Takuya Kuroda: Dlouhá cesta za uznáním

Takuya, ročník 1980, byl velký talent už od mládí. Ve svém rodném městě Ashiya, nacházející se mezi Osakou a Kobe, hrál klíčovou roli už ve školním big bandu. Celkově hrál v jazzových uskupeních dvanáct let, ať už na střední nebo vysoké škole.

Na druhou stranu, často rád zdůrazňuje, že se do jazzu ponořil hlavně díky hraní s menšími tělesy. „Big bandy hrály standardy. Nebyl tam prostor pro improvizaci. I přesto to ale byla úžasná zkušenost, protože jsem si mohl povídat se staršími hráči, kteří mi hodně pomohli v dalším rozvoji,“ říká Kuroda, který se v roce 2003 přesunul do Spojených států.

Navštěvoval přednášky na prestižní Berklee College of Music v Bostonu, ale později se přesunul na výrazně dostupnější The New School - College of Performing Arts, kde studoval jazz a současnou hudbu. Během studií, která ukončil v roce 2006, se seznámil se zpěvákem jménem José James, který se stal jeho nepostradatelným parťákem na celé řadě alb.

V průběhu let došlo na hned několik vzájemných hostování, včetně pomoci v rámci produkce. Takuya se objevuje hned na třech Josého albech. Po debutu Blackmagicz roku 2010 následovalo album No Beginning No End z roku 2013, které bylo první Josého položkou pod vydavatelstvím Blue Note. Právem se bere jako pomyslný vrchol jeho kariéry, ale Blackmagic byl nepostradatelný předstupeň. Pokud jde o Takuyův podíl, tak ten připravil kompletní aranže pro dechy.

Cesta válečníka

„Nikdo nezní jako Taku! Jeho zvuk, přístup a schopnost stavby příběhu jsou pro mě velkou inspirací celé ty roky, co se známe. Píše celou svou duší, přitom moderně a s naprostou lehkostí přelétává mezi jazzem a soulem, mezi historií a zítřkem,“ řekl zpěvák José James na adresu japonského trumpetisty.

trumpetista Takuya Kuroda|foto:First Word Records

V rámci své sólové tvorby má Takuya na kontě šest sólových alb, včetně desky Six Aces v rámci uskupení Takuya Kuroda Sextet. V roce 2014 se dostavil první velký úspěch, ale i zklamání. Album Rising Son z roku 2014 bylo prvním, ale zároveň posledním, které vyšlo u věhlasného vydavatelství Blue Note, jemuž se upsal rok předtím.

„Jednalo se primárně o časové důvody. V době alba Rising Son jsem byl na scéně pořád ještě celkem zelenáč. Přestože jsem měl na kontě úspěchy s José Jamesem, tak mě jako sólového umělce nikdo moc neznal. Další spolupráci s Blue Note jsem se nebránil, ale nevyšlo to. Přáli si se mnou natočit ještě jedno album, ale chtěli to realizovat dřív, než bych byl schopen já.“

trumpetista Takuya Kuroda|foto:First Word Records

Další album Zigzagger z roku 2016 proto vyšlo u vydavatelství Concord a Fly Moon Die Soon z roku 2020 u First Word Records. „V roce 2018 jsem pochopil, že má alba už nemůžou vznikat tak, jako v minulosti. Zabookoval jsem si proto na dva dny studio v Brooklynu jen pro mě a mého technika Todda Cartera. Měl jsem připravených několik skladeb, které jsem chtěl při této příležitosti dokončit. Začali jsme dolaďovat zvuky, přidávat textury a samply. Vypili kotel kávy a za dva dny jsme oba koukali, že nový přístup byl více než efektivní.“

Pozvánek k hostování dostal Takuya v průběhu let požehnaně. Klíčová byla třeba nabídka v roce 2014 od londýnského bubeníka Richarda Spavena, když připravoval album Whole Other. Takuya hostuje v úvodní skladbě Assemble, kde je jeho trubka zahalená do elektronického melancholického oparu. Na tuto spolupráci navázali později i ve skladbě Hope s výrazným Kurodovým sólem, z eponymního alba projektu 44th Move, který v roce 2020 dali dohromady dvě zásadní postavy současné jazzové londýnské scény bubeník Richard Spaven a klavírista Alfa Mist.