Jiří Kotača: Na Bigbandové elektronice jsem chtěl naplno využít všech barev big bandu

23. listopad 2020

Šestnáctičlenný Cotatcha Orchestra se plně vrhnul na autorskou tvorbu a své nové album Bigbandová elektronika vydal u amerického labelu Big Round Records. Orchestr propojuje akustický svět s elektronickým, jazzové i nejazzové vlivy. O vzniku alba v době pandemických omezení jsme si povídali s kapelníkem Jiřím Kotačou.

Letošní rok je jiný, než všechny předchozí. Váš orchestr musel kvůli tomu odložit nahrávání alba Bigbandová elektronika. Jak jste se s tím vypořádali?

Tento rok vnímám jako zvláštní a z hlediska bigbandové práce i poměrně stresující. Album jsme měli původně nahrávat na jaře. V brněnském studiu Divadla na Orlí jsme měli dohodnutý termín na polovinu března, což bylo zrovna v době zavádění protipandemických opatření. Nejprve se zrušily koncerty a já byl v klidu s tím, že nahrávat se může, druhý den už ale zavřeli hranice a to jsem si uvědomil, že je problém. Pár týdnů předtím bych nevěřil, že to jde tak snadno, že svět, ve kterém žijeme, je tak křehký. Nahrávání alba se tedy, stejně jako plánovaný jarní koncert, musely odložit. Naštěstí v létě se nám podařilo odehrát alespoň ten jarní program, ale koncerty, které jsme museli přesunout z jara na podzim, jsme nakonec neodehráli. Takže koncertní rok byl slabý, ale na druhé straně jsme mohli věnovat více času přípravám na nahrávání alba.

Jak vznikl nápad propojit bigband s elektronikou?

Úplně na začátku byl můj magisterský projekt na JAMU. Na přijímačkách jsem musel představit svůj projekt a tím byl můj zájem hrát autorskou hudbu s již existujícím Cotatcha Orchestra. Měl jsem na mysli nejen svou vlastní hudbu, ale také hudbu ostatních členů orchestru a jeho spolupracovníků. Moje představa byla, že nebudu pouze členem trumpetové sekce, ale budu se věnovat více sólovému hraní v big bandu. Po nějakém čase přišel klavírista Martin Konvička spolu s naším kamarádem Davidem Machovským s nápadem na propojení orchestrální autorské hudby s elektronikou. První takovou skladbou byl Sardanapalm a postupně přibývaly další, především z Martinova pera. Jednou kompozicí jsem přispěl i já a jednou Jirka Levíček. S blížícím se koncem studia jsem postupně upouštěl od sólování a chtěl dát více sólového prostoru svým kolegům. Skladby na novém albu nabízejí širokou škálu nálad. Tak například (Sarda)napalm je spíš trapová záležitost s drsnou polohou trumpety, která troubí až na měsíc, ale A Very Old Lady Driving Ferrari je povahově úplně jiná, hravá a vtipná věc, nebo Billy’s Pilgrimage je zasněnou skladbou, která mi vždycky evokuje soundrack k nějaké pohádce, i když inspirací byl smutný příběh Billyho z Vonnegutova románu Jatka č. 5.

Hledal jste inspiraci v podobných projektech jiných big bandů?

V menších hudebních formacích je taková kombinace poměrně častá, ale u big bandů na ni narazíte spíše výjimečně. Udělal jsem si průzkum, hledal jsem na internetu, ale nic podobného kromě Eda Partyky nebo Graz Composers Orchestra jsem nenašel. 

Vznikaly skladby se záměrem, že budou výhradně pro váš elektronický projekt?

Ano. Na začátku to byly skladby určené pro tento projekt, ale nebyla v nich obsažena elektronika. Taky na albu není elektronika úplně všude. Každopádně vždy se kompozice psaly pro určitého sólistu. Čím novější skladba to byla, tím víc byla promýšlena i v kontextu předchozího repertoáru. V posledních dvou letech psal pro projekt Martin Konvička. Já jsem vždy přišel s představou konkrétní nálady, tipů na instrumentaci, strukturu a podobně, prodiskutoval to s Martinem a ten to napsal. A já mu do toho sem tam trošku kecal. 

Jak jste pracoval s instrumentací?

Mám rád, když se využívají možnosti třinácti dechařů co nejvíc, nástrojů je k dispozici ještě víc díky barevným možnostem dusítek, křídlovek a taky flétny a klarinetů. Všichni saxofonisti v CO hrají na klarinety, možná i díky tomu, že jsou z Moravy a snad každý prošel dechovkou (smích). Snaha byla využít hodně barev klarinetů a taky, což je třeba případ Modal Songu, kombinovat v jednotlivých melodiích různé nástroje skrze sekce. 

S koncem studia jsem postupně upouštěl od sólování a chtěl dát víc prostoru svým kolegům

Jak byste popsal proces spojování elektroniky a big bandu?Elektronika je jakýmsi sedmnáctým hráčem a vzniká v průběhu kompozice. V našem případě ji používáme jako samply, které se objevují a mizí a jindy zase zůstávají po delší dobu. Tyto elektronické zvuky máme připraveny dopředu a pouštíme je z počítačů. Většinou jsou vázány na tempo skladby, je tedy důležité, aby lícovalo tempo kapely s předem připravenými samply. 

Čtěte také

Přiblížil bych vám to na příkladu skladby Sardanapalmu. Skládá se ze dvou částí - první část je založena na vytváření barev a zvukových ploch. Elektronika přesně lícuje s tím, co hraje kapela živě. Ve druhé části nastoupí beat. Oba party skladby jsou už v daném tempu a jsou také dirigovány, přičemž bubeník a dirigent má klik. Ale například ve skladbě Nerf Nitro Throttle Shot Bitz jsme použili elektroniku jen v části skladby. Jsou tam sekvence zvuků, do kterých improvizuje saxofonista Radim Hanousek, a ty mají svou délku a podle nich se mění akord, přes který jede basklarinetové sólo a také občas backgroundy klarinetů a trombonů, v této části je ovládání jiné. Později skladba dostane tempo a tam už se jede elektronika v tempu a s klikem do dirigentova ucha. Takže těch způsobů je víc. 

Ve studiu dirigoval orchestr Juraj Valenčík. Proč jste se rozhodl pro externího dirigenta?

V  big bandu hraju sólovou trumpetu, sem tam i něco se sekcí a diriguji. Dohromady je toho tedy dost. Ve studiu jsem se chtěl soustředit hlavně na samotné hraní, a tak jsem přizval Juraje, který je muzikantem se zkušeností z jazzového i z klasického prostředí a také se věnuje dirigování. Ideál! Takže za mě během nahrávání dirigoval kapelu. 

Ve skladbě Billy 's Pilgrimage zpívá Lenka Dusilová. Jak došlo k vaší spolupráci?

Lenčinu hudbu mám rád už dlouho, především její tvorbu v posledních deseti letech. Myšlenka na spolupráci vznikla před dvěma lety v jedné rižské kavárně, když jsem čekal na zkoušku. Přišlo mi, že by se naše hudební světy mohly hezky protnout. Dohodli jsme se na jaře, vlastně na poslední chvíli před původním termínem nahrávání. Byl jsem přesvědčen, že Lenka svým hlasem přesně zapadne do stylu naší hudby, což se myslím potvrdilo. Svým vokálem dodala skladbě nový rozměr, a jelikož je lidský hlas pro naše ucho ten nejpřirozenější, myslím, že i přiblížila jinak instrumentální skladbu posluchačům. Krásně a přirozeně nad hudbou pluje, někdy hraje prim, jindy doplňuje harmonie třinácti dechových nástrojů. 

Cotatcha Orchestra

Názvy některých skladeb znějí na první pohled dost zvláštně. Například SardaNapalm nebo Nerf Nitro Throttle Shot Blitz. Kam na ty názvy chodíte?

Zrovna tyto dvě věci jsou od Martina Konvičky, ten se v netradičních názvech vyžívá. Takový Nerf, jehož název si málokdo z nás pamatuje celý, je například název dětské hračky, Sardanapalm je zase kombinací jména posledního asyrského krále Sardanapala a bojové látky napalmu. Význam názvů všech skladeb najdete v bookletu alba.

Na sociálních sítích mělo slušný ohlas video karanténní verze skladby A Very Old Lady Driving Ferrari. Čí nápad to byl? 

Je to naše poslední skladba, kterou jsme měli poprvé hrát na natáčení v původním termínu v březnu. To ale bylo na poslední chvíli zrušené a já jsem chtěl, abychom si to alespoň částečně vynahradili. U nás se kultura zařízla teprve pár dní předtím a všichni se teprve rozkoukávali, co budou dělat, stejně jako já. Na internetu se začala množit karanténně nahraná videa především italské provenience, kde už covid nějakou dobu řádil. A mně přišlo, že toto by byl dobrý způsob, jak vytvořit alespoň nějakou hudbu, když už nám padlo nahrávání a později i koncerty. Oslovil jsem naše vydavatelství, kterému se nápad líbil a během deseti dnů jsme to dali do kupy. 

Album vychází na americkém labelu Big Round Records. Proč jste se rozhodl pro zahraniční vydavatelství?

Big Round Records je součástí vydavatelství PARMA Recordings. Pracuje pro ně zvukař a producent Jan Košulič, s nímž jsme spolupracovali s Alfem Carlsonem na našem albu Journeys. A protože s Honzou dělám rád, nabízela se jako jedna z možností právě spolupráce s Parmou. Odvádějí velmi poctivou práci a dělají dobrý zvuk. Jedním z důvodů je i větší potenciál dostat album do povědomí posluchačů mimo Českou republiku a Slovensko. 

Album je na světě, jaké jsou vaše další plány?

Původně jsme měli na prosinec naplánovaný křest alba, ale ten bohužel nebude, takže budeme dělat alespoň stream, takovou koronavirovou launch party. Co nejdřív bychom samozřejmě chtěli zahrát Elektroniku živě. Vše bude záležet na vývoji celkové situace v příštím roce, doufám, že fyzický křest zvládneme začátkem léta.

autor: Marian Pavlík
Spustit audio

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...