Michal Prokop: Ray Charles byl můj největší idol
Zpěvák Michal Prokop je bezesporu jednou z největších legend, které do našeho křesla pro hosta usedly. I když se pohybuje spíše na rockové scéně, jeho kapelou prošlo mnoho jazzových muzikantů. Jak obstál v poslechovém testu Tak to slyším já, zjistíte ze záznamu.
„Už když jsem zaslechl ten velkoorchestrální zvuk, tak jsem si říkal, že to musí být z doby, kdy jsem začínal. To je Ray Charles, můj největší hudební idol.“ Tak zněla reakce u první ukázky - identifikace tedy proběhla úspěšně. „Já jsem Raye Charlese slyšel poprvé v roce 1965 - u Petra Fleischera, to byl můj spolužák, který hrál na tubu. Pustil mi Hit The Road Jack - to mě hrozně vzalo a od té doby to ve mně je.“
Zkusili jsme na našeho hosta jít z jiné strany. „Myslím si, že to je Dežo Ursiny,“ opět správně reagoval náš host, byť album Príbeh neznal. „Dežo byl vždycky hrozně vyhraněný a nekompromisní člověk, zajímavý skladatel. On zhudebňoval poezii, která se nerýmovala, což je pro mě těžko pochopitelné. Byla to nedoceněná osobnost.“
Ani u nahrávky Erica Claptona jsme nepochodili: „No to je jasný tohle, stačí prvních pár taktů,“ zněla odpověď, načež následoval i název písně i alba. Shodou okolností jsme skladbu vybrali z alba Unplugged a Michal (kromě kapely Framus 5) hrává se svým akustickým triem. Co bylo inspirací ke vzniku Prokopova „ungplugged“ projektu s Lubošem Andrštem a Janem Hrubým?
„Trio vzniklo už v roce 1986. Inspirovaly mě k tomu dvě věci: Já jsem poslouchal Lubošovu desku Capricornus, na které hrál i Honza. Tam jsem slyšel ty barvičky akustické kytary a houslí. A druhá inspirace byla společná deska Johna McLaughlina, Al DiMeoly a Paco de Lucii. Oni byli samozřejmě tři virtuózové; já se svým dvěma kolegům nemohl vyrovnat. Ale líbilo se mi, že ty písničky mají jiného ducha. Stojí to hodně na souhře a momentální inspiraci.“
Cesta do Semaforu
U další otázky jsme, po pravdě řečeno, odpověď dokázali odhadnout: „Tohle nemusíme dlouho hádat - Jiří Suchý, vzadu slyším saxofon Ferdy Havlíka. To je samozřejmě jeden z inspiračních pramenů, který mě přivedl k muzicírování. Suchý a Šlitr, podobně jako Voskovec, Werich a Jaroslav Ježek - to jsou věci, které by měl mít český muzikant zažité. A měl by vědět, že to jsou vrcholy české hudební tvorby, to se nedá opomenout.“
Čtěte také
Michal Prokop byl ostatně svého času i členem souboru divadla Semafor. „V době, kdy se rozpadla moje kapela, mi nabídla Hanka Zagorová, že zakládá vlastní soubor a jestli bych tam nechtěl zpívat. Já na tom byl hrozně špatně, tak jsem to vzal. A kromě toho mi Hanka pomohla dostat se do Semaforu do slavného představení Kytice… a já měl tu čest tam odehrát 250 repríz.“
Rozhovor se dotknul ještě mnoha dalších oblastí - spolupráce s Josefem Kainarem, muzikantů, kteří prošli Michalovými kapelami a došlo i na vzpomínku na Michalův největší hudební úlet. Komplet rozhovor v záznamu!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor
Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...
