Martin Brunner v poslechovém testu: Nechápu, jak jsem mohl vydržet bez syntezátoru tak dlouho

Pianista Martin Brunner

Martin Brunner si pořídil Moog a nově se vrhnul i na jazzovou fúzi. Jak obstál v našem poslechovém testu pořadu Tak to slyším já, se dozvíte ze záznamu!

Pianista Martin Brunner ml. vstoupil na jazzovou scénu jako kapelník vlastního tria. Od té doby se ovšem leccos změnilo, Martin nyní zprovoznil novou, čtyřčlennou verzi svojí kapely. Zároveň se mu podařilo etablovat i v roli výpomocného klávesisty u Kláry Vytiskové nebo v kapele Baromantika. Nově také působí v projektu Electric Madness kytaristy Jiřího Šimka. Je ovšem také členem skladatelského sdružení Prague Six, autorského motoru big bandu Concept Art Orchestra. Tušili jsme správně, že i tentokrát bude témat spousta.

Po prvních zhruba šestnácti taktech první testovací ukázky Martin zareagoval: „To je Jan Hammer! Deska Oh Yeah mě jako dítě ovlivnila a i kdybych nechtěl, bude mě ovlivňovat už navždycky. Táta ji měl na pásku a před ní byli Headhunters ‒ to jsem vždycky přetočil, říkal jsem si tehdy, že ten Hancock mě vůbec nebaví (smích). Hammer je genius co se týče syntezátorů, navíc díky Mahavishnu se stal součástí stylotvorného proudu.“

Náš host vzpomíná na lekce u Karla Růžičky:

Rodinné prostředí Martina ovlivnilo zásadně: „Táta (flétnista Martin Brunner) měl rád spoustu rockové i avantgardní muziky ‒ když člověk slyší od dětství Ornetta Colemana, přijde mu to úplně přirozené. Myslím, že táta chtěl, abych vystudoval konzervatoř, aby ze mě byl pořádný klavírista. Klasiku jsem ale nemohl hrát dobře, protože jsem přišel domů ze školy a poslouchal jsem jazz. Dnes poslouchám daleko víc klasiky a asi bych ji taky líp hrál, jen už mi zase chybí technické dispozice.“

Ani na druhou hádanku se náš host nachytat nenechal: „To jsou Emerson, Lake & Palmer!“ Přestože Martin na podobné muzice vyrůstal, dnes už se k ní příliš nevrací: „Mám rád, když to plyne, když je to víc písnička. Nevím, jestli bych ještě vydržel poslouchat celou desku.“ Nicméně, Keith Emerson byl proslulý i svým zacházením se syntezátory ‒ jaký k nim má Martin Brunner vztah?

„Dlouho mě vůbec nenapadlo syntezátory používat ‒ to přišlo až nedávno. Říkal jsem si: ‚Vždyť já ještě nehrál nic na syntezátor…’ a koupil jsem si Mooga. A když jsem na něj začal hrát, zjistil jsem, že to je naprosto nejpřirozenější věc, kterou můžu dělat. Měl jsem to štěstí, že jsem se sešel s Jirkou Šimkem, který mě přizval na svoji desku ‒ a tak jsem toho Mooga mohl rovnou použít.“

Martin Brunner při natáčení rozhovoru pro ČRo Jazz

U další ukázky nejdříve Martin váhal: „Nahrávku neznám, tak zkusím…(ozve se saxofon) Ahá, to je Karel! Tak to znám, jen to intro jsem si nevybavil…“ Martin Brunner byl žákem Karla Růžičky, takže nás zajímalo, jak na společné hodiny vzpomíná:

„Zajímavé bylo, jakým způsobem učil. Když jsem u něj byl třetí rok, říkal jsem si: To je zajímavé, my si tam jen tak povídáme, on něco zahraje ‒ i když jsem něco řešil, nikdy mi nedal žádnou křížovku nebo tabulku. Pak mi došlo, že mi dal to nejdůležitější ‒ povznést se nad skladbu, zamyslet se nad tím. Člověk si může sám nastudovat, jak se co dělá. Nic vám ale nenahradí setkání s osobností, která vás vede a inspiruje. Minimálně jednu konkrétní věc mě tedy naučil ‒ nebát se něco vyhodit, netrvat na věcech, které jsem si vymyslel.“

Ukázka z desky saxofonisty Patricka Corneliuse měla být chytákem, což nám (bohužel) vyšlo: „Desku jsem skutečně neslyšel…(úsměv)“ Je to písnička od Petera Gabriela… „To není možný! To je teda ostuda…Peter Gabriel 3  je první deska, kterou jsem kdy poslouchal pořád dokola. Asi i on mě inspiroval k tomu, že člověk má přijít hlavně s vlastní muzikou.“

Podívejte se na klip nového Brunnerova kvarteta:

Jak říká host, má rád spíše tradičnější, starší muziku. „Rád si poslechnu hudbu, kterou poslouchají moji studenti z Ježkárny, ale i když to je leckdy zajímavé, chybí mi tam jakýsi rozměr, který nacházím na těch starších nahrávkách. Mám taky rád Šostakoviče nebo Stravinského. Opět v podstatě tradiční jména.“

Čtěte takéJak to slyší Martin Brunner st.? Zaostřeno na flétnisty

A protože Martin skládá pro Concept Art Orchestra, museli jsme pustit i nahrávku jednoho z nejdůležitějších jazzových big bandů: „Hmmm… Já si myslím, že to není Duke Ellington... a je to Duke Ellington?!? Jééé… Měl jsem pocit, že to není ten jeho zvuk…“

Martin Brunner dále mluvil nejen o svých tajných plánech nebo spolupráci se zpěvačkami, ale došlo i na jeho postoj k jazzovým standardům. Zavzpomínal na hodiny s Matejem Benkem, mluvili jsme o jeho činnosti na poli vážné hudby. Srdečně zveme k poslechu a těšíme se opět za měsíc!

Seznam testovacích nahrávek:

Magical Dog – Jan Hammer Group – Oh, Yeah? - 1976

Karn Evil 9 (1st Impression - Part 1) – Emerson, Lake & Palmer – Brain Salad Surgery - 1973

In the Presence and Absence of Each Other (Part 1) – Claus Ogerman/Michael Brecker – Cityscape – 1982

Ozvěny – Karel Růžička – Ozvěny – 1979

Don’t Give Up – Patrick Cornelius – Lucid Dream – 2006

Battle Royal – Duke Ellington featuring Louis Armstrong – Paris Blues – 1961

On the Nickel – Tom Waits – Heartattack and Vine – 1980