Jan Steinsdörfer v testu ČRo Jazz: Michel Petrucciani pro mě byla osudová volba

Pianista a skladatel Jan Steinsdörfer se narodil v roce 1990 v Kraslicích. Má za sebou studium na Konzervatoři i Vyšší odborné škole Jaroslava Ježka, patří k nejvýraznějším mladým jazzovým instrumentalistům na české hudební scéně.

Hudební fanoušci ho mohli vidět a slyšet např. se zpěvačkou Eliškou Ptáčkovou, kytaristou Igorem Ochepovskym nebo s kapelou Android Asteroid. Troufáme si nicméně tvrdit, že široká veřejnost v Čechách i v Polsku ho zná jako člena doprovodné kapely zpěvačky Ewy Farne.

„Ze začátku to pro mě bylo těžké ‒ spousta věcí, které jsem chtěl v popové muzice použít, se vůbec nesetkávala s úspěchem. Za těch osm let, co hraju s Ewou, jsem získal zálibu v tom, že zahraju durový kvintakord ‒ což mě před tím hrozně štvalo.“

Jaké bylo vlastně původní posluchačské zázemí Jana Steinsdörfera? „V dětství mě provázelo všechno možné ‒ i Chinaski nebo Eminem. Ale můj děda byl velký jazzový fanoušek, měl doma spoustu jazzových desek. I tradiční big bandy, např. Glena Millera nebo Counta Basieho.“

„Přesně si pamatuju moment, kdy jsem narazil na CD, na kterém byl vyfocený takový zvláštní člověk. Jmenoval se Michel Petrucciani. To byl první jazzový pianista, kterého jsem ‚opravdu’ slyšel a úplně mi to změnilo…možná i život.“

Jaké pak byly další inspirační zdroje? „Já se ke spoustě věcí dostal ‚z vrchu’ ‒ nejdříve jsem objevil ty nedávno nahrané desky, ať už to byl Petrucciani, fusion desky Herbieho Hancocka nebo Tutu od Milese Davise, což už je vlastně také historie, ale bylo to nahrané relativně nedávno. Přes tyhle věci jsem se dostával k těm starším záležitostem.“

„Občas mi v jejich vstřebání bránila i kvalita starších nahrávek ‒ třeba s Ornettem Colemanem jsem měl nejdříve docela problém. Ale když už jsem se do toho dostal, tak mě to začalo strašně bavit. Poslouchal jsem hodně Buda Powella, Thelonia Monka, víceméně hlavně pianisty.“

Jan Steinsdörfer studoval na Konzervatoři Jaroslava Ježka skladbu. Zajímalo nás, co by si v rámci této disciplíny chtěl vyzkoušet: „Lákalo by mě, vyzkoušet naživo elektronicky modulovat zvuky tradičních nástrojů a s tím pak dál pracovat ‒ něco jako dělal Matthew Herbert s big bandem. Na desce to není problém udělat ‒ na živo je to akusticky hrozně náročné, možná to je vlastně i utopická představa…“

A jaký je názor Jan Steinsdörfera na současnou českou hudební scénu? „Můj dojem z naší scény je velice dobrý ‒ myslím, že je tu spousta muzikantů, kteří fenomenálně přebíhají mezi žánry. Třeba já, Roman Vícha, Matěj Belko, Michal Daněk. Hrajou muziku napříč žánry a ty žánry to potom taky obohacuje.“

„Taky se smazávají rozdíly. Dříve byla bigbeatová scéna a jazzová scéna, moc se to spolu nemíchalo. Dneska se to spolu míchá a to je výborné. Taky si myslím, že je u nás hodně muzikantů na evropské nebo světové úrovni. A co chybí (napříč žánry), je management, který by tyhle lidi dokázal protlačit do zahraničí.“

Pokud vás zajímá, jaký vztah má Jan Steinsdörfer k Dežovi Ursinymu, jak se dívá na soudobou vážnou hudbu, na avantgardní jazz a co si myslí o současném vývoji jazzu, neváhejte a poslechněte si červnové vydání našeho pořadu.

 Seznam testovacích nahrávek – hádá Jan Steinsdörfer:

City – Ochepovsky – I'm The Wind – 2017

Love over Gold – Dire Straits – Love over Gold – 1982

Hamp’s Hump – Lou Donaldson – Everything I Play Is Funky – 1970

Tisíc izieb – Dežo Ursiny/ Ivan Štrpka – Zelená – Opus – 1986

As – Stevie Wonder – Songs in the Key of Life – 1976

Un Poco Loco – Bud Powell – The Amazing Bud Powell – 1952

The Beautiful Wives – Wayne Horwitz – Some Places Are Forever Afternoon – 2015

Hidden Shadows – Herbie Hancock – Sextant – 1973

More Than This – Peter Gabriel – Up – 2002

Them Changes – Thundercat – Drunk – 2017