Jazzoví publicisté hodnotí: jaké je nejlepší album roku 2020?

Osloveným osobnostem jsme položili zdánlivě jednoduchou otázku: jaké je podle vás nejlepší české jazzové album roku 2020? Oslovení měli nominovat nejlépe tři alba. 

Pavel Víšek (hudební publicista, Rock History)

Karel Růžička – Garden of Silence

Dlouho zapomenutá nahrávka představuje tečku, která by za diskografií Karla Růžičky chyběla. Nejde o žádné demo, ale kompletní album připravené v roce 2010 pro potenciálního vydavatele včetně pořadí skladeb. Zahrada ticha potvrzuje, jak výjimečným skladatelem, interpretem a improvizátorem Karel Růžička byl.

Nikol Bóková – Unravel

Na albu Unravel to mezi jazzem a vážnou hudbou krásně jiskří. Druhá deska Nikol Bókové, mimořádně povedená i po zvukové stránce, je vizitkou klasicky školené klavíristky, jazzové skladatelky a „obojživelné“ interpretky. Podtrženou jedničku si zaslouží celé trio, byť na převážně sólovém albu dostalo menší prostor.

Tomáš Liška & Invisible World – Hope

Čtěte také

Tomáš Liška: Další zkouška dospělosti pro špičkového jazzmana

Málokterý z našich jazzových kontrabasistů má tak blízko k world music jako Tomáš Liška. Jeho kvarteto s tureckým houslistou, srbským akordeonistou a moravským bubeníkem vystoupilo v roce 2018 na Womexu v oficiální selekci a Liškova pátá autorská deska napovídá proč.

Václav Vraný (ČRo Vltava) 

Minulý rok se zrychlilo mizení světa, jak ho známe a uvidíme, co bude dál. Snad všichni teď podvědomě trochu čekáme, s čím přijdou ti nejchytřejší, nejempatičtější nebo nejkreativnější a nasměrují nás.

Může to být tvůrčí tým big bandu Cotatcha Orchestra, který vydal dlouho očekávaný debut Bigbandová elektronika? Na tomto album například dochází k jemnému rozmlžení staré i novější hudební symboliky zejména v tvorbě autora Martina Konvičky, který na desce vytvořil většinu skladeb a ukazuje, jak mírumilovně si lze otevřít prostor uvnitř jakéhokoliv tématu. Tato koncepce s sebou nepozorovaně strhává i ostatní autory desky.

Cotatcha Orchestra|foto:Jonatan Jan

Nebo že by naznačovala směr mladá pianistka Nikol Bóková, jejíž kariéra startuje snad v tom nejnemožnějším okamžiku, což jí paradoxně možná pomáhá? Na svém druhém albu Unravel opět přináší velmi vynalézavý přístup. Střídání klasicky interpretovaných slavných sólových klavírních skladeb a Nikoliných vlastních triových jazzových parafrází na tyto skladby může působit na první pohled troufale nebo naivně. Když ale víme, čím si tato pianistka hudebně prošla a přistoupíme na její hru, funguje to a dostáváme šanci k rychlému kulturnímu obohacení.

Čtěte také

Nikol Bóková: Najít zvuk pro trio na pomezí jazzu a klasiky byla velká výzva

A co Concept Art Orchestra s deskou 100 Years? To je asi nejbojovnější deska roku 2020. Do této odvážné pozice se dostává díky výrazné společenské angažovanosti vystavěné na platformě velkého hudebního díla. Hudba na 100 Years mapuje moderní dějiny naší země a jakoby odváděla pozornost od sebe samotné směrem ke svému nehudebnímu programu podobně jako symfonické básně 19. století. Jen politický cíl zde není národní obrození, ale s odkazem na opakující se Masarykův citát směřuje akcent spíš k taktice a psychologii. Masaryk zde doporučuje všem šikovným, poctivým a konstruktivním politikům, ať zahodí svůj případný hněv a „nerozčilují se!“

Helena Bretfeldová (publicistka) 

Trvalý zájem o českomoravskou (a slovenskou) kontrabasovou školu podepisuji hlasem pro albovou novinku Tomáše Lišky nazvanou (případně pro tento čas) Hope. Tomášovo nadžánrové rozpětí má pochopitelně svůj odraz i v jeho vlastní tvorbě: na pátém profilovém albu, s tradičními spoluhráči v mezinárodním seskupení Invisible World, si znovu pohrává se skvělými hudebními nápady. 

Lehkost a hravost patří také k debutovému projektu brněnského bigbandu Cotatcha Orchestra, jenž svůj posun od perfekcionistické interpretace jazzových standardů k autorské tvorbě moderního jazzového střihu potvrdil albem Bigband Electronics. 

Některé hudebníky je v jejich jazzovém růstu radost sledovat. Takovou jedinečně se profilující osobností, která zaujala už svým předloňským debutovým albem Inner Place, je brněnská pianistka Nikol Bóková. Pro loňskou novinku Unravel se pro své kompozice nechala inspirovat oblíbenými skladbami klasiků vážné hudby – a výsledek je opět skvělý.

Když už jsem zmínila naši provázanost se Slovenskem, ke kterému (zvlášť pokud jde o jazzové muzikanty) nemáme z Moravy daleko, potřebuji upozornit na dvě výborná alba z nedávné doby: debut kontrabasisty Petera Kormana, který si vedle řady participací na řadě hudebních (i mimojazzových) projektů našel čas vyprecizovat vlastní autorskou tvorbu pro album Root Systém, a nakonec (formálně i obsahově) jedinečné autorské album mandolinisty Jozefa „Dodo“ Scheinera, který odvážně debutuje skladbami pro jazzovou mandolu La Mando podpořen skvělými spoluhráči (Palúch, Vavro, Sabo, Szabados, Griglák, Korman). 

Loňský vykloubený rok poznamenal všechna odvětví lidské existence, uměleckou sféru samozřejmě nevyjímaje. Osobně jsem bolestně postrádala koncerty JazzFestu Brno – tím víc, jaké (nejen zahraniční) perly sliboval v programu. 

Tomáš Katschner (Jazzinec, ČRo Hradec Králové) 

Na to, jak negativní rok máme za sebou, se sešla slušná úroda zajímavých alb. A to nejen od zavedených seskupení (Martin Kratochvíl, Illustratosphere Dana Bárty, František Kop atd.), ale i nových projektů.

Čtěte také

Dan Bárta: Hledáme odpověď, ale podstatná je otázka

Nejvíce mě překvapilo spojení basklarinetu a klavíru – tedy deska Between Us od Pavla Hrubého a Emila Viklického. Krásné nápady a pulzující improvizace – to vše s neobvyklou barvou, která vychází ze souzvuku těchto dvou nástrojů. Baví mě na ní i to, že oba nástroje dokázaly najít v této dvojici své místo, vzájemně se dobře doplňují a obohacují. Není to jen dechový nástroj doprovázený pianem. Duo, které vydá za celou kapelu.

Tomáš Liška & Invisible World – sebejistá a pevná chůze po obtížných a nevyšlapaných pěšinkách jazzu a world music. Hodně inspirativní záležitost.

Septet Františka Uhlíře s životopisnou suitou Story of My Life. Možná ji volím proto, že to byl první online koncert, který jsme na Jazzinci realizovali, a jeho živá podoba byla skvělá.

Čtěte také

Český jazz na vinylu: Tomáš Liška, Jazz Q a další v elegantní černi

Pak je ještě řada desek, které si má smysl poslechnout – třeba Dust in the Groove – Dust in the Groove, B/Y Organism – The New Beginning, Fanfán Tulipán – Genius noci, Libor Šmoldas NYC Trio – Dusk, Michael Krásný – 20:20, Noční optika – Uncork!,  Purple is the Colour – Epic nebo Václav Pálka – Poems. Zcela nad tím vším je pro mě osobně deska Garden of Silence z pozůstalosti Karla Růžičky. A není třeba vysvětlovat proč.