Jazz Test: Tak trochu bakelitový Al Di Meola
Na albu Opus se Al Di Meola představuje výrazněji jako skladatel, nejen jako kytarista. Vznikla typicky barevná nahrávka, na které nezapomíná na svoji virtuozitu, byť některé její odstíny působí trochu jako v umělém osvětlení. Sledujte další Jazz Test!
„Na první poslech Opus zaujme líbivými, nicméně promyšleně vystavěnými melodiemi. Al Di Meolovou silnou stránkou zůstává propojování různých inspiračních zdrojů, a tak vůbec nevadí, že na desce zaznívá tu latina, nebo onde rockové základy,“ vysvětluje autor Jazz Testu, Tomáš S. Polívka.
Zajímavostí je moment hledání vlastních rodinných kořenů, který albem prostupuje; název skladby Cerreto Sannita je ostatně odvozen od vesnice blízko Neapole, odkud kytaristův rod pochází.
Ačkoli album zní spíše lyricky, dojde i na vypjatější pasáže. Například v úvodní Milonga Noctiva se jemně znějící pasáže střídají se „symfonickými“ výbuchy. Autor se blýskne v závěrečné latině Rebels v sólu elektrické kytary, vracejícím se až k jazzrockové estetice. Nebo ve šlapajícím funky Notorious, které kytarista psal, jak uvádí v bookletu, coby spekulaci na téma „setkání Led Zeppelin s Al Di Meolou“.
Trochu vadí dojem jisté zvukové „syntetičnosti“, který kytaristova alba od 80. let občas postihuje. Ne, že by Di Meola tentokrát nadužíval syntezátory a kytarové syntezátory, převládá akustika. Nicméně využití kytarového efektového procesoru působí spolu s některými klávesovými plochami (třeba v jinak krásně průzračné Ava’s Dream Sequence Lullaby) až nepříjemně uměle. „Snaha o nahrazení symfonické mohutnosti syntezátory zni trochu bakelitově,“ říká Polívka.
Al Di Meola – Elysium
Al Di Meola prozkoumal během své dráhy různá zákoutí hudby. Věnoval se flamencu i latin-jazzu, blízko měl k jazzrocku a k elektrickému jazzu obecně. Na svých pozdních albech představil fúzi všech zmíněných fúzí. A v okamžiku, kdy by se zdálo, že není kam dál postupovat, přichází s novým albem Elysium, na kterém objevuje možnosti originální sestavy – kytara, dvojí rytmika a troje klávesy. Žádná basa. CD volíme Albem týdne.
Al Di Meola je multiinstrumentalista, a tak pro něj nebylo obtížné nahrát si většinu nástrojů sám. „V tom je možná trochu problém. Nahrávka má výrazně lepší úroveň v momentech, kdy jej doprovázejí další živí hráči.“
Významnějším partnerem se mu v necelé polovině skladeb stává jen kubánský pianista Kemuel Roig a vždy se tím atmosféra zvedne. K dalším vydařeným pasážím patří ty, kde Di Meola svěřil složitější polyrytmické patterny v minulosti již osvědčeným spoluhráčům, bubeníkovi Richiemu Moralesovi a původem marockému perkusistovi Rhanimu Krijovi.
Al Di Meolova deska příliš nevybočuje z řady jeho posledních nahrávek. To není nutně špatně, protože jeho alba posledních let Pursuit of Radical Rhapsody (2011) či Elysium (2015) měla dobrou úroveň. „Opus je deska, kterou bychom od kytaristy čekali a která nás nezklame,“ uzavírá recenzent.
Podívejte se na klip k albu Opus:
Recenze k jádru věci a bez velkých vytáček ‒ to je nový formát videorecenzí jazzových alb, který přináší od února Český rozhlas Jazz. Přední jazzoví kritici představují klady a zápory čerstvě vydaných alb. A mají na to jen pár minut. To vše nejen v audiu, ale i v perfektní obrazové kvalitě.
Jazz Test č. 9
Al Di Meola – Opus
Al Di Meola – akustické a elektrické kytary, baskytara, klávesové nástroje, bicí nástroje, perkuse, basklarinet
Kemuel Roig – klavír, klávesové nástroje
Richie Morales – bicí nástroje
Rhani Krija – perkuse
Dario Eskenazi – klávesové nástroje
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
