Rozhovor měsíce: Vilém Spilka hraje Jana Nedvěda

Na začátku rozhovoru Vilém Spilka vysvětluje své pojetí úprav známých písní. U „nedvědovek“ oceňuje silné melodie, které odpovídají heslu „V jednoduchosti je krása“. Jazz může být podle něj na druhou stranu někdy zbytečně komplikovaný. A tak se snažil, aby se oba přístupy, průzračnost původních písní a jazzový styl hry setkaly někde na půli cesty. Cílem tím pádem nebylo, aby se v každé skladbě jednotliví muzikanti vystřídali v sólech. Pak by to podle Spilky mohlo dopadnout tak, že začne téma, po něm nastoupí „jiná píseň“, a nakonec se muzikanti jakoby rozpomenou, čím začali. V případě tohoto alba se snažil naopak zůstat po celou dobu věrný původní písni a držet se její atmosféry a kontextu.

Album nahrál Vilém Spilka se svým kvartetem. Do něj si přizval bubeníka Martina Kleibla, hráče se zkušenostmi z Filharmonie Brno, ale také z popu nebo soudobé vážné hudby. „Má svůj zvuk a je to správný extrovert,“ charakterizuje jej kapelník. Na kontrabas hraje Spilkův kolega z festivalu JazzFestBrno Vlastimil Trllo, dříve především baskytarista. A altový a sopránový saxofon střídá Radek Zapadlo, další kytaristův kamarád a dlouholetý spoluhráč. „Dříve hrál hodně na tenor, ale od toho jsme na tomto albu upustili. Na altsaxofon má takový šťavnatý, až kousavý, zvuk, a to se zde osvědčilo,“ vysvětluje Spilka.

Spilkovo nové album je sice instrumentální, nicméně posluchači si původní Nedvědovy texty pochopitelně vybaví. Proto je řeč i o tom, zda se kytarista snažil svými aranžemi obsah textů podtrhnout, nebo se odvážil jít naopak proti němu. „Nechtěli jsme být vyloženě programní v tom smyslu, že bychom složili symfonickou báseň na téma Jan Nedvěd,“ říká Vilém Spilka s tím, že do některých písní vložil trochu humoru, jinam naopak vážnost.

„Například text písně Hejna včel je mírně depresivní, je to taková lamentace a to se těžko dělá se šťastnou hudbou. Jan Nedvěd ale někdy napíše velmi pesimistický text a určitý optimismus nebo naději mu dodá právě hudbou. A tak to funguje i v naší muzice. Pokud je text spíše negativní, hudba je temnější. Když je text šťastnější, hudba to malinko reflektuje. Ale nechtěli jsme se tím nechat svázat, některé písně si o aranže řekly charakterem melodických postupů,“ dodává.

Vilému Spilkovi je jasné, že dnešní mladá generace se nad písněmi Jana Nedvěda možná pousměje. Říká však: „Prostředí 70. a 80. let, kdy ty písně vznikaly, bylo jiné, ale to nic nemění na tom, že jsou to nosná témata, která musí každý člověk ve svém životě nějak vyřešit. Jan Nedvěd se z toho vyzpíval, my se z toho vyhráváme.“

V závěru rozhovoru kytarista hovoří i o dalších svých hudebních projektech, jako je například Two-Generation Trio s Vincencem Kummerem a Radkem Zapadlem. Zatímco tato kapela má spíše tradičnější zvuk, kvarteto hraje moderněji. „U kvarteta závisí výběr písní i tvorba nálad na mně, je tam více cítit moje ruka manažera. Když hraju jako sideman nebo co-leader, více se domlouváme a charakter hudby je jiný. Je dobré, že když člověk tyto polohy střídá, nemůže se nudit,“ uzavírá Spilka.

Rozhovor s Vilémem Spilkou vede Milan Tesař (Radio Proglas). V pořadu uslyšíte ukázky z připravovaného alba, na kterém Vilém Spilka Quartet hraje skladby Jana Nedvěda.