Uloveno na síti: Prázdninový jazz, který stojí za poslech

7. srpen 2017

The Heliocentrics, Logan Strosahl, Volker Goetze – i v době okurkové sezóny se daří jazzu. Pokud nemáte čas pátrat po kvalitních nahrávkách, nechte se inspirovat pravidelnou dávkou, kterou jsme pro vás připravili.

The Heliocentrics – The Sunshine Makers OST

Novinka londýnských The Heliocentrics je vlastně soundtrackem k filmovému dokumentu The Sunshine Makers z roku 2015, pojednávajícímu o kontroverzních postavách „psychedelického“ hnutí 60. let Timovi Scullym a Nicholasovi Sandovi. Ano, o těch pánech, proslulých experimenty s kyselinou lysergovou, potažmo LSD.

Pro hudbu The Heliocentrics ovšem nepředstavovaly požadavky režie žádné omezení, naopak. Jejich hudba s obvyklými prvky funku, world jazzu i psychedelie dostala silný inspirační impuls a působí skutečně obrazotvorně.

Plnohodnotně obstojí i bez pohyblivých obrázků. Navíc je tahle hypnotická a fantaskní „halucinogennost pro uši“ zdraví neškodná a zcela legální.

Volker Goetze Quintet – Bridges

Německý, v New Yorku působící trumpetista, skladatel a také filmař Volker Goetze nazval svoje nové album velmi výstižně. Bridges, Mosty. Patří totiž k osobnostem, které od srdce stavějí cesty mezi kontinenty, různými kulturami, lidmi.

Základ nahrávky tvoří Volkerovo tradičně obsazené akustické kvinteto. Sound ovšem obohacuje řádka hostů s nástroji neobvyklými, které putující muzikant a kameraman (na kontě má třeba dokumentární film The Griot o západoafrické tradici písničkářů-vypravěčů-kronikářů griotů) potkal během toulek světem.

Jistě, že si jazz rozumí třeba s korou senegalského mistra Ablaye Cissoka. Vždyť právě s Cissokem vystupuje a nahrává Goetze už od roku 2007, stihli se na sebe výborně napojit. Z dalších slavných hostů neodmítl účast například vždy brilantní izraelský muzikant Oran Etkin, zde excelující na basklarinet. Amerika + Afrika + Euroasie = výtečný world jazzový projekt.

Rob Luft – Riser

Třiadvacetiletý londýnský kytarista Rob Luft je skutečný objev. Okouzlil na 2016 Montreux Jazz Guitar Competition. Dokáže hýřit styly a technikami s nadhledem, jaký bychom čekali od mnohem, mnohem zkušenějších hráčů. Hravě střídá ambientní plochy, západoafrické „mihotání“, fusion i post bop.

Však také začal sbírat dovednosti hodně brzy. Už v patnácti vystupoval s britským The National Youth Jazz Orchestra. Je členem kapely Four Corners trumpetisty Byrona Wallena a dalších uznávaných spolků, třeba jazzrockových Big Bad Wolf. Než se pustil do profilové desky, ozdobil deset alb coby sideman či člen orchestru. Možná proto jeho prvotina Riser působí tak zrale.

Simona Premazzi – Outspoken

Vynikající italská pianistka a skladatelka, známá přirozeným propojením křehké lyričnosti s jižanskou vášní, na sebe poprvé výrazněji upozornila albem Looking for an Exit z roku 2007. Za sebou má spolupráci s takovými esy jako Jason Moran, Greg Osby či Seamus Blake.

Na nové, newyorské desce Outspoken volí především obsazení kvarteta, kde se o dominantní roli dělí s taktéž mimořádně zajímavým americkým saxofonistou Daynou Stephensem (Kenny Barron, Brad Mehldau).

Také rytmika stojí za pozornost, se Simonou nespolupracuje nikdo menší než basista Joe Martin (Chris Potter, Kurt Rosenwinkel) a bubeník Nasheet Waits (pravidelný spoluhráč Jasona Morana, dále např. Fred Hersch). Zvuk akustického kvarteta navíc dobarvují další hosté, ale hlavní pozornost zaslouží samotná Simona.

Logan Strosahl Team – Book I of Arthur

Nové album Logana Strosahla se chystá až na konec srpna, ale už nyní je možno oficiálně „naslechnout“ tři skladby. Americký saxofonista, skladatel a improvizátor si vybral zajímavé a mimo jazz dosti profláknuté téma, legendu o králi Artušovi a rytířích kulatého stolu. Hodlá mu věnovat i následující dvě alba.

K bájným králům se trilogie jaksi hodí. Námět mu navíc umožnil skutečně se vyřádit s inspiračními zdroji. Klidně spojí s jazzem pseudo-středověké motivy, ranně novověkou polyfonii – jakousi pseudo-renesanční melodiku – nezapomene na svoji lásku k soudobé hudbě, třeba Philipovi Glassovi...  To vše ovšem kdykoliv se mu zachce rozkřísne atonalitou, účelnou disonancí nebo free jazzovým vpádem.

V dnešní době by podobné křížení stylů mohlo vypovídat o bezradnosti „kam ještě dál jít, co ještě smíchat, abych zněl originálně“, jenže Loganova hudba takto nepůsobí. Ví zatraceně dobře, kam se chce dostat a jak znít.

Spustit audio