Michal Prokop: Ray Charles byl můj největší idol
Zpěvák Michal Prokop je bezesporu jednou z největších legend, které do našeho křesla pro hosta usedly. I když se pohybuje spíše na rockové scéně, jeho kapelou prošlo mnoho jazzových muzikantů. Jak obstál v poslechovém testu Tak to slyším já, zjistíte ze záznamu.
„Už když jsem zaslechl ten velkoorchestrální zvuk, tak jsem si říkal, že to musí být z doby, kdy jsem začínal. To je Ray Charles, můj největší hudební idol.“ Tak zněla reakce u první ukázky - identifikace tedy proběhla úspěšně. „Já jsem Raye Charlese slyšel poprvé v roce 1965 - u Petra Fleischera, to byl můj spolužák, který hrál na tubu. Pustil mi Hit The Road Jack - to mě hrozně vzalo a od té doby to ve mně je.“
Zkusili jsme na našeho hosta jít z jiné strany. „Myslím si, že to je Dežo Ursiny,“ opět správně reagoval náš host, byť album Príbeh neznal. „Dežo byl vždycky hrozně vyhraněný a nekompromisní člověk, zajímavý skladatel. On zhudebňoval poezii, která se nerýmovala, což je pro mě těžko pochopitelné. Byla to nedoceněná osobnost.“
Ani u nahrávky Erica Claptona jsme nepochodili: „No to je jasný tohle, stačí prvních pár taktů,“ zněla odpověď, načež následoval i název písně i alba. Shodou okolností jsme skladbu vybrali z alba Unplugged a Michal (kromě kapely Framus 5) hrává se svým akustickým triem. Co bylo inspirací ke vzniku Prokopova „ungplugged“ projektu s Lubošem Andrštem a Janem Hrubým?
„Trio vzniklo už v roce 1986. Inspirovaly mě k tomu dvě věci: Já jsem poslouchal Lubošovu desku Capricornus, na které hrál i Honza. Tam jsem slyšel ty barvičky akustické kytary a houslí. A druhá inspirace byla společná deska Johna McLaughlina, Al DiMeoly a Paco de Lucii. Oni byli samozřejmě tři virtuózové; já se svým dvěma kolegům nemohl vyrovnat. Ale líbilo se mi, že ty písničky mají jiného ducha. Stojí to hodně na souhře a momentální inspiraci.“
Cesta do Semaforu
U další otázky jsme, po pravdě řečeno, odpověď dokázali odhadnout: „Tohle nemusíme dlouho hádat - Jiří Suchý, vzadu slyším saxofon Ferdy Havlíka. To je samozřejmě jeden z inspiračních pramenů, který mě přivedl k muzicírování. Suchý a Šlitr, podobně jako Voskovec, Werich a Jaroslav Ježek - to jsou věci, které by měl mít český muzikant zažité. A měl by vědět, že to jsou vrcholy české hudební tvorby, to se nedá opomenout.“
Čtěte také
Michal Prokop byl ostatně svého času i členem souboru divadla Semafor. „V době, kdy se rozpadla moje kapela, mi nabídla Hanka Zagorová, že zakládá vlastní soubor a jestli bych tam nechtěl zpívat. Já na tom byl hrozně špatně, tak jsem to vzal. A kromě toho mi Hanka pomohla dostat se do Semaforu do slavného představení Kytice… a já měl tu čest tam odehrát 250 repríz.“
Rozhovor se dotknul ještě mnoha dalších oblastí - spolupráce s Josefem Kainarem, muzikantů, kteří prošli Michalovými kapelami a došlo i na vzpomínku na Michalův největší hudební úlet. Komplet rozhovor v záznamu!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
