Na čem dělá... saxofonista Andy Schofield
„Když se muzikantům vaše hudba líbí, investují do ní hodně času a energie,“ říká o českých jazzmanech saxofonista, skladatel a pedagog Andy Schofield. Pochází z Manchesteru, čtyři roky žil v Berlíně a před třemi lety přesídlil do Prahy, kde je od té doby výraznou postavou jazzové scény.
„Vždycky jsem svůj čas rozděloval mezi hraní, skládání a učení. Ale popravdě řečeno, záleží také na tom, jaká práce zrovna přijde. Hraní je pro mě skvělým uvolněním a příležitostí tvořit hudbu spontánně. Rád jsem součástí kapely – rád něčím přispívám a rád se také učím od ostatních,“ říká s pokorou Schofield.
Není tedy divu, že nejšťastnější je ve větších tělesech. Uspokojit tuto vášeň však není vždy snadné. „Na současném jazzu mě hodně frustruje velká ekonomická náročnost koncertování s něčím větším, než je kvartet.“
„Je škoda, že jsme v podstatě ztratili big bandy, které byly ‚vysokou školou‘ pro mladé hráče. Dnes musí být každý lídr a skladatel, ale většina z nás není schopna svým psaním nebo hraním udržet pozornost publika po celou dobu koncertu, dokud nejsme starší a zkušenější. Být sidemanem dávalo lidem šanci přispět a zároveň se učit od lepších.“
V Praze vede Schofield tři vlastní projekty. S big bandem Andy Schofield Jazz Orchestra hraje pouze vlastní aranžmá a většinou i vlastní kompozice. „Hudba je současná, ale ukotvena v tradici. Kromě klasických legend jsem se hodně naučil i od britských muzikantů, zejména Mikea Gibbse a Johna Taylora. Dodnes v sobě silně cítím jejich otisk.“
„Pak vedu svůj sextet v obsazení tři saxofony a rytmika,“ zmiňuje kapelu, jejímž koncertem oslavil na sklonku léta v Jazz Docku padesátiny. Zaměřuje se spíše na úpravy standardů a vůbec známých skladeb jazzové historie, i když pár Schofieldových kompozic v repertoáru také najdeme.
Na čem dělá... trumpetista Didrik Ingvaldsen
Norský trumpetista a skladatel je členem kapel po celé Evropě, včetně dvou českých. Jak se k nám vlastně dostal a co letos chystá nového?
Třetí formace Artisans je zbrusu nová a má vcelku netradiční obsazení, čtyři saxofony a kontrabas. „Hudba pro tento ansámbl je založená na jednoduchých nápadech a mnohem méně strukturovaná. Hráči mají dost prostoru na to, aby je dále rozvíjeli po svém. Chystám se teď napsat nové skladby, založené na obrazech saxofonisty Marcela Bárty, který v kapele hraje.“
„Pravidelně koncertuji také s Františkem Uhlířem a občas i s Pražským big bandem Milana Svobody,“ doplňuje výčet svých aktivit Schofield. „Před létem jsem se ještě zúčastnil nácviku a koncertního provedení několika skladeb mladých českých autorů spolu s originálním projektem Concept Art Orchestra Štěpánky Balcarové. Těším se na další hraní v prosinci.“
„Někdy také rád pracuji sám,“ neopomene zmínit nakonec. „V mnoha ohledech nejsem nikdy tak šťastný jako když píšu aranžmá pro big band a utápím se ve světě zvuků a možností.”
„Pražská scéna mi připomíná tu v Manchesteru.“
Jaké jsou dosavadní dojmy Andyho Schofielda z české jazzové scény? A jaká se mu zdá v porovnání s britskou či německou?
„V mnoha ohledech mi pražská scéna připomíná tu v Manchesteru, v době kdy mi bylo mezi dvaceti a čtyřiceti – hlavně kapely postavené na letitých vztazích mezi hráči. To je ten nejlepší způsob, jak vytvářet silnou hudbu. Samozřejmě tu nechybí řada opravdu mimořádných muzikantů, ani mladí hráči, o kterých jsem si jistý, že za pár let budou vůdčími hlasy své generace a posunou zase věci dále.“
Rozhovor měsíce: Studium na Berklee College of Music v americkém Bostonu
Martin Kratochvíl, Emil Viklický, Jaromír Honzák, David Dorůžka nebo Hana Robinson. To jsou někteří z Čechů, kteří studovali na slavné Berklee College of Music v Bostonu, nejprestižnější a také největší jazzové škole na světě. Právě o ní bude řeč v dalším Rozhovoru měsíce, který vysíláme na ČRo Jazz v pátek 1. května ve 14:00.
Do Británie se vrací většinou jednou nebo dvakrát ročně, zahrát si se starými přáteli právě v Manchesteru nebo v Londýně. Letos v říjnu bude mít také pár přednášek na Leeds College of Music, kterou kdysi vystudoval. Při té příležitosti ho čeká i malé turné s pianistou Jamilem Sheriffem.
„Často také píšu na objednávku aranžmá,“ přibližuje ještě své „ostrovní“ aktivity Schofield. „Nejčastěji je to pro zpěvačku, trumpetistku a kamarádku Georginu Jackson, která je hodně aktivní na londýnské scéně. Aranžoval jsem pro ni v minulosti vše od kvartetu, přes big band až po smyčcový orchestr.“
„Považuji za důležité předat své vědomosti další generaci,“ říká už o své profesi pedagoga. „Poslední dobou mě učení navíc baví víc než kdy dřív, ať už je to s naprostými začátečníky nebo s pokročilejšími studenty improvizace a aranžování.“
V Praze učí na International School of Music and Fine Arts a má i soukromé žáky. V minulosti byl například ředitelem letního workshopu v Anglii a dodnes občas na různých místech přednáší.
Sympatická je Schofieldova pedagogická filozofie, v českých školách stále ještě ne zcela běžná. „Dnes je vše dostupné na internetu, a tak spíše než jen předat informace se snažím lidem dát šanci něco se naučit. Když si na něco přijdete sami, pocit osvojení té vědomosti je opravdu silný.“
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
