Český rozhlas Jazz každý čtvrtý pátek v měsíci. Jde o rozhlasovou obdobu oblíbené rubriky Blindfold Test (test naslepo) legendárního amerického magazínu Down Beat. „Zkušební materiál“ i tentokrát připravil a Jiřího Šimka vyzpovídal hudební publicista Jiří Starý.

Kytarista, skladatel a aranžér Šimek – aktivní také jako hudební režisér a pedagog – působí na české scéně již přibližně dvě dekády. Prošel mimo jiné Kontrabandem Milana Svobody a pak na přelomu století spoluzakládal kapelu Muff, se kterou nyní vydal nové album. Mezi další formace, v nichž působí, patří NUO, Soil či Limbo a v posledních pěti letech i vlastní autorské projekty.

Více než polovinu předložených nahrávek poznává host bez váhání. S jistotou uhádne Kurta Rosenwinkela, Pata Methenyho či Johna Scofielda, své oblíbence. „Scofielda mám hodně naposlouchaného,“ říká Šimek. „Nikdy se člověku neomrzí, protože neustále hraje melodicky a pořád přichází s něčím novým. Opakuje se akorát ve zvuku.“

Na Billu Frisellovi obdivuje jeho nesvázanost stylovými škatulkami a zároveň pokaždé rozpoznatelný styl. „Je úplně jedno, co hraje za muziku. Člověk ho pozná hned. Může to být country, jazz, blues,... Asi nejlepším příkladem jeho všestranného talentu je spolupráce s Johnem Zornem.“

Podobně otevřený přístup má k hudbě i sám Šimek. „Snažím se být rozprostřený do co nejvíce stran. Hudba je buď dobrá, nebo špatná. K jazzu tíhnu víc, protože jsem instrumentalista a v jazzu se můžu nejvíce vyžít, ale styly pro mě jinak nehrají roli.“

Beninského kytaristu Lionela Louekeho, norského experimentátora Eivinda Aarseta nebo virtuóza Johna McLaughlina uhádne s drobnými obtížemi. „McLaughlina znám z období jeho mládí, kdy hrál s Milesem Davisem. Pak, abych řekl pravdu, jsem jeho nahrávky už moc neposlouchal. Moc mě neoslovovaly, ale s Davisem se mi líbil moc.“

V pořadu zazní také dvě Šimkovy vlastní skladby: Synu řekl otec a na závěr Play Country.