Tenor je prostě tenor, říká saxofonistka Nela Dusová

Oba zakladatelé skupiny 2in2out jsou z generace, pro kterou formát hudebního alba není tak zásadní jako pro jejich starší kolegy a fyzický nosič k životu už vůbec nepotřebují. Nela Dusová však uznává, že pro prezentaci kapely má album smysl. Ne tolik jako fyzické CD, ale jako koncept skladeb, řazených za sebou podle určitého dramaturgického klíče: „Dlouho jsme se o tom bavili a celek určitě vytváří nějaký dojem. To je velmi důležitá věc. Takže ano, z tohoto hlediska je pro mne album opravdu důležité.“

Před vydáním alba skupina vypustila do světa singly. O nich saxofonistka říká: „Na albu jsou i některé starší skladby, které jsme v minulosti už v nějaké podobě natočili. Ty jsme ven jako singly vypouštět nechtěli. Naopak jsme se chtěli vůči nim nějak vymezit a přijít s něčím novým. Šlo nám o to, abychom se prezentovali novým zvukem, novými nápady a zároveň i trochu jinou náladou.“

Nela Dusová v rozhovoru nemluví pouze o své kapele a o jejím novém albu, ale vypráví i svůj osobní hudební příběh. Když dostane otázku na hudební vzory, zmiňuje na prvním místě své učitele saxofonu:

„Mým vzorem byl hned můj první učitel hry na saxofon Tomáš Antonín Mucha, který žije v mém rodném Hradci Králové. Dodnes spolu máme velmi hezký vztah, ráda se k němu vracím. V době studií na konzervatoři byl mým vzorem Rostislav Fraš, který mě učil improvizaci. Co se pak týče nějaké zvukové estetiky, po nějakou dobu byl mým velkým vzorem Chris Pottera. Velmi mě zasáhla hudba Bena Wendela, a pokud jde o saxofonovou hru, byla pro mě důležitá Melissa Aldana.“

Dusová sice hraje na tenorový saxofon, ale původně chtěla hrát na altku. „Můj pan učitel mi sdělil, že ve skladu nástrojů už žádná altka nezbyla, ale že má skvělý nový nástroj, tenor,“ vzpomíná, „takže jsem k tomu přišla, jak se říká, jako slepý k houslím.“ Rozhodně však toho, že skončila u tenorového nástroje, nelituje: „Při své práci ostatně hraji i na altku, ale tenor je prostě tenor.“

V současné době Nela Dusová vyučuje na dvou hudebních školách, na jedné v Praze a na jedné v Poděbradech, ale ráda se vrací i do svého rodného města Hradce Králové, kde se ostatně koná jeden z našich nejdéle fungujících jazzových festivalů. Nela říká, že festival Jazz Goes to Town má pro ni velký význam:

„Byl to první jazzový festival, který jsem v životě navštívila. Jednak díky svému tatínkovi, jednak díky svému někdejšímu učiteli improvizace, kterým byl Martin Brunner starší, zakladatel a první umělecký šéf festivalu. Ráda se tam vracím a mám na festival krásné vzpomínky.“ Ostatně v roce 2023 si Nela Dusová v programu Jazz Goes to Town poprvé také zahrála.