Konstantin Ruchadze v Jazzotéce: Po vpádu sovětských vojsk jsem raději emigroval

Hosta představí originální fusion úprava chorálu Ktož jsú Boží bojovníci z dvojalba Around The World In Space And Time (2011), kterou Konstantin Ruchadze natočil s nadnárodním projektem sdružujícím 54 muzikantů ze 13 zemí.

„Byl jsem inspirován staroslovanskými projekty Czeslawa Niemena, obsahujícími hloubku slovanské kultury, kde se experimentovalo se starými hymny. A napadlo mě, že by něco podobného mohlo vzniknout i v Česku. Během let ovšem nápad prošel řadou proměn, první verzi jsem zkoušel ještě v Československu, další po emigraci v Holandsku, a ta poslední je až ze začátku 21. století,“ popisuje Ruchadze cestu k autorské úpravě chorálu. 

Maminka Konstantina Ruchadze byla operní pěvkyní, což pochopitelně pomohlo k formování muzikanta: „Jako malý kluk jsem s ní rád zpíval různé italské písně jako ‘O Sole Mio nebo Santa Lucia, a také Ave Maria od Schuberta. Pak přišly různé šlágry, se kterými jsem dokonce vyhrál nějaké soutěže na pionýrských táborech,“ směje se Konstantin.

Máma mi dala svobodu

Možná naštěstí ale maminka nevedla syna cestou přísné klasické průpravy a hlasové drezůry. „Nechala mě růst naprosto volně, jen jsem poslouchal, jak to dělá ona sama,“ vzpomíná host. A dodává, že matka, ač vynikající pěvkyně, neměla přehnané ambice a slibnou kariéru ukončila, protože se nechtěla vystavovat věčnému stresu.

„Máma na mě nikdy netlačila, možná také věděla, že by to nemělo cenu, byl jsem dost vzpurný. Vše nechala na mě,“ pokračuje host ve vyprávění. Možná i díky tomu se Ruchadze dostal k jazzové a bluesové svobodomyslnosti.

První nahrávka ovšem nebude směřovat ani do říše šlágrů či árií, ani do časů, kdy se Ruchadze v Praze před vpádem „bratrských“ vojsk v roce 1968 stal důležitou postavou rockové scény. Zavede nás do Indie. Prostřednictvím Johna McLaughlina a jeho kapely Shakti, skladby The Daffodil And The Eagle z alba Natural Elements (1977).

Jak se Konstantin Ruchadze dostal k indické hudbě? „Když jsem emigroval do Amsterodamu, město bylo také centrem hippies z celého světa. A pro hippies bylo spojení s Indií a indickými duchovními cestami logické. I když jsem byl vychováván za komunismu jako ateista, vždy jsem věděl, že musí být něco dalšího nad tím, a tehdy jsem se začal o duchovní záležitosti zajímat. Napřed dost povrchně. Ale když se v Amsterodamu objevil Ivan Khunt z Flamenga a Energitu, ten už o indické filosofii věděl hodně. Dlouhé večery a noci jsme trávili diskusemi, které jsme prokládali poslechem.“ Svůj sen podívat se do Indie si ovšem Konstantin splnil až v šedesáti.

„Sovětský zpěvák s kapelou“

Konstantin Ruchadze připomene časy po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa, kdy bylo svobodné hraní, a to rockové zvláště, v podstatě zakázáno. Nějakou dobu ještě manažer kapely využíval Ruchadzeho místa narození k maskování „podvratné rockerské činnosti“, a nechal napsat na plakáty Ruchadze Bandu absurdní upřesnění „sovětský zpěvák s kapelou“.

Ale protože skupina v době nastupující normalizace stejně mohla hrát jen na všelikých mládežnických svazáckých akcích, okamžitě na ni začala chodit udání, že jde o propagaci „západní kultury pod sovětským názvem“. A dlouhovlasý hudebník raději pod tlakem výhružek a předvolání na kobereček na sovětskou ambasádu emigroval.

Nejdříve Rauchadze zamířil do Vídně, kde hrával třeba s pianistou Peterem Wolfem, pozdějším členem kapely Franka Zappy a dnes významným producentem. Nebo s někdejšími spoluhráči Joa Zawinula. Z Vídně se ale brzy přesunul do Amsterodamu.

Jako další vzpomínka na formativní časy zazní Weather Report, kompozice Nubian Sundance z desky Mysterious Traveller (1974), kterou napsal právě Zawinul. Dojde i na zmínku o Ruchadzeho životopisné knize Moje cesta do světa. Jazzotéka tím pochopitelně zdaleka nekončí, ale už nyní je jasné, že Konstantinův bohatý život je mimořádně zajímavou látkou k vypravování. Poslechněte si celý pořad ze záznamu výše!