Kultovní fotografie jazzmanů v Harlemu má řadu pokračovatelů

Příprava na focení fotografie My jsme jazz

Slavný snímek A Great Day in Harlem, na němž roku 1958 fotograf Art Kane zachytil 57 jazzových osobností, má ve světě řadu pokračovatelů, parafrází i parodií. Připomeňme si alespoň několik známějších variací, které s hudbou více či méně souvisejí. 

Fotografie A Great Day in Harlem existuje v řadě parafrází, i když místem činu většinou není průčelí domu č. 17 na rohu 126. ulice mezi Pátou Avenue a Madison Avenue na newyorském Manhattanu. 

Jazzmany v podobně stylizovaných „velkých dnech“ nezřídka střídají hudebníci z jiných žánrů, ale třeba i literáti nebo módní návrháři. Forma „tabla“, zaranžovaného v několika řadách, obvykle na schodech, je samozřejmě vyhražena. 

Stejné „kulisy“ má rovněž černobílá fotografie A Great Day in Hip-Hop, jež vnikla v roce 1998 jako připomínka čtyřiceti let od vzniku ikonického jazzového snímku. Když odhlédneme od stejných afroamerických kořenů, šlo spíše o tušení souvislostí, protože hip hop už v poslední dekádě 20. století vyrostl ze škamen „staré školy“, která byla s jazzem v těsnějším kontaktu, i když inspirace se později přelévaly i v opačném směru. 

Hiphopových veličin se tehdy v Harlemu před objektivem fotoaparátu Gordona Parkse sešlo 117, takže kompozice výrazně „přetekla“ na obě strany, což mimoděk dobře korespondovalo s hlavičkou hiphopového magazínu XXL, pro který snímek vznikal.

Pařížští jazzmani se vyfotili na Montmartre

Další jubileum Velkého dne v Harlemu, tentokrát už abrahámoviny, připomíná fotografie A Great Day in Paris, kterou roku 2008 v metropoli na Seině inicioval americký saxofonista Ricky Ford. Ten sezval více než pět desítek jazzmanů-krajánků, kteří tehdy žili jako on ve Francii. Produkce mu zabrala kvůli vyladění volných termínů celý rok a jména zúčastněných muzikantů, kterými byli třeba pianista Bobby Few nebo bubeník Sangoma Everett, budou povědomá nejspíš jen znalcům francouzské jazzové scény. Fotograf Philippe Lévy-Stab si muzikantskou skupinku zaranžoval na začátku schodů, které vedou na Montmartre k bazilice Sacré-Cœur.

Fotografie The Girls in the Band, Harlem 2008 vznikla v původních harlemských kulisách v rámci natáčení dokumentárního filmu o ženách v historii jazzu. Původní genderový poměr se zde obrací (na původní fotografii z roku 1958 byly jen tři ženy, zde jsou naopak pouze tři muži ‒ údajně ti, kteří ženám v jazzu „fandí“).

Focení se ještě účastnila pianistka Marian McPartland, která je zachycena i na původní slavné fotografii (zemřela v roce 2013). Působivá fotografie, která jistě podněcuje úvahy o roli žen v jazzovém žánru. 

Židovští hudebníci se shromáždili před synagogou

Do New Yorku, a dokonce i na Manhattan nás zavede fotografie Great Day on Eldrige Street, která 12. října 2007 zachytila na schodech před synagogou ve zdejší Čínské čtvrti, kterou v roce 1887 jako jednu z prvních v americké metropoli nechali postavit židovští přistěhovalci z východní Evropy, stovku osobností spojovaných s klezmerem. 

Ty sezval z celých Spojených států i našeho „starého kontinentu“ houslista Yale Strom, i když silné zastoupení zde měla i místní nadžánrová komunita. S jazzem si spojujeme hlavně „dechaře“: v nezbytných maskáčových kalhotách není v první řadě k přehlédnutí John Zorn, dále zde nechybí třeba Steven Bernstein, Don Byron, Frank London nebo Andy Statman, který jako klarinetista v klezmeru a jazzu proslul až později, jeho začátky si totiž spojujeme s mandolínou a bluegrassem.

Fotografie a film tvoří dvě spojené nádoby, což připomíná i fotografie A Great Day in Kansas City, jež vznikla v polovině 90. let při natáčení hudební krimi Kansas City režiséra Roberta Altmana, s dějem zasazeným do 30. let minulého století a skvělým soundtrackem, jenž produkovali Hal Willner a Steven Bernstein. 

Zapózovali na ní jazzmani, kteří ve filmu ztvárnili slavné předchůdce a nástrojové kolegy, mezi jinými saxofonista Craig Handy (představitel mladého Colemana Hawkinse), pianistka

Geri Allen (hraje Mary Lou Williams) nebo saxofonista James Carter (opět mladý Ben Webster). 

Organizátoři „Velkých dnů“ často plejádu muzikantských individualit v jediném časoprostoru využili pro workshopy, koncerty i natáčení dokumentárních filmů. Toho se opožděně dočkala i fotografie A Great Day in Harlem, jejíž osudy ve stejnojmenném dokumentu přiblížil americký režisérka Jean Bach, jíž hodinový snímek z roku 1994 dokonce vynesl nominaci na Oscara.