Marcel Bárta v poslechovém testu: Tužku a notový papír žvýkat nemusel

V úvodu pořadu tradičně zazní skladba, kterou se pochlubí host. Marcel Bárta vybral svůj autorský „Příběh č. 2“ ze zatím posledního alba NIC kapely Vertigo. „Repertoár NIC se liší od skladeb pro předchozí desky tím, že vznikal v krátkém období jara 2022. Až na výjimky jsme ho neobehráli na koncertech, spíchli jsme ho na zkouškách krátce před červencovým natáčením,“ popisuje Bárta vznik skutečně aktuální nahrávky.

Příběh trpaslíků

Jelikož se Marcel Bárta věnuje také výtvarnému umění a vymýšlí návrhy obalů desek, osvětlil i vznik kuriózní podoby digipacku. „Je to takový bizár, že jsem si řekl, že by to mohlo lidi z grafického studia Najbrt zajímat.“ Pokud posluchači ještě desku neviděli, a mají rádi sádrové trpaslíky, tak si užijí.

„Pocházím z Karlovarska, často tam jezdím, a na odbočce na Rakovník je už třicet let tržnice s trpaslíky. Jednou jsme jeli kolem autem. Řekl jsem ‚pojďme zastavit, musím si to tady konečně prohlédnout‘, a nafotil jsem pár snímků. Ty po několika letech zapadly do kontextu. Jeden večer jsem je ve srandě poslal spoluhráčům z Vertiga, a všichni hned konstatovali, že je to dobré,“ upřesňuje Bárta genezi kuriózní obálky.

„Obal určitě přitáhne pozornost, i když v katalogu ECM by se asi neprosadil,“ směje se moderátor Jiří Starý. Po úvodním odlehčení ale už přistoupí ke kvízu. Pojítkem ukázek bude tentokrát, zcela logicky, zvuk saxofonu nebo klarinetu.

První ukázkou moderátor Jiří Starý hosta šetří. Bylo by divné, kdyby Marcel nepoznal legendární Giant Steps, nahrávku Johna Coltranea z roku 1960:

„Ke Coltraneovi mám samozřejmě pozitivní vtah. Tuhle skladbu jsem poprvé slyšel tak v šestnácti, sedmnácti, protože vyšla i u nás na vinylu s názvem Odkaz. Fascinovala mě ta technická bravura. Později jsem četl, jak dlouho si Coltrane akordový posun v Giant Steps připravoval a cvičil, než ho přinesl do studia.“

Otevřenost a energie

Následující ukázka podle moderátora nebude už tak jednoduchá, ovšem Marcel poznává okamžitě kapelníka i desku: Eric Dolphy na albu Out To Lunch! (1964). Název konkrétní skladby se mu sice už nevybaví a nechá si napovědět. Nicméně po právu konstatuje, že Straight Up And Down nepatří k těm nejznámějším Dolphyho kusům z alba, „jako jsou titulní Out To Lunch, Hat And Beard nebo Gazzelloni, kterou jsem si dokonce zahrál.“

Nádavkem Marcel přesně určí i totožnost vibrafonisty Bobbyho Hutchersona, basisty Richarda Davise, tehdy mladičkého bubeníka Tonyho Williamse a samozřejmě trumpetisty Freddieho Hubbarda.

„Tahle deska totiž pro nás hodně znamenala, byli jsme do ní doslova ponoření,“ vysvětluje host důvod svých detailních znalostí. „Je z ní cítit ohromná otevřenost a energie.“

Řeč dojde i na krutě předčasnou a vlastně zbytečnou smrt geniálního saxofonisty a klarinetisty v důsledku nerozpoznaného diabetického kómatu. I na zázračný nález Dolphyho kufru s nerealizovanými koncepty a tématy.

Baladou I Can See Your Dreams v podání Michaela Breckera, z alba Nearness of You: The Ballad Book (2001), ovšem moderátor hosta téměř nachytá na švestkách. Teprve po nápovědě v podobě jmen spoluhráčů Marcelovi svitne a nesměle prohlásí: „Že by Michael Brecker?“ Jiří Starý poté přizná, že šlo o chyták: „V baladických polohách Brecker opravdu není lehko rozpoznatelný…“

V případě Jana Garbarka snad ani host nepotřeboval nápovědu „Breckerův generační souputník ze severozápadu Evropy“. I když konkrétní desku In Praise Of Dreams (2004) neznal a jméno saxofonisty pronesl pro jistotu se slyšitelným lehkým otazníkem.

Před další nahrávkou moderátor hostovi přátelsky vyhrožuje: „Pokud neřekneš nic, slovutný náčelníku Marcelíno, dáme ti rozžvýkat gumu, tužku, a dokonce i notový papír.“ Marcel na úvod zažertuje: „Tak Kenny G to zase není…“ Ale pak pro jistotu rychle a bezchybně určí Waynea Shortera i album Alegría (2003), asi se lekne toho žvýkání.

„Shorter pro mě znamenal hodně. Fascinuje mě něčím úplně jiným než ostatní saxofonisté. Dokáže člověka neuvěřitelně vtáhnout do příběhu. Takže úplně zapomene na tóny, na noty, nesleduje moc techniku, Wayne si ho někam odvede a tam mu vypráví. V tom je jeho síla,“ vyzná se Bárta.

Marcel Bárta bude samozřejmě určovat, a hlavně vyjadřovat se k dalším nahrávkám. A ani komentáře k těm předchozím pochopitelně nejsou přepsány kompletně. Zkrátka, nechejte se navnadit a poslechněte si ze záznamu celou epizodu pořadu Tak to slyším já.