Uloveno na síti: Jazz (nejen) do školních lavic

4. září 2017
Wynton Marsalis

Jazz at the Lincoln Center, Alan Ferber, Elliott Sharp with Mary Halvorson & Marc Ribot... Ať už vás čeká školní či akademický rok, nebo jen přechod z prázdninových jízdních řádů na normální, rozhodně končí okurková sezóna. Ale nikoliv jazzová úroda.

Jazz at the Lincoln Center Orchestra – All Jazz is Modern

Newyorská scéna Jazz at the Lincoln Center a samozřejmě i její domovský orchestr slaví 30 let od prvního koncertu. A jako oslavu naplánovali dramaturgové vydání série digitálních singlů „třiceti dříve neslyšených tracků“, mapujících ty nejzajímavější živé snímky, které se podařilo zachytit.

První tři tituly řady nahrávek, programově nazvané All Jazz is Modern, byly v době uzávěrky článku již na světě. Či přesněji v síti. Úvod patří kompozici The Strawberry, kterou pro domácí Jazz at the Lincoln Center Orchestra napsala hostující pianistka a skladatelka Myra Melfordová.

Snímek byl pořízený relativně nedávno, během koncertní sezóny 2016‒2017, a jako pilotní singl samozřejmě nefiguruje náhodou: „Skladba dokonale demonstruje naše zadání podle myšlenky, že ‚všechen jazz je moderní‘ díky svému odvážnému, hravému propojení blues, latinských rytmů a avantgardní harmonie.“

I další snímky stojí za pozornost. Jde o Ring Shout – „Peace of Mind“ v podání Jazz at the Lincoln Center Orchestra with Wynton Maralis, pořízený během zájezdu orchestru na Kubu v roce 2016. A také o záznam balady Single Petal of a Rose, natočený v roce 2015 skotským saxofonistou Joem Temperleym a nadějným americkým pianistou Danem Nimmerem.

Alan Ferber Bigband - Jigsaw

Vydání nového alba big bandu amerického trombonisty, skladatele a kapelníka Alana Ferbera je v plánu až na konec září, ovšem první dvě kompozice – nutno dodat rozsáhlejší kompozice – již můžeme „ochutnat“ a dávají o desce velmi dobrou představu.

Už nervní úvod desetiminutové titulní Jigsaw potvrzuje fakt, že Ferber k bigbandové tvorbě přistupuje opravdu moderně. Volná improvizace si rozumí s disonantní elektronikou a big band dokáže znít zároveň silně, kompaktně i „jako z Marsu“, než vklouzne do trochu „tradičnějšího“ aranžérského stylu. Však poslechněte sami. Velká očekávání!

Sarah Elizabeth Charles – Free of Form

Ještě větší výhled do budoucnosti, toto album vychází počátkem října. Ovšem více než zajímavá ukázka již oficiálně visí na webu. Zpěvačka a skladatelka ze Springfieldu, s fantastickou technikou a uhrančivou barvou hlasu mísí jazz se soulem a elektronikou.

Pokračuje také ve spolupráci s brilantním nadžánrovým trumpetistou Christianem Scottem, který už ostatně produkoval její album Inner Dialogue. Jistě, že kromě Sářina hlasu v titulní písni alba Free of Form poutají pozornost mistrovská Scottova sóla. Tak krásné napětí se hned tak neslyší.

Elliott Sharp with Mary Halvorson and Marc Ribot – Err Guitar

Záležitost naopak malinko starší, předprázdninová, ale pokud ji ještě neznáte, byla by škoda přeslechnout. Zásadní figura avantgardní scény newyorského Downtownu, skladatel, improvizátor, multiinstrumentalista a především kytarista-inovátor Elliott Sharp, dobře známý i z našich pódií, pozval na jedno odpoledne do studia své „staré známé“ a kytarové kolegy.

Že se dějí zázraky, kdykoliv sáhne na kytaru Marc Ribot (Tom Waits, Diana Krall, John Zorn a hlavně vlastní originální alba), víme dobře. A když se navíc spojí se Sharpem, což už v minulosti předvedli na koncertech, nastávají zvukové situace věru nečekané.

Volná improvizace s láskou ke kontrolovanému chaosu a mírným disharmoniím není pro každého posluchače. Ovšem milovníci zvukových dobrodružství, ke kterým stačí často jen akustická kytara, pár efektových krabiček a samozřejmě mozek muzikanta, nahrávku ocení.

Ve výborném světle se tu ukazuje i Mary Halvorsonová, avantgardní free jazzová kytaristka původně z Massachusetts. Vůbec nemá z o víc než generaci starších legendárních spoluhráčů mindrák (s Ribotem ostatně už pár let vystupuje v projektu The Young Philadelphians) a hraje s rozletem i sebevědomím velmistryně.

Blushing Monk – Blushing Monk

Jeden z milých, nečekaných objevů, které posluchače často potkají při lovu na síti. Možná se tu neděje nic zásadního, ale zato hodně příjemného. Sexteto Blushing Monk, které založili studenti Michigan State University a Western Michigan University, hraje relativně konzervativní, semi-akustický straight-ahead jazz, ovšem sází na zcela autorský repertoár.

Kapeloví skladatelé, pianista Dutcher Snedeker a kytarista Olin Clark, mají talent napsat nápadité melodie. Všichni muzikanti hrají velmi slušně a zvláště přesvědčí smysl pro lyričnost podání. Nechybí ale ani vypjatě energické pasáže, jako třeba „free“ gradace závěrečné kompozice s podezřele českým názvem – Vodou. Přejeme příjemný předškolní poslech.