Co já dostal facek u piana, vzpomíná Decziho basista Michael Krásný
Baskytarista, skladatel a v poslední době také zpěvák Michael Krásný vypráví nejen o hudbě, která ho formovala. Dozvíte se o „láskyplných fackách“ v dětství u piana, letech strávených v New Yorku i současných Krásného plánech. Poslouchejte Jazzotéku.
Vedle vizitky Michaela Krásného, písničky Just A Man z profilového alba 20:20 (2020), začíná dubnová Jazzotéka komplimentem. Hostitel Martin Brunner st. vzpomíná na Slánské jazzové dny, kdy poprvé slyšel v kapele Laca Décziho, „který hraje pořád stejně, ale samozřejmě pořád stejně dobře“, příjemné novum – baskytaristu, jenž právě sedí ve studiu.
Naváže obvyklý dotaz, jak se vlastně Michael Krásný dostal k hudbě, zda třeba pochází z muzikantské rodiny.
„Babička učila piano v Opavě, tudíž jsme byli odmala vedeni k pianu,“ vzpomíná Krásný. A na doplňující otázku, zda ho museli do hodin klavíru nutit, nebo se učil s chutí a dobrovolně, reagoval bezprostředně a se smíchem: „Co já dostal facek, u toho piána… To byla doba, kdy se to ještě smělo.“
Okamžitě ale dodává: „Pak se to přehouplo a začal jsem hudbu milovat, ale začátek je vždy těžký.“
Jak se Krásný dostal od piana k baskytaře? „Brácha začal hrát na kytaru, zakládal kapelu a prohlásil, že potřebují basistu a na baskytaru budu hrát já. Tak jsem dostal asi ve dvanácti první baskytaru… a od té doby se na ni snažím trochu hrát,“ vysvětluje Krásný skromně.
Nesmí chybět výčet kapel, ve kterých Michael Krásný figuroval. Je příkladně nadžánrový. Zahrnuje i HC/crossover/hardrockové kapely Krucipüsk či Gaia Messiah, začátky Top Dream Company „někdy před dvaceti lety“ a vedle řady spoluprací pokračuje až k hlavním působištím Laco Deczi & Cellula New York či Quattro Formaggi.
„Quattro Formaggi jsou momentálně v hibernaci,“ upřesňuje basista. „Ale oživuju to a s klukama jsme si teďka zavolali, že bychom zkusili nějaký koncert a uvidíme. Ale s posunem v nějaké mé hudební ‚kariéře‘, kdy jsem začal vedle hraní také zpívat, se vše přehouplo někam jinam. A nevím, jestli to chlapci vezmou nebo nevezmou. Protože instrumentalisté nemají zpěv moc rádi.“
Krásný vysvětlí i proč se domnívá, že zpěv není u jazzmenů-instrumentalistů oblíben: „Pod zpěvem musí být člověk disciplinovaný, a to je ošklivé slovo.“
Vzpomínky na Sherlocka
Martin Brunner se dotáže i na projekt Jam Session In Sherlock’s Pub. „To byla krásná část mého života. Trvalo to asi dva roky, kdy se každou středu, od půlnoci do čtyř do rána, hrálo v Sherlock’s Pub. Třeba jsme dohráli v Aghartě nebo v Jazz Republic nebo kdekoliv kolem, šli „k Sherlockovi“ a o půlnoci začali… Když se to rozkřiklo, to byly úžasné muzikantské večírky!“ vzpomíná Krásný sentimentálně.
„Scházela se tam spousta lidí. Jednou dorazil celý americký gospelový sbor, který se o jamech nějak doslechl. Už tak tam bylo šedesát, sedmdesát lidí a teď přišlo dalších dvacet a začali zpívat. A protože v house bandu byl často Honza Bálek, který mimo jiné spolupracuje s Maranatha Gospel Choir a zná spoustu gospelového materiálu, hned to začali střihat… Úžasný jam,“ pokračuje Krásný ve vyprávění.
A neubrání se lítosti: „Byl to fantastický podnik, bohužel ho pak zavřeli a vznikl jakýsi nonstop.“
„Očmuchávání“ New Yorku
Jako první ukázku svého gusta nechá Krásný pustit Snarky Puppy: „To je něco, co snad každého muzikanta v dnešní době nějak ovlivnilo. A co není takzvaná ‚povinná četba‘ z dřívějška.“
Poté Martin Brunner nezapomene probrat Krásného newyorskou zkušenost:
„Do New Yorku jsem se dostal díky Lacovi, mě samotného by to ani nenapadlo. Bylo mi osmadvacet a tady jsem měl rozjeté Quattro Formaggi, další projekty s různými zpěvačkami… A pak zavolal Laco, ať s ním jdu hrát. A pak – ať jedu do Ameriky natáčet desku. A když se deska natočila, našel jsem si na další dva měsíce podnájem v Brooklynu, abych si to tam očmuchal…“
Nezůstalo u „očmuchávání“: „Najednou jsem zjistil, že to tam bude, nic ve zlém, asi zábavnější než v Praze. Tak jsem po návratu do Prahy prodal všechno, co jsem měl, sbalil si uzlíček a odjel zase do New Yorku. Žil jsem tam od roku 2012 až do roku 2020, do covidu. Lockdown tam byl vážně ostrý. Zůstal jsem v domácím vězení bez jakýchkoliv příjmů.“
Jako ochutnávka přepis úvodní části rozhovoru stačí, nebudeme kazit zábavu z objevování. Poslechněte si celou Jazzotéku buď v dubnové premiéře, nebo ze záznamu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
