Martin Kopřiva: Jazz je pro mě stejně zásadní jako grunge

Protože se Martin netají svými rockovými kořeny, zvolili jsme na úvod skladbu od amerických Primus - naším hostem byli úspěšně identifikováni. „Tohle je kapela, kterou jsem poslouchal jako teenager…“ Martina už od dětství formovala hudba, kterou měli na deskách rodiče, podle všeho to byla zajímavá všehochuť.

Nirvana kladivem do hlavy

„A pak se stalo, že jsme se sestrou koukali na pořad Rhytmic…a Meki Žbirka uvedl Nirvanu a písničku Smells Like Teen Spirit. A při tom prvním riffu mě praštilo obrovský kladivo do hlavy a zasáhlo mě něco, co nikdy předtím. Najednou jsem zjistil, že to je hudba mého srdce - grunge mi absolutně změnil život.“

Na druhou hádanku Martin Kopřiva zareagoval ještě pohotověji: „Tak tohle je jedna z nahrávek, které mi taky změnily život,“ prohlásil u All Blues od Milese Davise. „To je tak hezký, že o tom člověk ani nemůže moc mluvit, když to hraje, to je jedna z desek, které si pustíte, a zastaví se svět kolem vás. Myslím, že rok 1959 je v hudbě stejný milník, jako rok 1991 s grungem.“

I u další hádanky se přemýšlelo jen po dobu několika úvodních taktů: „Co říct o Stingovi, že? Ten člověk je naprostý génius, jako textař, učitel angličtiny nebo zpěvák The Police - a nebo jako spisovatel. Kdo jste nečetl knihu Broken Music, přečtěte si ji, protože to je boží.“

Dave Weckl jako výrobní linka

Když už jsme ve studiu měli bubeníka, nedalo nám to a jako další ukázku jsme zvolili skladbu z alba Davea Weckla: „Jednu dobu jsem tím byl úplně omámenej…ale - a jsem na strašně tenkém ledě - když zavřu oči, tak vidím nějakou výrobní linku, kde se vyrábí auta a nějací roboti skládají karosérie na pás. Samozřejmě je ta muzika interpretačně dokonalá, ale není to něco, co bych poslouchal denně.“

Ukázku od Vladimíra Mišíka, resp. kapely Etc…, poznal náš host podle zpěvu. „Tohle zvláštní období Etc…mám rád. Je to trochu new-wave, skoro jsem si nejdřív říkal, jestli to není sólová deska Stewarta Copelanda…“

Etc… jsme zvolili záměrně. Na nahrávce se podíleli i kytarista Stanislav Kubeš a basista Vladimír Guma Kulhánek. Martin s nimi (a s klávesistou Romanem Dragounem) hrál více než patnáct let v kapele T4. Co mu taková „mezigenerační spolupráce“ dala?

„Dalo mi to úplně všechno a nikdy na to nezapomenu. Ti chlapi jsou moji hudební tátové. Pro mě to byl dar, že jsem si s nima mohl zahrát. Oni mají obrovský přesah - ale já si myslím, že každý, kdo se nějakým způsobem hudbou živí, ten přesah musí mít. Protože jsme tím nějak obsesivně zasažení, je to naše práce - a hlavně nás baví poslouchat hudbu.“

Bavili jsme se také o Martinově vztahu k blues, nebo o genezi jeho vztahu k jazzu. Také jsme mluvili o Joni Mitchell, na které se nám Martina nachytat nepodařilo. Poslechněte si celý pořad ze záznamu!