Kultovní fotografie jazzmanů v Harlemu má řadu pokračovatelů
Slavný snímek A Great Day in Harlem, na němž roku 1958 fotograf Art Kane zachytil 57 jazzových osobností, má ve světě řadu pokračovatelů, parafrází i parodií. Připomeňme si alespoň několik známějších variací, které s hudbou více či méně souvisejí.
Fotografie A Great Day in Harlem existuje v řadě parafrází, i když místem činu většinou není průčelí domu č. 17 na rohu 126. ulice mezi Pátou Avenue a Madison Avenue na newyorském Manhattanu.
Jazzmany v podobně stylizovaných „velkých dnech“ nezřídka střídají hudebníci z jiných žánrů, ale třeba i literáti nebo módní návrháři. Forma „tabla“, zaranžovaného v několika řadách, obvykle na schodech, je samozřejmě vyhražena.
Stejné „kulisy“ má rovněž černobílá fotografie A Great Day in Hip-Hop, jež vnikla v roce 1998 jako připomínka čtyřiceti let od vzniku ikonického jazzového snímku. Když odhlédneme od stejných afroamerických kořenů, šlo spíše o tušení souvislostí, protože hip hop už v poslední dekádě 20. století vyrostl ze škamen „staré školy“, která byla s jazzem v těsnějším kontaktu, i když inspirace se později přelévaly i v opačném směru.
Hiphopových veličin se tehdy v Harlemu před objektivem fotoaparátu Gordona Parkse sešlo 117, takže kompozice výrazně „přetekla“ na obě strany, což mimoděk dobře korespondovalo s hlavičkou hiphopového magazínu XXL, pro který snímek vznikal.
Pařížští jazzmani se vyfotili na Montmartre
Další jubileum Velkého dne v Harlemu, tentokrát už abrahámoviny, připomíná fotografie A Great Day in Paris, kterou roku 2008 v metropoli na Seině inicioval americký saxofonista Ricky Ford. Ten sezval více než pět desítek jazzmanů-krajánků, kteří tehdy žili jako on ve Francii. Produkce mu zabrala kvůli vyladění volných termínů celý rok a jména zúčastněných muzikantů, kterými byli třeba pianista Bobby Few nebo bubeník Sangoma Everett, budou povědomá nejspíš jen znalcům francouzské jazzové scény. Fotograf Philippe Lévy-Stab si muzikantskou skupinku zaranžoval na začátku schodů, které vedou na Montmartre k bazilice Sacré-Cœur.
Fotografie The Girls in the Band, Harlem 2008 vznikla v původních harlemských kulisách v rámci natáčení dokumentárního filmu o ženách v historii jazzu. Původní genderový poměr se zde obrací (na původní fotografii z roku 1958 byly jen tři ženy, zde jsou naopak pouze tři muži ‒ údajně ti, kteří ženám v jazzu „fandí“).
Focení se ještě účastnila pianistka Marian McPartland, která je zachycena i na původní slavné fotografii (zemřela v roce 2013). Působivá fotografie, která jistě podněcuje úvahy o roli žen v jazzovém žánru.
Židovští hudebníci se shromáždili před synagogou
Do New Yorku, a dokonce i na Manhattan nás zavede fotografie Great Day on Eldrige Street, která 12. října 2007 zachytila na schodech před synagogou ve zdejší Čínské čtvrti, kterou v roce 1887 jako jednu z prvních v americké metropoli nechali postavit židovští přistěhovalci z východní Evropy, stovku osobností spojovaných s klezmerem.
Ty sezval z celých Spojených států i našeho „starého kontinentu“ houslista Yale Strom, i když silné zastoupení zde měla i místní nadžánrová komunita. S jazzem si spojujeme hlavně „dechaře“: v nezbytných maskáčových kalhotách není v první řadě k přehlédnutí John Zorn, dále zde nechybí třeba Steven Bernstein, Don Byron, Frank London nebo Andy Statman, který jako klarinetista v klezmeru a jazzu proslul až později, jeho začátky si totiž spojujeme s mandolínou a bluegrassem.
Fotografie a film tvoří dvě spojené nádoby, což připomíná i fotografie A Great Day in Kansas City, jež vznikla v polovině 90. let při natáčení hudební krimi Kansas City režiséra Roberta Altmana, s dějem zasazeným do 30. let minulého století a skvělým soundtrackem, jenž produkovali Hal Willner a Steven Bernstein.
Zapózovali na ní jazzmani, kteří ve filmu ztvárnili slavné předchůdce a nástrojové kolegy, mezi jinými saxofonista Craig Handy (představitel mladého Colemana Hawkinse), pianistkaČtěte také
Organizátoři „Velkých dnů“ často plejádu muzikantských individualit v jediném časoprostoru využili pro workshopy, koncerty i natáčení dokumentárních filmů. Toho se opožděně dočkala i fotografie A Great Day in Harlem, jejíž osudy ve stejnojmenném dokumentu přiblížil americký režisérka Jean Bach, jíž hodinový snímek z roku 1994 dokonce vynesl nominaci na Oscara.