Štěpán Janoušek: Nejsem velký trombonofil

Štěpán Janoušek je muzikant mimořádného záběru. Znají jej příznivci big bandů (Jazz Dock Orchestra, Concept Art Orchestra, Big Band Gustava Broma), posluchači avantgardní hudby (Orchestr BERG, JWQ) - jako trombonistu. Je ale také členem vokálního souboru Skety nebo kapely MarZ (s Markétou Zdeňkovou).

Přemýšleli jsme, čím bychom jej v našem kvízu potrápili. Štěpán si ovšem dokázal bez problému poradit s většinou hádanek, které jsme si na něj připravili. Např. Svatopluka Košvance ve skladbě Tangerine poznal se slovy: „Tím pádem je to úplně jasný.“ Není divu, Košvanec byl Štěpánovým učitelem na Konzervatoři Jaroslava Ježka.

V učení u Košvance

„Já jsem chodil ke Svatopluku Košvancovi a k Přemku Tomšíčkovi… Sváťa většinou pustil Aebersolda a hráli jsme písničky - několik hodin týdně. Na našich hodinách to fungovalo tak, že mi toho moc neříkal…já si myslím, že to vycházelo z jeho přirozeného talentu; Sváťa se naučil hrát z poslechu několika málo LP, ke kterým měl přístup. A z toho, myslím, vychází, že o improvizaci neměl moc hluboké teoretické znalosti, protože při tom svém procesu učení se je nepotřeboval…Já jsem v tomhle podobný případ - ty teoretické znalosti jsem k tomu, co jsem byl schopný zahrát podle ucha, zařadil až mnohem později.“

Kteří další čeští trombonisté Štěpána ovlivnili? „Ovlivnili a ovlivňují mě moji trombónoví přátelé - nejvíc asi J.J. (Jan Jirucha), se kterým jsem kamarád už spoustu let; ale jeho hraní je tak specifický a krásný, že mě hodně baví s ním spolupracovat a hodně si z toho odnáším. Já jinak ani nejsem velký trombonofil - neposlouchám tak často trombonisty, jak by člověk mohl očekávat.“

Ve zpěvákovi s akustickou kytarou poznal Štěpán Janoušek naprosto správně Adriana Belewa. A nás zajímalo, jak se vlastně ze Štěpána stal zpěvák.

„Zpěvu se věnuju jen ve Sketách, žádné sólové záležitosti nemám a ani je zatím nechystám. Zpíval jsem odjakživa. Už jako malého mě k tomu vedli - ne, že bychom byli nějaká hudební rodina, ale táta hrál na kytaru a zpíval s námi písničky, děda to taky miloval, většinou jsme se učili lidovky. Na Ježkárně jsem se věnoval hlavně trombonu -  a když jsem pak studoval v Katovicích, dostal jsem nápad, že bych mohl mít hodiny obligátního zpěvu. Ale nešlo to, profesor mě nechtěl (ale ani mě nikdy neslyšel). Tak jsem z toho byl vypruzelej - což je docela často hybná síla mého života.“

U skladby Upper Berth Štěpán nejdříve hádal Franka Rosolina, ale pak to okamžitě napravil:

„Curtise Fullera jsem poslouchal trestuhodně málo - z nějakého důvodu mě kdysi jeho nahrávky neuspokojily, takže jeho sólovou kariéru znám málo a vlastně se za to trochu stydím. To je takové veřejné pokání.“

I Petra Lipu poznal náš host bez znatelných problémů. Tím pádem jsme se zeptali, kdo jsou jeho oblíbení domácí zpěváci: „Napadají mě Radek Pastrňák a Dežo Ursiny… Já mám ve zpěvu hrozně rád upřímnost, kterou můžeš cítit. Když můžeš cítit, že ti ten člověk něco jednoduchým způsobem sděluje.“

Dílna jménem Skety

Skladbu Signály od Petra Wajsara poznal Štěpán Janoušek už podle úvodní zvukové koláže. A protože Petr Wajsar je Štěpánovým kolegou ze souboru Skety, nahrálo nám to na několik otázek - např. na to, jak se Štěpánovi pro Skety aranžuje?

„Dobře se cítím, když něco dopadne a když zjistím, že to hezky zní. Pak se taky občas stane, že na zkoušce zjistím, že to zní hezky z notačního programu, ale že v reálu je to těžko proveditelné. Tam pak vždycky zasahoval kolega Wajsar… což mě vždycky iritovalo, že se to musí dít (smích). Vlastně jsem v tom amatér, což je asi ideální označení.“

Ale tímto jsme samozřejmě vůbec nevyčerpali celou náplň rozhovoru. Došlo i na Štěpánův vztah k avantgardnímu jazzu, na spolupráci s Orchestrem BERG i na pedagogické metody; zajímalo nás, jestli někdy dojde na sólovou desku Štěpána Janouška a také jsme zjistili, čím byla důležitá kapela Dva a půl cvrčka. Srdečně zveme k poslechu celého záznamu!