Leland Whitty z BadBadNotGood: Nejsem moc výřečný, mluví za mě hudba

Kanadský multiinstrumentalista Leland Whitty nikdy netoužil po pozornosti a vždy za sebe spíš nechal mluvit své výkony. Známý je především jako člen zajímavého kanadského instrumentální souboru, s ještě povedenějším názvem BadBadNotGood. Na spektrum jeho aktivit jsme se zaměřili v říjnovém Jazz Profilu, který můžete poslouchat ze záznamu.

Leland Whitty z kanadského Toronta, ročník 1993, překvapivě nezačínal na flétnu, ale od šesti let hrával na housle a dlouho se věnoval klasice. Ve čtrnácti přešel na kytaru a brzo k tomu přidal i saxofon, protože mu podle jeho slov přišel jako ten nejvíc cool nástroj na světě.

Již od mládí mu bylo souzeno dlouhodobě budovat formaci BadBadNotGood, která má na Facebooku čtvrt miliónu fanoušků. S ostatními členy kapely se seznámil během studií jazzu na Humber College, přesněji polytechnické univerzitě v Torontu. BadBadNotGood vznikli v roce 2010 ve složení: baskytarista Chester Hansen, klávesista Matthew Tavares a bubeník Alexander Sowinski, který rád zastává roli mluvčího.

Všichni členové kapely mají sice jazzové základy, ale odjakživa je bavilo převádět hip hopové skladby do jazzového aranžmá. Dobrým příkladem je jejich live cover verze skladby Lemonade rapera Gucci Mane, která je snadno dohledatelná. Opravdu neskutečné tempo a kapelní souhra, včetně velice povedeného zvuku baskytary. Na druhou stranu, lektoři neměli moc pochopení pro jejich moderní přístup k jazzovému žánru a označili to slovy: „Nemá to žádnou hudební hodnotu“. Rozhodnutí proto přišlo velice rychle:

„Chtěli jsme co nejdřív ze školy vypadnout a zaměřit se na praxi. Od té doby jedeme na úžasné vlně,“ říká bubeník Alexander Sowinski a kapelník formace, která se začala etablovat jako spolehlivá, talentovaná a hlavně flexibilní pro široké spektrum žánrů, především na hip hopové scéně.

Rok 2016 bychom mohli označit jako velice zásadní v historii kapely, protože jim vyšlo čtvrté album IV, které například BBC Radio 6 označilo za album roku 2016. Zároveň byl multiinstrumentalista Leland Whitty oficiálně přijat za řadového člena. „Když jsme plánovali turné s Ghostfacem z Wu-Tang Clan, požádali jsme Lelanda, aby se k nám přidal na kytaru, protože řada songů vyžadovala kytaristu. Vyrazil tedy s námi na turné a nám došlo, jak je super ho mít v týmu,“ říká Sowinski.

Hudba formou terapie

I na základě dřívějších úspěchů Lelandovi začaly chodit rozmanité nabídky ke spolupráci a také si mohl dovolit žánrově experimentovat, čímž byl třeba i soundtrack ke snímku Disappearance at Clifton Hill, který natočil s bubeníkem Alexanderem Sowinskim. Zajímavou spolupráci realizoval před několika lety s dnes jíž bývalým klávesákem BadBadNotGood Matthewem Tavaresem. Přesněji je vedený už jen jako občasná výpomoc v rámci psaní.

Vynikající volbou se stal Leland především pro kanadskou zpěvačku Charlotte Day Wilson, které obohatil několika party vynikající album Stone Woman. V loňském roce následoval mimo jiné ambientně jazzový singl Keep Touch, který má na svědomí kanadský DJ a producent Ryan Hemsworth.

Říjen tohoto roku je další klíčovou fází existenci BadBadNotGood a Lelanda Whittyho, protože kapele po pěti letech vyšlo nové album Talk Memory. Určitě se mu budeme blíže věnovat v některých z připravovaných pořadů. V závěru Jazz Profilu si můžete vychutnat výpravnou skladbu Signal From The Noise, která podtrhuje Lelandovu osobnost: „Nejsem zrovna moc výřečný člověk. Hudba je pro mě mnohem přirozenější způsob vyjadřování. Dopsat kvalitní skladbu je pro mě jedna z nejlepších věcí na světě. To je základem mého duševního zdraví. Především v poslední době jsem pochopil, že je pro mě hudba formou terapie.“

autor: Daniel Sywala
Spustit audio