Milan Svoboda vydává bigbandový Létající klobouk

Kdo v posledních letech navštívil některý z koncertů Prague Big Bandu, ten už dramaturgii alba Swinging Hat / Létající klobouk samozřejmě tuší a konkrétní skladby si vybaví. Ovšem nejlépe představí desku samotný autor kompozic a kapelník:

„Jde o soubor mých posledních kompozic, na kterých dělám roky. Připravoval jsem tento repertoár asi deset let, kdy jsem průběžně napsal několik orchestrálních skladeb, inspirovaných hudbou Jaroslava Ježka. Zvláště jeho známými písničkami. Postupně vznikl takový pěkný cyklus, akorát na cédéčko. Tak jsem se rozhodl pořídit studiovou nahrávku. I když máme i několik docela dobrých live snímků, měl chtěl jsem chuť natočit vše pořádně ve studiu.“

Okolnosti přípravy alba ovšem zkomplikoval příchod epidemie. „Točili jsme v Áčku, rozhlasovém studiu v Karlíně a chtěl jsem vydat desku už loni na podzim. Jenže pak zase přišel ten koronavirus, čímž se vše zastavilo a museli jsme vydání odložit,“ pokračuje Svoboda.

Paradoxně ona vynucená pauza věci pomohla, umožnila totiž desku opravdu vycizelovat: „Protože mám domácí studio, ve kterém mohu míchat a opravovat, měl jsem najednou dost času se nahrávce dodatečně věnovat. Dal jsem si tu práci a po celou dobu lockdownu pečlivě vybíral z několika natočených verzí ty nejlepší pasáže a v klidu, beze spěchu mixoval. Jsem s deskou moc spokojený!“

Autorský vklad, nikoliv jen nové uchopení

Na otázku, zda ve Svobodových kompozicích pozná běžný posluchač Ježkovy předlohy, nebo jsou z gruntu přetvořeny, odpovídá autor jednoznačně: „Hodně jsem to maskoval, což se dalo čekat. Z každé skladbičky, z každé inspirace jsem udělal něco jiného, protože přesně tohle mě bavilo. Ježek byl geniální, má nádherné melodie, nádherné nápady, se kterými se dá krásně pracovat. Odlišně je harmonizovat, odlišně rytmizovat.“

Svoboda prozradí i další část receptu: „Hlavně jsem se snažil využít moderního zvuku big bandu. Všechna aranžmá jsou hodně nadupaná, s každým nápadem jsem si pohrával a často jsem se dostal do úplně jiných sfér, k něčemu odlišnému, než o čem původní písnička v principu je. Něco se tam poznat dá, něco nedá, ale věřím, že poslech může být pro posluchače trochu znalého věci zábavný. Možná zdroje odhalí až na druhý, třetí poslech. Je to taková hra s materiálem, jejímž výsledkem je šest původních aranžmá, ve kterých se big band může představit ve všech barvách, kterými disponuje.“

Čtěte také

Podobizna: Milan Svoboda o legendárním albu Pražského bigbandu

Žádné Ježkovy partitury Milan Svoboda dopředu nestudoval: „Inspiroval jsem se čistě melodikou, kterou jsem často pozměňoval a záměrně jsem šel proti dobovým aranžmá. Vůbec v tom není retro swingový, dobový ježkovský big band. Vše je vystavěno do soudobého zvuku. I když zjevné názvuky jsou samozřejmě dohledatelné, jde o úplně jinou hudbu.“

Svoboda také připomíná, že podobný přístup k materiálu není v hudební historii ničím vzácným: „Řada skladatelů si brala témata od svých kolegů, ať už jde o Beethovenovy variace na Antona Diabelliho nebo Busoniho bachovské chorální předehry. Ale jde každopádně o jiný přístup, než když člověk pracuje od začátku do konce se zcela vlastními nápady. Tady bylo prvotním záměrem z Ježkova materiálu vyjít - a teprve pak se ukáže, kam to celé dospěje.“

Album by mělo posluchače především pobavit: „Samozřejmě umím napsat a mám i skladby takzvaně vážné. Nicméně v mém vtahu k umění a hudbě hraje značnou roli nadsázka. V hudbě mám rád humor a nadhled. Úžasných, závažných filosofických věcí už existuje plno, ale Ježek, Voskovec, Werich, to je přece ohromná zábava. Přitom na půdorysu vynikajícího umění. Na tom jsem vyrostl a vždy jsem chtěl vedle prezentování hudby se svými orchestry vytvořit i něco zábavnějšího, aby se člověk z té serióznosti nezbláznil.“

Krom dalšího povídání zazní v pořadu pochopitelně i ukázka z alba, titulní skladba Létající klobouk, ve které se jako sólisté vystřídají tenorsaxofonista Milan Krajíc a kytarista Kryštof Tomeček. Už název napoví, s jakou písní tu Svoboda pracoval, i když motivů se v kompozici skrývá mnohem víc než by se do „starého černého klobouku“ vešlo.

V rámci rozhovoru také Milan Svoboda pozve posluchače – konečně – i na živý koncert big bandu. Proběhne 18. června v pražském Jazz Docku a v rámci vystoupení bude pokřtěno také album Swinging Hat: „Naposledy jsme hráli loni v září, sejdeme se znovu skoro po roce a moc se na to těším.“