Vinyl Story: „Pudovkin“ Luděk Hulan a jeho jazzová duše

Luděk Hulan Jazz in My Soul
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Luděk Hulan Jazz in My Soul

V prvním podzimním vydání pořadu Vinyl Story jsme se zaměřili na první dlouhohrající desku basisty Luďka Hulana, Jazz In My Soul.

Luděk Hulan byl hudebním nadšencem už od dětství. Už začátkem čtyřicátých let poslouchal jazzové desky, od roku 1947 hrál jazz v amatérské kapele. Učil se na klavír a housle, ovšem ve hře na kontrabas byl spíše samouk. Cvičil tak intenzivně, až si způsobil obrnu nervů a tím pádem se nemohl přihlásit na konzervatoř. Ale hudební kariéru mu zdravotní problémy nepřekazily. 

V letech 1957‒1958 Hulan působil v souboru Karla Krautgartnera a po jeho rozpuštění založil s Karlem Velebným, Janem Konopáskem, Vladimírem Tomkem a Ivanem Dominákem skupinu Studio 5. V průběhu let 1961‒1964 Hulanovo Jazzové studio nahrávalo celkem často v rozhlase, na deskách mu však vyšlo jen několik skladeb.

Album Jazz In My Soul bylo první ‒ a na mnoho let také poslední ‒ sólovou dlouhohrající deskou Luďka Hulana. Jaromír Hořec na obal LP napsal: „Hulanovy skladby v mnoha ohledech posloucháme jako jeho vyznání. A tím jsme nejlépe popsali esenci Hulanovy kreativní osobnosti. Ve své tvorbě se vyznává ze své neustálé fascinace jazzem a jeho světem. Vytváří tak okouzlující, zamyšlené a vášnivé skladby, které jsou velmi osobní, velmi subjektivní a tím pádem také originální.“

Luděk Hulan deska Jazz in My Soul

Jaroslav Přikryl recenzoval Hulanovo album pro Melodii 8/1965 a mimo jiné napsal: „Když člověk soustředěně poslouchá Jazzové studio, má pocit, aspoň při některých skladbách, že jejich nahrávka je přesvědčivější než živé provedení ‒ to už záleží na okolnostech, za jakých kdo skladbu slyšel někde na veřejnosti. Skutečnost je však taková, že v Jazzovém studiu existuje soubor s mimořádnými schopnostmi vytvořit mimořádné hodnoty. Tato deska je důkazem, že pro moderní jazz v hranicích naší země vykonali členové ansámblu hodně užitečného.“

Návrat z emigrace

Po zdařilém vlastním albu se ale Hulan už na desky moc nedostával. Souviselo i s jeho angažovaností v roce 1968 a následnou několikaměsíční emigrací do Švýcarska. Tam se ovšem ukázalo, že by se hudbou živit nemohl. Pro Hulana, bytostného muzikanta, navíc úzce svázaného s českou jazzovou scénou, to bylo neúnosné ‒ a tak se roku 1969 vrátil zpátky, bez manželky a bez dcery. Za jeho života mu vyšlo už jen jedno album, Milá společnost, nahrané v květnu 1977, vydané 1978.

Jiří Stivín o Hulanovi řekl v televizním dokumentu Milý společník „On tomu opravdu věřil. Když hrál, byla to pro něj ta nejvyšší naléhavost. I když lidi tomu jazzu třeba moc nerozuměli, říkali si ‒ ono na tom asi něco bude, když to s tím člověkem dělá takový věci. My tomu říkáme, že byl pudovkin, že hraje pudem. (...). Měl takový dar od boha, že v sobě skutečně měl ty spodní proudy, moc o tom neuvažoval a dal tomu jazzu vždycky ten náboj.“

Spustit audio
autor: Jaroslav Riedel

Související