Vinyl Story: Koncentrovat se jako při pozorování mravenců. Steve Coleman a jeho konceptuální jazz
Stevea Colemana asi nejlépe charakterizuje tvrzení, že jazz pro něj není cílem, nýbrž prostředkem – a to ještě jen jedním z mnoha. Pro pochopení tvorby skupiny Five Elements je zapotřebí ponořit se do filozofie tvůrčího konceptu M–Base.
Steve Coleman se narodil v roce 1956 v Chicagu a dnes působí v oblasti Bostonu. Dá se říci, že je hudební vizionář. Sám velmi důrazně definuje, co je a naopak co není M–Base.
Vymezuje se napřed proti tomu, co M-Base není: „Není to hudební styl, není to žádná společnost, není to omluva, že hrajete jinak, není to název, jak pojmenovat hudbu, abyste získali více koncertů, ani to není výmluva pro ignorování akordů nebo akordových postupů.“
M-Base definuje naopak jako vyjadřování zážitků prostřednictvím hudby bez omezení druhu struktur, jde spíše o způsob uvažování o hudbě. Podle Colemana je to nezápadní koncepce jak pomocí hudby vyjádřit zážitek, která je založená na hudbě Afriky a afroamerické diaspory a jde o duchovní koncept vyjádření určité kultury a filozofie.
To, co zajímá Stevea Colemana, není přímo hudba. Jeho hudba je zobrazením jeho vnitřního světa, je záměrně zřetelně proporcionální a konceptuální. Dá se říci, že Steve Coleman je především konceptuální umělec, který výrazně lpí na svém vnímání světa a to chce prostřednictvím svojí hudby prezentovat.
Steve Coleman říká: „Koncept, že nějaký styl je lepší než jiný, zde nemá místo. Existuje pouze perspektiva osoby, která hudbu prožívá, a to, co tato osoba slyší, je do značné míry formováno jejími vlastními zkušenostmi. Jinými slovy to, co posluchač „slyší“, závisí na tom, kdo je. Stejnou hudbu mohou různí lidé zažít mnoha různými způsoby. Například když slyším hudbu Charlieho Parkera a diskutuji o této hudbě s jiným hudebníkem, navzdory skutečnosti, že Birdova hudba je v tuto chvíli dobře známá, zřídkakdy se shodnu s jinými hudebníky na tom, jak vnímáme Parkerovu hudbu. U hudebníka (myslím tím osobně, duchovně a kulturně) hrají velkou roli ve vnímání hudby jeho schopnosti.“
Zajímá ho skrytá geometrie a symetrie ve vzorech, vyskytujících se v přírodě. Fascinuje ho zlatý řez. Snaží se, aby se to, co vnímá a vidí, odráželo v jeho hudbě. A nejde jen o samotnou hudbu: „Když budu při své práci používat stejné principy tvoření, jakými je tvořeno Universum, budu se dostávat blíže k nekonečnému tvořiteli.“
Jeho tvorba působí, jakoby se jazzu spíše vyhýbal. Jakoby to skutečně důležité se odehrávalo jaksi mimoděk – jakoby nebylo přímo důležité, co vzniká, ale jak to vzniká. Jakoby nebyl důležitý výsledek, ale naopak tvořící proces.
„Kdysi jsem pozoroval mravence. Koukal jsem, jak pracují. Napadlo mě díky tomu spousta věcí, které přímo ovlivňují mojí dnešní hudbu. Je to v podstatě forma meditace. To je to, v čem byl Coltrane skvělej. Jeho koncentrace a jeho soustředění byly jeho největším uměním. Nebyl zázračný dítě jako Mozart, ale měl schopnost nenechat se rozptýlit. Měl schopnost koncentrovat se na jednu věc a udržet ten pohled. Trošku to taky mám. Van Freeman říká, že takhle někdy cvičí. Že se dívá na prázdnou zeď, bez nástroje, bez klavíru a jenom ve své představivostí si řeší v hlavě věci. Jde o to se dostat na úroveň, kde tohle můžete dělat.“
Pokud vám i po přečtení článku stále ještě není jasné, co to ten M-Base vlastně je, pusťte si celý pořad ze záznamu a dozvíte se to!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
