Marta Kloučková: Ráda se nechávám spoluhráči překvapovat

Druhé sólové album Marty Kloučkové obsahuje jedenáct písní, z toho osm zcela autorských a ve třech případech se jedná o zhudebněné Martiny básně. Ke dvěma složil hudbu David Dorůžka a k jedné Vít Křišťan. Kloučková na začátku rozhovoru líčí, že většinu textů pro budoucí album psala v období covidu: „Měla jsem v té době víc času a zároveň to bylo turbulentní období v mém osobním životě. Některé skladby ale vznikly letos, krátce před natáčením alba. Ty jsou optimističtější.“ 

Na tom, když její texty zhudebňují jiní autoři, Kloučková oceňuje mimo jiné jistou nepředvídatelnost: „Píseň Padá sníh existovala už v určité prehistorické verzi. Teď ji ale zhudebnil David Dorůžka a udělal to nádherně a jinak, než by mě to vůbec napadlo. A právě to je pro mne důležité. Když skladateli nedáte mantinely, výsledek vás překvapí, a to je prima.“ Svým spolupracovníkům dává při zhudebňování úplnou volnost, protože ji, jak říká, baví invence těchto skladatelů a hudebníků.

Vedle Davida Dorůžky (kytara) a Víta Křišťana (piano, klávesy) album se zpěvačkou nahráli Jaromír Honzák (kontrabas) a Marek Urbánek (bicí). Marta říká, že jako autorka nosí písně do kapely v co nejvíce dokončené podobě, ale dodává: „Je tam samozřejmě hodně prostoru pro muzikanty, kteří tak při hraní mohou zapojit vlastní invenci. Určitě nevypisuji každou notu.“ Když pak například Vít Křišťan na albu střídá akustické piano a elektrické klávesové nástroje, může být volba barev kolektivní záležitostí celé kapely.

Cítit, že můj hlas má váhu

Část rozhovoru patří projektu Voicingers, který vznikl před třinácti lety v Polsku a který pořádá workshopy, festivaly, koncerty a sdružuje zpěváky a hudebníky z různých zemí. Marta Kloučková je už řadu let součástí této platformy a letos organizovaly akce Voicingers v Česku. Říká: „Člověk by to měl zažít, aby viděl, jak přátelské a otevřené prostředí to pro zpěváka je. Já jsem se tam od počátku cítila velmi přijatá. Bylo pro mě důležité vědět, že můj hlas má váhu. Pro zpěváky je to naprosto unikátní, jedinečné.“

Vedle vlastní kapely a vedle Voicingers je Kloučková členkou vokálního sexteta Skety a zkušenosti má také například z koncertování s Vojtěchem Dykem. Jak přiznává, všechny tyto umělecké disciplíny se v jejím životě navzájem ovlivňují:

Čtěte také

Marta Kloučková v poslechovém testu: Láká mě zpěv beze slov

„Zpívání ve vokálním sextetu ve středních polohách je například velmi náročné. Čím jsem ve Sketách déle, tím více si to uvědomuji. Ale díky tomu mám lepší představu o harmonii, uši se mi otevírají novým způsobem a z toho mohu vycházet v autorské tvorbě. Stejně tak je velmi poučné vidět na pódiu Vojtu Dyka, vnímat, jaký je to showman a jak umí komunikovat s lidmi. Od každého si mohu vzít něco a to spojit v to, čím chci sama být.“

Na závěrečnou otázku, co by si posluchač měl odnést z jejího koncertu, Marta Kloučková odpovídá: „Doufám, že si z toho každý vezme to, co pro něj je v tu chvíli aktuální. Ať to bude dojem z textu, z muziky nebo z obojího, z hudebníků, z mého hlasu nebo z celku. Ale pro mě bylo vždy důležité, aby se divák mohl zastavit. Aby nepřemýšlel nad tím, kolik rohlíků má koupit k večeři nebo jestli už vynesl koš. Aby jej muzika, kterou vytváříme, donutila zastavit se.“