Táta se na mě za jazz nezlobil, vzpomíná Josef Vejvoda v Jazzotéce

Ačkoliv Josef Vejvoda je také uznávaným autorem artificiální hudby, jeho vizitka pro jazzové rádio je samozřejmě stylová. Z bohaté diskografie vybral živý snímek svojí kompozice Vega z Jazz Festu v Hořicích z roku 1996.

„Šlo tehdy o trošku opožděný koncert k mým padesátinám. Pozval jsem Orchestr Gustava Broma, aby zahrál recitál z mých skladeb… Tomu orchestru dlužím za mnohé. Ještě za Gustavova života jsem jezdil do Brna k Bromovcům jako bubeník i skladatel,“ doplňuje Vejvoda. Uvedená nahrávka vyšla nedávno na CD I Remember k Vejvodovým osmdesátinám, které obsahuje i nahrávky Josef Vejvoda Jazztet taktéž z Hořic, z roku 2001.

Další vzpomínky zavedou hosta k hvězdnému obsazení JOČRu: „Představ si, že tehdy hrála v JOČRu i celá Jazz Cellula. Laco Deczi, Petr Král, Sváťa Košvanec, Sarka Dvořák, Kája Růžička, Petr Kořínek a já. Normálně plná sestava.“

Jazzmanem navzdory rodinné tradici

Nemůže chybět dotaz na rodinné muzikantské zázemí Josefa Vejvody, jehož tatínek byl Jaromír Vejvoda, autor světoznámé polky Škoda lásky:

„Když jsem šel na konzervatoř, táta asi tajně doufal, že budu v rodinné tradici pokračovat. Ale to se nestalo. Protože už před konzervatoří mě začal strašně bavit jazz. Moje první jazzové vystoupení bylo v roce 1961 s Jirkou Stivínem.“ Snadnými počty zjistíme, že tehdy muselo být „červencovému“ Josefovi patnáct nebo šestnáct.

„V kapele hrál také Karel Svoboda na piano. Slavný pop skladatel hrál výborně jazz. Tak jsme v Divadle Na zábradlí zahájili moji jazzovou kariéru. Táta se nezlobil a nechal tomu volný průběh,“ pokračuje Josef Vejvoda ve vyprávění.

Nakonec ovšem na rodinné stříbro došlo. „Teprve když táta zemřel, řekl jsem si, že odkaz po tátovi je strašně veliký, a natočil jsem se Salónním orchestrem a svojí dechovou kapelou všechny tátovy skladby. Tím jsem trochu splnil pietu a rodinnou tradici. A zase se vrátil k jazzu.“

Bubeník Josef Vejvoda|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Logicky následuje vzpomínka na hudbu, která tehdy Josefa Vejvodu, samozřejmě spolu s jeho tehdejšími spoluhráči, brala za srdce: „Miloval jsem ‚Cannonball‘ Adderleyho, obsazení, kde hráli Miles Davis, bráchové Jonesové a Art Blakey na buben. Tu desku jsme si pouštěli kolem dokola tak dlouho, až jsme se tomu hraní co nejvíce přiblížili a s tímhle programem jsme pak vystoupili v Divadle Na zábradlí.“

Znalci už podle obsazení vědí, že muselo jít o album Somethin‘ Else (1958), ze kterého host vybere provedení standardu Love For Sale.

Velká paráda ve Schwarzwaldu

Hostitel připomene, že Josef Vejvoda hrál snad s každým, kdo v našem jazzu něco znamenal. Včetně Karla Velebného a slavných sestav jeho SHQ.

Čtěte také

Vinyl Story: Zapomenuté „německé“ nahrávky SHQ

„Dvě slavná elpíčka vznikla v Německu, ve studiu MPS ve Villingenu. Ve studiu, kde točili i ti nejslavnější jako Ella Fitzgerald nebo Oscar Peterson. Jedna ta deska byla pro americkou firmu ESP-Disk. Majitel firmy si tehdy objednal u našeho SHQ neobvyklou nahrávku. Abychom hráli trochu free jazz a trochu bebop. My jsme mu to na míru splnili.“

Mluví se o kultovním albu SHQ – PF 69. „A víš, proč se to jmenuje PF 69? Protože na titulní fotce je Kája Velebný, jak leží v nemocnici po bouračce…“ (a na čele nemocniční postele visí ona péefka).

Čtěte také

Vzpomínání na Jazzové nebajky: Mluvení zvířátek nahradili zvukomalbou

„Druhou desku jsme točili pro německou firmu SABA, a bylo to velmi nezvyklé obsazení nonetu. My jsme si ho vyzkoušeli v Praze na festivalu, někdo nás slyšel a desku si objednal.“ Zmiňované LP vyšlo pod názvem Karel Velebný, Nonet SHQ & Woodwinds (1968).

Podle pravidel Jazzotéky ovšem následuje muzika jiná, pro hosta inspirativní: „Pusťme si Milese Davise s Waynem Shorterem, skladbu Dolores (z alba Miles Smiles, nahraného v roce 1966), mám k ní veselou historku!“

Veselou historku o tom, jak bubeník nepoznal sám sebe, už si ale užijte v autentickém podání výborného vypravěče Josefa Vejvody v červnové premiéře Jazzotéky nebo ze záznamu. Přidáváme se ke gratulantům.