Živoucí bastard i otisk duše: Čeští jazzmani hledají definici jazzu

30. duben 2019

Jaká je vaše osobní definice jazzu? Zdánlivě jednoduchou otázku jsme položili více než dvaceti českým hudebníkům u příležitosti Mezinárodního dne jazzu, který se celosvětově slaví od roku 2001 a připadá na 30. dubna. Co odpověď, to odlišný přístup ‒ jazz může být kouzlo okamžiku, živoucí bastard nebo třeba otisk duše, abychom citovali jen některé z oslovených. Čtěte první díl ankety!

Jaromír Honzák

Nejlepší definici jazzu, podle mého názoru, vyslovil pianista Bill Evans, který řekl, že jazz, spíše než styl, je způsob vytváření hudby. Tuto definici chápu tak, že podstatu jazzu musíme hledat uvnitř hudby, nikoli ve vnějších stylových atributech. Ty se v čase mění, ale vnitřní podstata jazzu (improvizace, komunikace, melodická, harmonická a rytmická komplexnost a afroamerické kořeny) zůstává. Neexistuje tudíž rozpor mezi tradicí a změnou (inovací, vývojem), jen rozpor mezi chybně chápanou tradicí a poznáním, že v jazzu je onou tradicí konstantní změna.

Dorota Barová

Pro mne je jazz hlavně svoboda, progres, hledání, překračování hranic... Samozřejmě ho vnímám i z hlediska historického. Právě to, jak, z čeho a kde vznikl, ho nevnímám jako konzervu, ale jako něco, co může hudbu posouvat.

Michael Kocáb: Svobodomyslnost jazzu není v žádném jiném žánru

David Dorůžka

Nejsem úplným příznivcem definic a sám pro sebe žádnou definici jazzu nemám – prospěšnost definic chápu především proto, aby se lidé dovedli dorozumět, ale každá definice přináší jistá úskalí a omezení. Definovat jazz v roce 2019 je natolik zavádějící, že bych na tuto definici šel trošku oklikou ‒ daleko snadnější je pro mě definovat „jazzového hudebníka“. To je hudebník, který ovládá jazzové improvizační řemeslo, zná historii a vývoj jazzové hudby a disponuje tím, čemu se říká „jazzový language“. Jazz může být potom hudba hraná jazzovými hudebníky a podob, jaké taková hudba může mít, bude nespočetně.

Martin Kratochvíl

Tak zaprvé, jazz se nedá definovat, není exaktním zbožím, není matematicky popsatelný, nemá hmotnou podstatu uchopitelnou exaktními vědami. Samo slovo jazz znamenalo před příchodem svého nového hudebního významu něco jako nepořádek, chaos, fraška, křiklavá barva, hlučné haraburdí a tak dále. Ne zrovna nejtrefnější popis třeba uměřené hudby Billa Evanse a dalších.

Klub mě neuživí: Vzplanula diskuse o honorářích jazzmanů

Pouliční hudebník

Ta otázka se mezi jazzovými hudebníky přetřásá vlastně neustále: jak jednat s majiteli klubů, pokud vystupujícím nabízí honoráře výrazně nižší, než je obvyklá taxa v daném městě? Dupnout si a vyklidit prostor konkurenci? Nebo se skřípěním zubů zahrát za míň? Tento týden se tato diskuse znovu rozhořela na Facebooku saxofonisty Marka Bublého, z níž přinášíme ty nejzajímavější postřehy.

Ale i z tohoto amorfního významu můžeme vydedukovat pár věcí: jazz je hudba z principu popírající řád a pevný rámec. Jazz nepatří na škrobená koncertní pódia, ale do hospody, nebo do bordelu. Jazz není čistokrevný aristokrat, ale živoucí bastard neznající ani dobře své rodiče, natož vzdálenější předchůdce. Jazz se vzpírá kodifikaci a pevným škatulkám školometských definic i pouček. Je neuchopitelný, protože sotva někdo nastolí nějakou přísnou novou harmonii, hned se najde celá řada rebelů, kteří ještě tu noc zahrají všechno jinak.

Suma sumárum: jazz je živoucí a stále provokující svoboda. Je počátkem, procesem i cílem, je symbolem i nebezpečím pro diktátory a autokratické režimy všech druhů. Umí budovat i silně erodovat na cokoli narazí a ne nadarmo byl zakázán v zemích žijících v otroctví a nesvobodě. Jazz je lékem i vizí, jazz musí býti milován.

Ondřej Pivec

Jazz je hudba, do které jsem se jako malý kluk zcela bezdůvodně a zoufale zamiloval. Je pro mne vyjádřením svobody, radosti a neomezené kreativity.

Tomáš Liška

Jazz je pro mne jakousi platformou, na které se můžu setkat a pustit do dialogu prakticky s jakýmkoli hudebním stylem, nebo podobou, jakou může hudba mít... Díky umění improvizace, o které jazz z velké části je, se zde nekladou žádné žánrové bariéry a pouze se následuje daná koncepce, pokud tedy nějaká je. V tu chvíli vznikají na místě jedinečné momenty, které se dají jen málokdy zopakovat a to je to, co je na jazzu tak unikátní.

Co si o pojmu jazz myslí členové skupiny Vertigo?

Marta Kloučková

Jazz je pro mě cesta, vývoj, přechod z pravé do levé hemisféry, kouzlo okamžiku, moment překvapení. Svoboda kroků do neznáma a úžas nad objevováním nových cest. Sdílení, komunita. Způsob komunikace v šifrách – s touhou, aby co nejvíce lidí rozumělo tomu, co chcete říct – a radostí, když se tomu tak děje.

Jiří Slavík

Jazz je slovně nedefinovatelný pocit, který se musí prožít.

Pavel Zlámal

Slovo jazz sice odkazuje hlavně na hudbu, a ani já to v první rovině nespojuji s ničím jiným. Ovšem spíš než ohraničený soubor jistých pravidel a zvyklostí (hudební styl) pro mě „jazz“ znamená prostor, který mohu aktivně vytvářet.

Lze jazzem měnit svět? Zápisky z obří jazzové konference v Lisabonu

Hudebnice, producentka a výzkumnice NASA, Kelly Snook, na přednášce v Lisabonu

Rekordní počet 350 účastníků ze 40 zemí. Špičky jazzové branže, které rozhodují o tom, kdo na vašem oblíbeném festivalu hraje. Ale i neskrývaná snaha upozorňovat na společenské neduhy, které může jazz pomoci řešit. Taková byla ve zkratce Evropská jazzová konference, která proběhla 13. ‒ 16. září v Lisabonu. Výběr z příspěvků přinášíme v audiu i v textu.

Jazz chápu hlavně jako přístup k věci. A k tomu lze dodat mnoho různých adjektiv: svobodný, tvůrčí, osobitý, individuální, objevný, zlobivý, experimentální atd. Vidím to jako prostor aktivní, živý, nedogmatický. Ale také upřímný a zodpovědný – ve smyslu skutečných, nepoplatných tvůrčích snah i řemeslné úrovně.

Nejsem zastánce pouhého opakování kdysi vytvořených pravd. Takže onen „jazz“ jako skvělý hudební styl ustanovený ve 40. a 50. letech 20. století, který je mnohým inspirací i modlou, chápu také jako výsledek „jazzu“ jakožto tvůrčího přístupu v onom čase. Situace se mění, podmínky se mění, ale principy mají svou platnost i nadále. Přirozeně tak „jazz“ jako svobodný přístup vede dál. Pro mě to znamená objevování nových tvůrčích prostorů i proměňování prostorů stávajících.

Tímto pak v druhém plánu vidím v podstatě neoddělitelné přesahy tohoto přístupu daleko za hudební rámec, prostupování hluboko do lidského chápání (či vnímání), chování a konání všeobecně. „Jazz“ tak pro mě znamená přístup nejen k hudbě, ale i k životu.

autor: Pavel Víšek
Spustit audio

Související

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová