Aleš Faix prozradil v Jazzotéce, že se „vyvíjel bez dozoru“
Pořad, v němž hudbu vybírají sami hosté. To je Jazzotéka. Hostem té květnové byl klávesista, skladatel a publicista Aleš Faix.
Na úvod dle očekávání zazní nahrávka kapely Jazz Fragment, kterou Aleš Faix spoluzakládal už v roce 1975 okouzlen jazzrockem, a má se k světu dodnes.
„Jde o skladbu Vánoční úhoř z prvního období kapely, kterého se účastnil ještě flétnista Michal Tichý. Nedávno jsme se dozvěděli, že letos v únoru zemřel, je to tedy i taková vzpomínka, co pro tuhle kapelu udělal,“ uvede snímek Faix. Dodejme, že nahrávka vznikla v roce 1979 v karlínském rozhlasovém studiu A.
Hostitel flétnový part taktéž pochválí a pánové si připomenou, že po emigraci Michala Tichého v roce 1981 nastoupil na místo flétnisty právě Martin Brunner st. Čímž je jasné i to, že povídání v květnové Jazzotéce bude zvláště zasvěcené a kamarádské.
Vysvětlení z úst autora se dočká i poněkud záhadný název skladby: „Vánoční úhoř je gastronomická specialita, na západ od nás jde o jeden z typických dárků, který si mezi sebou posílají zejména obchodníci. Uzený úhoř, speciálně zabalený, vydrží až čtrnáct dní v pokojové teplotě. Je to velmi dobré, já to okusil asi jen dvakrát v životě.“
Sto let inspirace Rapsodií v modrém
„Původně jsem měl hrát na housle, ale asi mi to mezi první až třetí třídou moc nešlo. Do houslí mě museli nutit. Ale doma jsme měli klavír, na který hrál otec, a klavír mě bavil víc,“ vzpomíná host na muzikantské začátky.
„S klavírem jsem se pak dostal do rukou Františka Kůdy, který je jen o deset let starší než já a v té době sám končil studia na AMU. K němu jsem chodil tři roky, ale protože jsem nebyl moc pilný žák a nerad jsem se učil z not, zkoušel jsem si hrát spíš nějaké svoje ‚brnkačky‘ nebo co jsem slyšel z rádia. Zkrátka jsem se odvracel od klasické hudby, až to usnulo,“ pokračuje pianista.
Navíc v té době se rodina na nějaký čas odstěhovala mimo Prahu a po návratu do hlavního města už „výuka nepokračovala“: „Vlastně se tak od třinácti let vyvíjím sám, bez dozoru.“
Což je samozřejmě ten správný moment na formativní nahrávky: „Měl jsem štěstí, že táta rád poslouchal Gershwina a v domácí diskotéce nám nechyběla nahrávka Rhapsody In Blue. Tahle skladba, které je letos sto let, mě dodnes ohromně baví, i piano v ní. Šlo o velkou inspiraci.“
Začínal tedy host rovnou jazzem? Kdepak. První kapelu měl Aleš Faix už v deváté třídě základky, když bydlel v Pardubicích. „A byl to samozřejmě bigbít.“
Mahavishnu mě hodili na jinou kolej
„Bigbít jsem se pokoušel hrát až tak do osmnácti. Do chvíle, než se ke mně dostaly nahrávky Mahavishnu Orchestra. Ti mě nakopnuli a přesměrovali na jinou kolej. Kdyby se to nestalo, tak teď budeme poslouchat Emerson, Lake & Palmer, Deep Purple, Yes nebo Genesis a byl bych v jiném pořadu,“ žertuje host.
„Bigbít mám pořád rád, ale od setkání s Mahavishnu Orchestra jsem začal poslouchat jazz a shánět jazzové nahrávky,“ dodává Faix.
Od kapely, která ho dovedla k jazzu, vybral host do vysílání skladbu Resolution z alba Birds of Fire (1973): „Jsou v ní lidi, které mám rád dodnes. Pianista Jan Hammer, samozřejmě vůdčí postava kytarista John McLaughlin, bubeník Billy Cobham, basista Rick Laird. A hlavně houslista Jerry Goodman, který mě inspiroval k tomu, že je možné mít v kapele housle i v Čechách.“
Zdá se tedy, že za založení Jazz Fragmentu právě s houslistou Milanem Pěkným mohli Mahavishnu Orchestra:
„S Milanem Pěkným hraji s přestávkami už 49 let. A kdyby nebylo vojny, tak ho ani na ty dva roky nikdo nestřídá. Díky tomuto houslistovi můžeme hrát nejen vlastní skladby, ale i kompozice francouzských houslistů jako je Jean-Luc Ponty. S ním jsem měl dokonce šanci mluvit po jeho vystoupení v Českých Budějovicích. Než se stal sólistou, prošel i kapelou Franka Zappy, se kterým nahrál třeba skladbu King Kong. A Pontyho autorská hudba je plná nápadů do dnešních dnů.“
Doplňme pro jistotu, že Ponty také hrával v Mahavishnu Orchestra. A nemusíme ani hádat, čí nahrávka nyní zazní. Půjde o svižný kousek Rhythms Of Hope z Pontyho alba Mystical Adventures (1982). Jazzotéka zkrátka vesele pokračuje dál. Poslechněte si ji celou v květnové premiéře, nebo ze záznamu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
