Dano Šoltis v poslechovém testu: V klubu mám někdy větší trému než na vyprodaném stadionu

Dano Šoltis
Dano Šoltis

Košický rodák Daniel Šoltis vtrhnul na pražskou scénu s razancí uragánu v roce 1999 a od té doby se stal stálicí českého jazzového dění. V záznamu pořadu Tak to slyším já se dozvíte, jak obstál v „horkém křesle“ u Jakuba Doležala.

Jako člen slovenských I.M.T. Smile se Šoltis podíval do nesrovnatelně větších sálů, než jsou jazzové kluby, a díky studiu v polských Katovicích se seznámil s řadou polských muzikantů, kteří mu rádi zavolají, když shánějí vynikajícího bubeníka. Dnes působí mj. i s reformovanou sestavou minus123minut. Především je však členem Vertiga, progresivní jazzové formace, které už táhne na dvacátý rok existence.

Jak Dano Šoltis obstál v našem poslechovém testu?  První hádanka, z alba Aliso od Davida Binneyho, působila ze začátku drobné obtíže: „Trošku to připomíná Myrona Waldena…nebo Stevea Colemana…“ A po nápovědě: „To je David Binney! To je přesně ono ‒ jeho vyjadřovací jazyk je hrozně podobný těm, které jsem nejdříve jmenoval.“

„Já ho viděl s Donnym McCaslinem, v kvartetu s Antoniem Sanchezem. A proto mě asi napadl Myron Walden, protože Binney hostuje na jedné desce Briana Bladea (se kterým M. Walden hrává, pozn. aut.) a je to přesně ten zvuk. Ale kdo tam hraje na bicí, si teď říct netroufnu.“ Byl to Dan Weiss, jak sami uslyšíte.

Dano Šoltis

Při další ukázce, opět po malé nápovědě, Dano zareagoval ihned: „Tady moc variant není ‒ jedním z mála slovenských bubeníků, kteří spolupracují se zahraničím, je Martin Valihora. Ale přiznám se, že ho mám zafixovaného v trochu jiné poloze. Znám jeho nahrávky s Hiromi a Davidem Fiuczynskim, ale poslední dobou se zvukově i feelově prezentuje trochu jinak. V určitém období by to klidně mohli být Emil Frátrik nebo Marcel Buntaj, ale tohle je Martin.“

Kteří slovenští (nebo i čeští) hudebníci Dana ovlivnili? „Marcela, Emila i Martina Valihory si moc vážím, známe se dlouhá léta. V současnosti mě zaujal Marián Slávka, který se pohybuje na rozhraní různých stylů ‒ a doufám, že se objeví víc mladých bubeníků. Na Davida Hodka si vzpomínám, když byl ještě úplně malý ‒ teď už je větší než já (smích)…“

Při následující skladbě jsme napověděli, že se jedná o kapelu z Polska ‒ identifikace opět proběhla bez problému: „Jestli to je klavírní trio a nebude tam nic navíc…asi Simple Acoustic Trio, ale nevím, jestli se tak ještě jmenují (smích)… Zajímavé je, že Wasilewskému desky produkoval Tadeusz Mieczkowski, se kterým jsme se s Vertigem měli tu čest potkat.“

Dano Šoltis porovnává atmosféru ve velkých halách a v malých klubech:

Hlas Davida Bowieho poznal Daniel Šoltis okamžitě: „Za chvíli přijde Mark Guiliana… Ne? (smích) Já totiž neznám všechny songy z té desky, kterou s Bowiem natočil Donny McCaslin. Počkej, já si schválně poslechnu bicí (hraje na ně Matt Chamberlain, pozn. aut.). No, to by člověk nepoznal. Protože tenhle drumming neskutečně nakopnul Steve Gadd a spousta lidí (včetně mě) se to snaží do svého hraní zakomponovat. Někdo hůř, někdo lépe, Chamberlainovi se to podařilo fantasticky.“

U ukázky z desky Chrise Lightcapa se Dano ohradil proti tempu našeho pořadu: „Jsi na mě moc rychlý. To je dnešní doba ‒ věcem se nedává prostor a ten příběh, který by se mohl dvě minuty dít, ten vypadává ze hry. Já si to ještě poslechnu…Trochu mi to připomíná Larryho Grenadiera, zvukem i atakem, ale neznám žádný jeho projekt, kde by takhle hrál. Taky mi to zní podobně jako kapela Antonia Sancheze, kterou jsem viděl v New Yorku…“

Rozhovor měsíce: Hravá novinka skupiny Vertigo

Vertigo

Se členy skupiny Vertigo o novém albu NononoNininini. Šestičlenné uskupení ve studiu zastupovali Marcel Bárta, Vojtěch Procházka a Daniel Šoltis. Poslouchejte na ČRo Jazz v pátek 7. října 2016 ve 14:00.

Poslední ukázku poznal Daniel Šoltis ihned ‒ a protože s kapelou Jing Chi hraje na bicí Vinnie Colaiuta, museli jsme se hosta zeptat, čím mu připadá tento bubeník tak významný: „Odpověď je jednoduchá ‒ jednou za několik století se narodí člověk, který má dar obsáhnout vše, co může muzika obsáhnout.“

„Neexistuje nahrávka, která by mě s ním nebavila. Je to hrozně vkusné a jak je to řemeslně zvládnuté, to nemá obdoby. Fascinoval mě moment, kdy nahrál desku s Herbiem Hancockem a snad pár týdnů na to nahrál desku s Megadeth. V obou případech jsem prohrál sázku, protože jsem pokaždé nevěřil tomu, že to je Colaiuta.“

Náš rozhovor byl samozřejmě obsáhlejší ‒ dostalo se i na Danův vztah k big bandům, na jeho působení v Polsku i na stručný přehled jeho oblíbených bubeníků. Neváhejte a poslouchejte ze záznamu a těšte se na neméně zajímavého hosta v příštím vydání.

Seznam testovacích nahrávek: Daniel Šoltis

Aliso – David Binney – Aliso – 2010

Softly as in a Morning Sunrise – Hiromi's Sonicbloom – Beyond Standard – 2008

Message in a Bottle – Marcin Wasilewski Trio w/ Joakim Milder - Spark of Life – 2014

Slip Away – David Bowie – Heathen – 2002

Like Someone in Love – Slide Hampton Orchestra – Drum Suite – 1962

Stone by Stone – Chris Lightcap’s Bigmouth – Epicenter – 2015

Crazy House – Jing Chi – Live! – 2003