Takuya Kuroda: Dlouhá cesta za uznáním

Trumpetista Takuya Kuroda patří dnes mezi jazzovou elitu a nejžádanější studiové hráče. Na druhou stranu, cesta na vrchol byla dlouhá, úmorná a vyžadovala obrovskou dávku trpělivosti. Poslechněte si Jazz Profil, mapující kariéru tohoto japonského hráče s nezaměnitelným zvukem.

Takuya, ročník 1980, byl velký talent už od mládí. Ve svém rodném městě Ashiya, nacházející se mezi Osakou a Kobe, hrál klíčovou roli už ve školním big bandu. Celkově hrál v jazzových uskupeních dvanáct let, ať už na střední nebo vysoké škole.

Na druhou stranu, často rád zdůrazňuje, že se do jazzu ponořil hlavně díky hraní s menšími tělesy. „Big bandy hrály standardy. Nebyl tam prostor pro improvizaci. I přesto to ale byla úžasná zkušenost, protože jsem si mohl povídat se staršími hráči, kteří mi hodně pomohli v dalším rozvoji,“ říká Kuroda, který se v roce 2003 přesunul do Spojených států.

Navštěvoval přednášky na prestižní Berklee College of Music v Bostonu, ale později se přesunul na výrazně dostupnější The New School - College of Performing Arts, kde studoval jazz a současnou hudbu. Během studií, která ukončil v roce 2006, se seznámil se zpěvákem jménem José James, který se stal jeho nepostradatelným parťákem na celé řadě alb.

V průběhu let došlo na hned několik vzájemných hostování, včetně pomoci v rámci produkce. Takuya se objevuje hned na třech Josého albech. Po debutu Blackmagicz roku 2010 následovalo album No Beginning No End z roku 2013, které bylo první Josého položkou pod vydavatelstvím Blue Note. Právem se bere jako pomyslný vrchol jeho kariéry, ale Blackmagic byl nepostradatelný předstupeň. Pokud jde o Takuyův podíl, tak ten připravil kompletní aranže pro dechy.

Cesta válečníka

„Nikdo nezní jako Taku! Jeho zvuk, přístup a schopnost stavby příběhu jsou pro mě velkou inspirací celé ty roky, co se známe. Píše celou svou duší, přitom moderně a s naprostou lehkostí přelétává mezi jazzem a soulem, mezi historií a zítřkem,“ řekl zpěvák José James na adresu japonského trumpetisty.

trumpetista Takuya Kuroda

V rámci své sólové tvorby má Takuya na kontě šest sólových alb, včetně desky Six Aces v rámci uskupení Takuya Kuroda Sextet. V roce 2014 se dostavil první velký úspěch, ale i zklamání. Album Rising Son z roku 2014 bylo prvním, ale zároveň posledním, které vyšlo u věhlasného vydavatelství Blue Note, jemuž se upsal rok předtím.

„Jednalo se primárně o časové důvody. V době alba Rising Son jsem byl na scéně pořád ještě celkem zelenáč. Přestože jsem měl na kontě úspěchy s José Jamesem, tak mě jako sólového umělce nikdo moc neznal. Další spolupráci s Blue Note jsem se nebránil, ale nevyšlo to. Přáli si se mnou natočit ještě jedno album, ale chtěli to realizovat dřív, než bych byl schopen já.“

trumpetista Takuya Kuroda

Další album Zigzagger z roku 2016 proto vyšlo u vydavatelství Concord a Fly Moon Die Soon z roku 2020 u First Word Records. „V roce 2018 jsem pochopil, že má alba už nemůžou vznikat tak, jako v minulosti. Zabookoval jsem si proto na dva dny studio v Brooklynu jen pro mě a mého technika Todda Cartera. Měl jsem připravených několik skladeb, které jsem chtěl při této příležitosti dokončit. Začali jsme dolaďovat zvuky, přidávat textury a samply. Vypili kotel kávy a za dva dny jsme oba koukali, že nový přístup byl více než efektivní.“

Pozvánek k hostování dostal Takuya v průběhu let požehnaně. Klíčová byla třeba nabídka v roce 2014 od londýnského bubeníka Richarda Spavena, když připravoval album Whole Other. Takuya hostuje v úvodní skladbě Assemble, kde je jeho trubka zahalená do elektronického melancholického oparu. Na tuto spolupráci navázali později i ve skladbě Hope s výrazným Kurodovým sólem, z eponymního alba projektu 44th Move, který v roce 2020 dali dohromady dvě zásadní postavy současné jazzové londýnské scény bubeník Richard Spaven a klavírista Alfa Mist.

autor: Daniel Sywala
Spustit audio