Na čem dělá... zpěvačka Ivana Fitznerová

16. listopad 2015
Zpěvačka a skladatelka Ivana Fitznerová

Pravděpodobně jediná jazzová zpěvačka na české scéně používající ve větší míře francouzštinu věnuje nyní většinu energie dokončení nového alba své kapely. Dlouhodobě se věnuje také pedagogické činnosti a připravuje jako redaktorka vydání knihy.

„Jsem skladatelka, aranžérka, zpěvačka, kapelnice a vůbec duše kapely Ivana Fitznerová kvintet. V současné době sice máme koncertní pauzu, ale pracuji na třetí autorské desce. Protože jsem vystudovaná skladatelka, naplňuje mě v hudbě zejména tvůrčí proces – od prvotního nápadu po hotové skladby. Poslední roky se více věnuji jazzu a na psaní tzv. vážné hudby mi už moc času bohužel nezbývá,“ shrnuje své hudební aktivity Fitznerová.

Její kapelu tvoří pianista a zároveň saxofonista Radek Kašpar, kterého příležitostně střídá klavírista Jaroslav Wagner. Dalšími členy jsou kytarista Patrik Henel, kontrabasista Petr Tichý a bubeník Petr Mikeš. „Za poslední dva roky jsme měli řadu koncertů a pokřtili dvě autorské česko-francouzské desky: Chci mluvit/Je veux parler a Už dlouho/Depuis longtemps.“

Použití dvou jazyků nepochybně umožňuje oslovit větší množství posluchačů, nicméně Fitznerová je v první řadě vnímá jako specifické barvy. „Pokud je text ve francouzštině, vznikne pro něj jiná hudba, než pro text v češtině nebo romštině. Na francouzštinu mám dva moc šikovné textaře, Francouze a Češku žijící v Bruselu. Texty a nazpívané skladby dolaďujeme přes internet.“

„Naši novou, tedy již třetí česko-francouzskou desku s názvem Ryby a tequilla budeme dotáčet na konci listopadu. Prvních pět skladeb už je hotových, včetně zpěvu, dechů a smyčců. Je mezi nimi i má jazzová úprava romské lidovky, zbytek tvoří skladby v češtině a ve francouzštině. Těch ještě musíme natočit dalších pět. Vše mám ale už napsané a aranžmá jsou také vymyšlená a nazkoušená.“

„Deska Už dlouho je hodně šansonová, poklidná, a hlubší. Ta nová bude o dost živější a dynamičtější,“ srovnává nahrávky Fitznerová. „Místo šansonů je tentokrát více skladeb v rytmu funky a modernější je i celkový zvuk.“

„Točím desku teprve ve chvíli, když mám pocit, že se nebudu opakovat, mám nové nápady a když cítím chuť zkusit něco jiného než v minulosti. Experimentuji teď s vícehlasy nebo zkouším nazpívat i některé nástrojové party. Pro jednu skladbu jsem také napsala smyčcový kvartet, takže ten přesah do klasické hudby mám pořád ráda a stále využívám. Moc se na druhou půlku práce těším,“ říká nadšeně.

Na hudbě ji přitahuje zejména samotný tvůrčí proces, který chápe jako metaforu malování obrazu. „Namaluji skicu, promyslím rozvržení barev a celkovou podobu ‚plátna‘. K této skice potom přistoupí dalších šest malířů a společně namalujeme obraz. Pokud mi nějaká barva chybí, přizvu na závěr ke spolupráci ještě další umělce. Je moc krásné ten proces vzniku jen tak lehce zpovzdálí ladit a sledovat.“

03511058.jpeg

„Myslím, že je důležité, aby muzikanti měli možnost improvizovat a přinášet své vlastní nápady,“ upřesňuje svůj koncept. „Jsem také vděčná všem, kteří se mnou spolupracují; za jejich dar naladit se na moji představu a dát do hudby zároveň i něco ze sebe.“

Kromě českého jazzu ji pochopitelně baví francouzský nebo alespoň francouzsky zpívaný. „Mám moc ráda desku Chloé Perrier s názvem Coeur de Française, kterou jsem si přivezla z Paříže, nebo třeba Raconte-moi, francouzsky nazpívané album Stacey Kent. Z české hudby mě nadchla deska Ondřej Ruml zpívá Ježka, Voskovce a Wericha, Smrt standardizmu Jany Koubkové nebo loňská novinka Weightless zpěvačky Zeurítie.“

„Momentálně před sebou žádný koncert nemám, protože očekávám narození druhé dcery, ale pak bych se k vystupování zase ráda vrátila. Až dokončíme novou desku, určitě uspořádám křest a věřím, že vyjde i plánovaný koncert na české ambasádě v Paříži nebo turné po francouzských kulturních centrech Alliances françaises, které u nás fungují v řadě větších měst.“

www.ivanafitznerova.cz