Rozhovor měsíce: Emil Viklický v nejlepších letech

03069644.jpeg

Emil Viklický před pár dny oslavil sedmdesátku, ve vydávání nových alb ale rozhodně nepolevuje. V prosincovém vydání Rozhovoru měsíce představil jak živé záznamy v triu (ze Cedar Rapids v Iowě) a v duu s Miroslavem Vitoušem, tak jeden archivní skvost. Plnou verzi poslouchejte v audiu.

Květnový koncert v Cedar Rapids byl součástí rozsáhlejšího turné Emila Viklického na západní polokouli. S různými sestavami odehrál nejprve čtyři koncerty v Kanadě a poté další čtyři ve Spojených státech, kde jej doprovázel Petr Dvorský. Dva z těchto amerických koncertů pak proběhly ve spolupráci s bubeníkem Erniem Adamsem, s nímž se ovšem český pianista také už v minulosti setkal – společně se objevují například na jednom živém albu z edice Jazz na Hradě.

Jak Viklický vysvětluje, program koncertu hráči dolaďovali až na místě. Díky předchozím zkušenostem s Erniem Adamsem si však mohl dovolit zařadit i náročnější aranžmá skladby Adventure in Black and Yellow, kterým album Humoresque nakonec začíná.

Má-li Viklický popsat atmosféru v sále v Cedar Rapids, volí slova: „Hrálo se nám tam krásně.“ A ihned vzpomíná na svůj jiný koncertní zážitek z téhož místa, na společné hraní s Ivou Bittovou a s místním symfonickým orchestrem, na jehož kvality dodnes rád vzpomíná. Těleso, které funguje na malém městě, sponzoruje místní firma, díky níž si orchestr může dovolit půjčovat prvotřídní hráče z Chicaga.

Viklického nové album se jmenuje Humoresque podle známé skladby Antonína Dvořáka, kterou na něm pochopitelně také najdeme. Dvořákovu Humoresku, jak pianista v rozhovoru vzpomíná, kdysi také upravil Art Tatum. Viklického verze vznikla na popud Wyntona Marsalise a původně šlo o aranžmá pro big band, které také Marsalis nedávno předvedl v Brně. Viklický si ve své orchestrální verzi mohl dovolit odkazovat i na další Dvořákovo dílo: „Saxofonová sekce například hraje motiv z Deváté a nad tím zní Humoreska.“

Během letošního amerického turné požádal Viklického pořadatel v Chicagu, aby právě Humoresku zahrál. „Řekl jsem mu, že mé aranžmá je pro big band a že v triu pro ně nemám vyjadřovací prostředky,“ namítl nejprve pianista, ale na zkoušce s Erniem Adamsem nakonec verzi pro trio společně vymysleli. I proto jsou jako autoři aranžmá na obalu alba uvedeni oba. „Zahráli jsme to tedy v triu a lidem se to kupodivu líbilo!“ glosuje Viklický.

Američané moravské názvuky milují

Důležitou část koncertu v Cedar Rapids zaujímaly Viklického autorské skladby inspirované moravskou lidovou hudbou. „V Americe na lidovou hudbu reagují velmi dobře. To je známá věc, folklorní melodiku vnímají, je to pro ně něco jiného,“ říká klavírista a odkazuje na zajímavý článek pianisty a bloggera Ethana Iversona (ex-The Bad Plus) na toto téma.

Album Humoresque však není jedinou letošní novinkou Emila Viklického. V pořadu pianista hovoří také o dalším koncertní nahrávce, která vychází u japonského vydavatelství Venus Records. Jedná se o záznam koncertu s Miroslavem Vitoušem z festivalu JazzFestBrno, který vychází pod názvem Moravian Romance.

Podívejte se na záznam koncertu Emila Viklického a Miroslava Vitouše z Olomouce:

Při té příležitosti vzpomíná Viklický na reakce japonského publika při koncertech: „Japonci poměrně dobře znají jak Dvořáka, tak Janáčka. Ale publikum je tam trošku jiné. Neumím to přesně popsat, ale jejich reakce nejsou tak spontánní jako například v Evropě.“

V závěru rozhovoru je řeč o dalším právě vydaném titulu, albu Bílá stížnost, které obsahuje společnou koncertní nahrávku písničkáře Vladimíra Merty a Emila Viklického z roku 1982. Svou reakci, když si tento záznam, o jehož existenci ani nevěděl, po letech poslechl, Viklický popisuje slovy: „Jaké to bylo překvapení, když mi vydavatel Lubomír Houdek tuto nahrávku dal a já jsem si ji poslechl. Po šestatřiceti letech uslyšíte své hraní a ono to není špatné!“

Rozhovor s Emilem Viklickým vedl Milan Tesař (Radio Proglas). V pořadu zazní tři skladby z alba Humoresque a jedna ukázka z CD Bílá stížnost.