Rozhovor měsíce: Luboš Soukup za zrcadlem

Saxofonista Luboš Soukup

Po čtrnácti měsících je naším hostem Luboš Soukup (1985), mladý český saxofonista a skladatel, usazený v Dánsku. V Rozhovoru měsíce na ČRo Jazz představí své nové album Through The Mirror. Pořad vysíláme 6. 12. ve 14:00.

Základem sestavy na CD je pochopitelně stávající Luboš Soukup Quartet, který vedle českého saxofonisty tvoří německý pianista Christian Pabst a dánská rytmika Joel Illerhag (kontrabas) a Morten Hæsum (bicí). Dále na albu účinkuje dechová sekce (většinou hráči z Dánského rozhlasového orchestru) a smyčcový Epoque Quartet.

V úvodu interview Soukup vysvětluje, jak tento koncept vznikl. Práci s rozšířenou dechovou sekcí dobře zná z Prahy, kde hraje se skupinou Points Septet (resp. Oktet). Napadlo jej tedy posílit a rozšířit svůj už tak energický kvartet.

Rozhovor měsíce: Luboš Soukup o dvou nových albech a třech letech v Dánsku

Luboš Soukup

Saxofonista Luboš Soukup (1985) sice nepatří k nejviditelnějším postavám českého jazzu, ale rozhodně má o čem vyprávět. Třetím rokem nasává inspirace v Dánsku a tento měsíc vydává hned dvě nová alba. Také proto bude hostem Rozhovoru měsíce na Euro Jazzu tento pátek.

„A smyčce? To jsem si chtěl vyzkoušet. Zkusil jsem napsat něco pro smyčce a současně se z toho něco naučit. Rád totiž píšu takovou muziku, z které se mohu sám poučit.“

Jako inspirace, které se na vzniku nových skladeb podílely, vyjmenovává Luboš Soukup v bookletu alba mimo jiné „rozhovory, cestování a poznání z knih“. V rozhlasovém interview vysvětluje:

„Hudbu, filmy, knihy vnímám skrze pocit. Pocit je pro mne jako pro umělce to nejdůležitější. Jsem rád, když na koncert přijdou nemuzikanti, kteří z mé hudby mají nějaký dojem, pocit. Nemusí vědět, jaká je forma, co konkrétně se při skládání dělo, ale výsledek na ně musí nějak dýchnout.“

Třebaže většinu skladeb z nového alba je schopen zahrát i v základní sestavě svého kvarteta, pomýšlí Luboš Soukup i na koncerty v rozšířeném obsazení. Přiznává, že vše záleží hlavně na penězích, ale rád by v Dánsku i v Česku koncerty s hráči na dechové nástroje a se smyčcovým kvartetem uspořádal.

Český rozhlas Jazz ocenil nejlepší jazzová alba roku 2017. Zvítězil saxofonista Luboš Soukup

Lionel Loueke a Luboš Soukup

Za nejlepší jazzovou nahrávku uplynulého roku označila stanice Český rozhlas Jazz album Země saxofonisty Luboše Soukupa. Odbornou anketu Česká jazzová sklizeň pořádá Rozhlas už pátým rokem, její součástí je i přehled všech vydaných nahrávek a databáze klubů.

Na druhou stranu v posledních měsících příliš nekoncertoval ani samotný Luboš Soukup Quartet. „Domlouvání koncertů leží na mě a teď jsem měl období, kdy jsem se tím nechtěl moc zabývat. Měli jsme tedy pauzu, ale na jaře bychom měli hrát znovu hlavně v Dánsku,“ plánuje.

Pokud se podaří koncerty k novému albu Through the Mirror uspořádat, Luboš slibuje, že skladby budou znít jinak než na desce. Nemá totiž rád, když se jedna kompozice hraje mnohokrát stejně. Při té příležitosti připomíná svého oblíbence Waynea Shortera:

„Líbí se mi, že pracuje s melodiemi a obměňuje je postupem času. Dnes tak slýcháme úplně jiné zpracování jeho skladeb z 60. let. To je cesta – vzít si motiv a podle toho, jak se člověk zrovna cítí, jej přetvářet.“

Rozhovor se samozřejmě netočí jen kolem nejnovějšího Soukupova alba. Zazní v něm informace o už zmíněné skupině Points Septet (Oktet) a také o dánské vokálně-instrumentální formaci In the Park, jejímž je Luboš Soukup také členem. „Měl jsem chuť promluvit, použít hlas. To je totiž velmi silný a krásný prostředek,“ vysvětluje, proč vedle hry na saxofon začal také zpívat.

Přitom jako zpěvák není bez zkušeností – jako dítě navštěvoval v Chrudimi hodiny zpěvu a zpíval také ve sboru. Vždy jej však více lákal sólový zpěv, i v tomto oboru se považuje za sólistu.

Na závěr se saxofonista pokouší porovnat publikum v Česku a v Dánsku: „Záleží na konkrétních místech. Například i v malém městečku na Moravě najdeme výborné publikum. Jde o to, jestli se tam lidé o muziku zajímají. Ale v Dánsku je přece jen hodně kapel, které mají různé odstíny, existují tam všelijaké fúze. Lidé jsou tam tedy možná otevřenější k tomu, aby přijímali různé žánry.“