Marek Novotný v Jazzotéce: Klavíristou jsem byl asi už v minulém životě

Marek Novotný na sólovém vystoupení ve Studiu 1 Českého rozhlasu Praha.
Marek Novotný na sólovém vystoupení ve Studiu 1 Českého rozhlasu Praha.

Jaké nahrávky formovaly a nadále ovlivňují pianistu, skladatele a aranžéra Marka Novotného? Určitě bychom čekali kromě jazzu také klasickou hudbu. Už díky známé spolupráci našeho hosta s Jihočeskou filharmonií. A možná muziku filmovou, vedoucí k důležité Markově životní i profesní zkušenosti u skladatele Alexandera Janka. A kdy se vlastně Novotný dostal k pianu? V útlém věku? Chyba lávky! Zářijová Jazzotéka bude plná překvapení.

V pořadu Jazzotéka, který vysílá ČRo Jazz každý třetí pátek v měsíci, zve jeho autor Martin Brunner st. do studia etablované i začínající jazzové hudebníky a probírá se s nimi nahrávkami, které oni sami považují za podstatné pro svůj muzikantský vývoj.

Bývá téměř pravidlem, že na úvod pořadu zazní hudební vizitka hosta. „Jde o ještě horký chleba z mojí skladatelské dílny,“ ohlásil Marek Novotný dvě ukázky z připravovaného alba, na kterém spolupracuje s Epoque Quartetem, kytaristou Adamem Tvrdým a kontrabasistou Ondřejem Štajnochrem.

Methenyho skladatelský přístup mě velmi ovlivnil, vysvětluje Novotný:

Pak už se ovšem dostáváme k nejranějším Markovým muzikantským zkušenostem.

„Moje dětství není prosyceno hudbou. Jako malý Mareček jsem sice něco dělal, ale pak jsem dlouho sportoval. K hudbě jsem se vrátil vlastně až někdy na ‚stará mladá kolena‘, v době studií na vysoké škole,“ překvapuje Novotný, kterého bychom díky jeho erudici tipovali spíše na hudebníka kontinuálně studujícího od útlého dětství.

Však se také hostitel Martin Brunner podivuje, jak je to možné, že „cvičení moc nedal“. „Asi jsem byl v minulém životě klavírista,“ odtuší vtipně Marek Novotný. „Ne, že bych byl nějaká klavírní hvězda. Ale je pravda, že mi učení šlo hodně rychle, jako kdybych se rozvzpomínal,“ dodává host skromně. Do ZUŠ sice chodil, ale učil se na klarinet. Absolvoval také dětské soutěže ve zpěvu.

Čtěte takéJak to slyší Marek Novotný? Legendární pianisté

Pro další vývoj pianisty, který se „do učení pořádně obul až někdy v osmnácti“, se stala zásadními studia jazzové kompozice a aranžování na University of Massachusetts.

„Rád bych, aby můj příběh vypadal nějak zajímavě, ale není. Nejsou v něm žádné čáry máry. Prostě jsem si usmyslel, že chci jet do Ameriky, tak jsem odjel. Cítil jsem, že chci ještě něco studovat. A nebyl jsem spokojený se svým tehdejším životem, chtěl jsem změnu,“ vysvětluje Marek. Jednoduché, že? Tedy pokud máte ohromný talent.

„Jednou večer jsem se rozhodl, že pojedu do Ameriky studovat jazz, a pak teprve pátral, kam. Nešlo o žádné evropské programy, prostě jsem udělal přijímačky. Ale hodně mi pomohla Beata Hlavenková, která stejnou školu studovala přede mnou a dala mi kontakty,“ upřesňuje hudebník a zmiňuje i předchozí studia ve Stavangeru v Norsku.

Jako první ukázku skladby, která ho zasáhla, vybral host Celebration Blues od Karla Růžičky: „Možná existuje jiná nahrávka, kterou jsem obdivoval dříve, ale právě tuhle mám spojenou s počátkem 90. let, kdy jsem začal jezdit na Jazzovou dílnu do Frýdlantu. Karel byl můj první vzor, velká inspirace, navíc to byl skvělý chlapík.“

Vždycky mě fascinovala vážná hudba, říká host: 

„Pianista, který mě ohromil mezi prvními, byl Dave Brubeck. Jako první jsem paradoxně neslyšel jeho nejslavnější desku Time Out, ale Jazz Impressions of Eurasia,“ uvádí Novotný další nahrávku The Golden Horn, pocházející z tohoto alba. Po jejím doznění vysvětluje host souvislosti mezi Brubeckem a svým dalším oblíbencem:

Pat Metheny je samozřejmě fenomenální kytarista, ale pro mě je snad ještě zajímavější jako skladatel. Stejně jako Dave Brubeck, i on je definicí toho, oč sám usiluji ve svých skladbách, což je fúze mezi vážnou hudbou a jazzem. Skoro se to bojím říkat, dnes to zní málem otřepaně, ale málokdo vytváří opravdu konzistentní fúzi obou světů. Připadá mi, že jde většinou buď o jazz doprovázený smyčci, nebo o vážnou hudbu někde šmrnclou swingem. Právě Pat Metheny to dokáže,“ dostává se Novotný ke svojí paralelní lásce ke klasice.

Promluvu ilustruje host Jazzotéky skladbou Au Lait v podání Pat Metheny Group. Najdeme ji na Manfredem Eicherem produkovaném albu Offramp (1982) pro label ECM.

Více ale prozrazovat nebudeme. To vše jsou jen poznámky k úvodní části pořadu. Mnohem více uslyšíte v první letošní poprázdninové Jazzotéce, jejíž premiéra proběhne 21. září od 14:00 hodin.