Ondřej Ruml v jazzovém testu: Z Dana Bárty jsem měl dřív strach
Čekali byste, že od jazzového zpěváka v úvodu rozhovoru na jazzové stanici uslyšíte větu: „Myslím, že v sobě mám melodiku Honzy Nedvěda“? Pokud si do pořadu Tak to slyším já pozvete Ondřeje Rumla, může se vám taková věc podařit.
Ondřeje zaregistrovala široká veřejnost jako účastníka soutěže X Factor ‒ to už ale jablonecký rodák a absolvent Konzervatoře Jaroslava Ježka nesčetněkrát objel republiku s různými projekty. Nemuselo jít o jazzová uskupení ‒ Ondřej býval členem kapel Modrotisk či TOP Dream Company, jeho žánrové rozpětí je neuvěřitelné.
Ostatně, abychom se vrátili k první větě, za svůj prvotní vzor považuje Spirituál Kvintet. „Tam jsem pocítil poprvé takové to divné mrazení. Poslouchal jsem hodně Nedvědy, pak třeba New Grass Revival a pak Flecktones. To byla kapela, která mě převezla k jazzu.“
Ondřej Ruml shrnuje dojmy z poslechového testu:
Povídání s Ondřejem Rumlem vás může postavit do nejednoznačné pozice ‒ na běžné konverzační úrovni je to rozhovor podnětný a inspirativní. Seznámíte se s Ondřejovým náhledem na různé styly, dozvíte se ledacos ze zpěvákovy hudební i osobní minulosti. S obdivem jej budete sledovat, jak si zpívá s nahrávkami ‒ leckdy to může být part basové kytary či komplikovaný úryvek saxofonového sóla.
Ale co si počít, když se má rozhovor odehrávat na úrovni „hudebník vs. redaktor hudebního kvízu“? Samozřejmě, můžete se snažit nastražit léčku. Pustíte ukázku z nové desky Passion Of Charlie Parker ‒ Ondřej ale stejně pozná Kurta Ellinga:
„Když jsem přišel na konzervatoř, tak jsem věděl, že jazz je hudba, kde se zpívá hrozně potichu a jemně. A ještě jsem znal Franka Sinatru. Pak se mě jednou někdo ráno před školou zeptal: ‚Znáš Kurta Ellinga?’ A půjčil mi CD. Začal jsem Ellinga hrozně poslouchat a stahovat jeho sóla. Hodně mě ovlivnil. Pak jsem taky poslouchal Jona Hendrickse, Marka Murphyho, Bobbyho McFerrina a Franka Sinatru.“
Zkusíte to z jiné strany a pustíte skladbu Resolution z Coltraneovy desky A Love Supreme. Ondřej ji pozná podle kontrabasové předehry: „Já se k téhle skladbě dostal přes Kurta Ellinga, který ji otextoval a nazpíval. Já se to naučil a zpíval jsem to na konzervatoři na svém absolventském koncertě. A protože jsem se to chtěl naučit dobře, našel jsem si původní verzi a zpíval si to s ní.“
Až u skladby od Kurta Rosenwinkela se ozve lakonické: „Nevím.“
Jaký má Ondřej vztah k modernímu jazzu? „Já se přiznám, že jsem z toho trošku vypadl. Poslouchával jsem třeba Johna Scofielda, Mikea Sterna, Davea Fiuczynkseho nebo pozdní nahrávky Milese Davise. Ale pak se moje pozornost upnula jinam. Ke kytaristům jsem měl blízko, asi proto, že jsem hrával na banjo. Líbilo se mi, když byl jazz švihnutý něčím tvrdším. Nebo když byl ovlivněný funkem, třeba Scofieldova deska A Go Go mě bavila.“
U písně od Joni Mitchell zazní mírné zaváhání, nakonec interpretku ale podle indicií odhalí. „V tomhle mám taky mezery. Ale je to nádhernej hlas!“ Čím Ondřeje Rumla inspirují zpěvačky? „Ze začátku jsem poslouchal zpěvačky, protože jsem se nechtěl přibližovat mužským pěveckým vzorům. Speciálně Dee Dee Bridgewater je geniální, frázování i scat. Hodně jsem ji poslouchal, protože jsem od ní chtěl něco odkoukat a zároveň jsem nechtěl, aby bylo poznat, že jsem něco od někoho odkoukal [smích].“
Ondřej Ruml popisuje svůj vztah k jazzovým kytaristům:
Naopak skladbu z repertoáru kapely Illustratosphere poznal po prvních dvou tónech. „Já měl z Dana Bárty v podstatě strach, ještě když jsem byl na škole. Pořád jsem si říkal, že to ode mě nikdy nebude tak dobrý jako od něj [smích].“
Kdo z českých kolegů je Ondřejovi blízký? „Zbožňuju Anetu Langerovou, miluju věci od Davida Kollera. Kapela No Name mě baví. A nedávno jsem po dlouhé době slyšel Elenu Sonenshine ‒ báječná jazzová zpěvačka. A nová deska Sisy Feherové je báječná! Skvělá zpěvačka, skvělý zvuk, původní věci ‒ doporučuju!“
Letmo se nám podařilo dotknout Ondřejova funkového období, záliby v klasickém rocku a nezapomněli jsme ani na vztah k bluegrassu („Nedávno se mě někdo ptal, jestli ještě hraju na banjo. Já si uvědomil, že nevím, kde ho mám a pak jsem si vzpomněl, že asi pod postelí. Je to trochu ostuda, přeci jen je to nástroj, na který jsem hrál patnáct let.“).
A pokud vás zajímá, jaké pro Ondřeje bylo zazpívat si se Zdeňkem Svěrákem, nebo kterého zpěváka vlastně ze všeho nejdříve napodoboval, neváhejte a pusťe si celý rozhovor.
Seznam testovacích nahrávek
Big Country – Béla Fleck & The Flecktones – Live at the Quick
Los Angeles (Moose the Mooche) – The Passion of Charlie Parker
Klobouk ve křoví – Lucie – Pohyby
Part II – Resolution – John Coltrane – A Love Supreme
Yvette in English – Joni Mitchell – Turbulent Indigo
What is Hip – Tower of Power – Live and in Living Color
Pražákům, těm je hej – Pražský výběr – Pražský výběr
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
