Vilém Spilka v poslechovém testu: Jsem spíš intuitivní skladatel

Vilém Spilka samozřejmě ihned poznal brněnskou bluegrassovou legendu Poutníky. Při krátké debatě o bluegrassu a folku došlo i na otázku, proč natočil album coververzí Jana Nedvěda: 

„Protože si myslím, že ty písničky jsou v rámci té jednoduchosti dobře napsané a dá se s nimi ledacos dělat. Asi bych našel nějaké další kapely, od kterých bych mohl dělat coververze, ale už mi to připadá jako včerejší zboží.“

Čtěte také

Rozhovor měsíce: Vilém Spilka hraje Jana Nedvěda

Ani na Wese Montgomeryho se Vilém nachytat nenechal: „Wes Montgomery - to je asi nejlepší jazzový kytarista, kterého si dokážu představit. Jednak samozřejmě hraje úplně neuvěřitelné věci, ale zároveň má ve své hře neskutečnou emoci…přitom měl hrozně těžký život; měl tři zaměstnání, protloukal se, jak mohl, až vlastně na konci života se dostal do pozice, kde se mohl živit hudbou. V jednom období jsem se snažil hrát palcem jako on, zkoušel jsem ho kopírovat - hodně mě to bavilo.“

Společné album Pata Methenyho a Johna Scofielda poznal Vilém po drobné nápovědě: „To je asi moje nejoblíbenější generace. Od Johna Scofielda bylo první CD, které jsem si kdy koupil. Pata Methenyho jsem hodně poslouchal, Billa Frisella, desku Give and Take od Mikea Sterna. John Abercrombie - na něm se mi líbí i to, jak se v závěru kariéry vrátil ke hraní palcem; pro mě to je člověk, který nejde po technice, ale po muzice.“

Vzhledem k tomu, že se jedná o album dvou výrazných kytaristů i skladatelů, zeptali jsme si i na Vilémův kompoziční systém:

„Systém nemám žádný - to je můj koncept (smích). Myslím, že jsem intuitivní skladatel - ale samozřejmě, ptám se třeba Jirky Slavíka. Ten je v tomhle hodně daleko. Jdu po pocitu, náladě - ani neumím s žádným notačním programem, takže píšu všechno rukou. “

Počátky Jazzfestu Brno

Ukázku z alba Herbieho Hancocka náš host nepoznal. I tak byla příležitost, dozvědět se něco o vzniku JazzFestu Brno, předního českého jazzového festivalu:

„Byl to proces náhody, já jsem neměl ambici pořádat, když mi bylo šestadvacet. Chodil jsem tehdy na JAMU na hudební management a oslovili mě kluci z nižšího ročníku - Kuba Rejlek a Vlasta Trllo. Zeptali se mě, jestli bych s nimi nechtěl dělat festival, že si myslí, že o tom něco vím. Řekl jsem si ‚proč ne?’ - myslel jsem si, že to bude znamenat, že udělám nějakou dramaturgii, nabookuju kapely a bude to vyřešené - budu si moci hrát po zbytek času. Ale postupem času se to přehouplo do odlišného systému, kdy je to přesně obráceně.“

Vilém Spilka|foto:Petr Vidomus,Český rozhlas

Ukázka z alba Jaromíra Honzáka - bez problému identifikovaná - nás dovedla k historii Katedry jazzové interpretace, bez nadsázky pionýrského počinu v rámci českého hudebního vzdělávání:

„To je dlouhá story. Nejvíc za to můžou Patrik a Beáta Hlavenkovi. S tehdejším děkanem Vítem Spilkou (mým jmenovcem) a rektorem Ivem Medkem dali dohromady akreditaci jazzového oboru. Vzápětí vznikla podobná akreditace v Praze na HAMU, kde se toho ujal Míra Honzák.“

Ze záznamu rozhovoru se dozvíte i o Vilémových počátcích na brněnské jazzové scéně v 90. letech - také o tom, jak se mohou profilovat studenti JAMU a v neposlední řadě, jestli spolu mohou souviset jazz a bluegrass. Srdečně zveme k poslechu!