Uloveno na síti: Jazz s barevným listím

30. říjen 2017
Christian Scott

Christian Scott, The Kandinsky Effect, Aki Rissanen. Podzimní jazzová nabídka hýří pestrostí stejně jako příroda.

Christian Scott aTunde Adjuah – The Emancipation Procrastination

Neworleanský trumpetista a hrdý lokální patriot vydává letos již třetí album. Poslední díl ambiciózního projektu The Centennial Trilogy, načasovaného do „přibližného stého výročí vzniku první jazzové nahrávky“, ve kterém se pokusil „znovu zhodnotit sociální a politickou realitu okolního světa prostřednictvím zvuku“.

První díl série Ruler Rebel tematizoval západoafrické kořeny jazzových hudebníků a jejich provázání s Amerikou v New Orleans. Druhý, nazvaný Diaspora, pokračoval v příběhu jazzu. A třetí část oslavuje „New Orleans jako multikulturní, kosmopolitní prostor současnosti“.

Christian Scott se přitom stále drží předsevzetí, že svojí zvukovou sociální sondou nehodlá řešit mindráky a „nechce nikomu ublížit, ale naopak dostát povinnosti umělce vytvářet prostor, kde se každý člověk cítí vítán“. Famózní pocta dějinám i současnosti jazzu. Posuďte sami, jak výmluvné mohou být tóny a rytmy.

Aki Rissanen – Another North

Těžko říci, zda oním „Jiným severem“ z názvu alba svojí sedmé profilové desky mínil finský pianista (známý také jako dlouholetý sideman Verneriho Pohjoly) temperament, dramatičnost a dravost, s gustem narušující představu o „zadumaném“ severském jazzu. Možná ano, i když i na onen polární šerosvit zřejmě v dalších (zatím nezveřejněných) kompozicích dojde.

Ovšem soudě alespoň podle prvního publikovaného tracku Blind Desert (Slepá poušť), umí být sever pořádně horký. Aki Rissanen tu každopádně předvádí, jak jistě se dokáže pohybovat nad hybnými groovy i „nervními“, trhanými beaty. Kdepak nějaké melancholické meditace.

The Kandinsky Effect – Pax6

Za deset let existence a po třech předchozích albech se cca post-jazzové, v Paříži usazené trio dobralo velmi osobitého tvaru. Minimalistické patterny i taneční groovy se v hudbě The Kandinsky Effect skládají stejně harmonicky jako barvy v obrazech malíře, podle kterého si kapela vybrala název.

Vybavujete si třeba Kandinského obraz Fuga? Odstíny žluté či modré se tu vyvažují s dramatickými bílými čarami a tmavými plochami. Možná vám „rytmus“ tohoto výtvarného díla vytane za zavřenými víčky při prolínání „živých loopů“ basisty Gaela Petriny a bubeníka Caleba Dolistera se saxofonem Warrena Walkera. Pozn. Nové album představí kapela 14. 11. na festivalu Mladí ladí jazz.

Laginha, Argüelles, Norbakken – Setembro

Nadnárodní trio portugalského pianisty, anglického saxofonisty a norského perkusisty spojuje víc než jen Atlantický oblouk a oceán.

„Ačkoliv jednotliví členové tria vychází z různých tradic,“ uvádí se v tiskové zprávě, „výpravná, epizodická hudba je plná radosti z objevování, vnímané charismatem tří individualit. A protože nejvíce autorských kreditů si připsal Mário Laginha, nejvýraznějším dojmem z hudby je teplo a energie pozdního portugalského léta.“

Vyjádřeno je to vpravdě poeticky, ovšem výstižně. Hudba působí náladotvorně a v podstatě „jižně“ romanticky, aniž by sklouzávala do kýče.

Jay Clayton & Kirk Nurock – Unraveling Emily

Hledáte něco opravdu náladotvorného a také originálního? Uznávaná avantgardní a free jazzová zpěvačka Jay Clayton (1941) se spolu se svým dlouholetým hudebním partnerem, skladatelem a pianistou Kirkem Nurockem (1948, krom vlastních prací jako Sonata for Piano and Dog či dávné spolupráce s Chetem Bakerem pracoval např. i na soundtracku pro Woodyho Allena) nechali inspirovat poetikou a také záhadami z pohnutého životopisu básnířky Emily Dickinsonové.

Výsledkem je úchvatná koláž jazzových písní, improvizací, zvukových experimentů i mluveného slova. Tvůrci neváhají zvuk hlasu a nástrojů modifikovat či elektronicky upravovat, Nurock se s chutí pouští do atonalit a tvorby zvukových efektů. Nesluší se hovořit o věku, ale tady jde o vyjádření obdivu. Leckterý mnohem mladší experimentátor by totiž neměl tolik odvahy a invence, tak neotřelý přístup k tématu.