Ibrahim Maalouf si troufl na symfonii, kultury propojil nečekaně hladce

7. listopad 2018

Rozsáhlejší, koncepční kusy si vyzkoušel Ibrahim Maalouf už dříve, ale symfonie je opravdu velké sousto. Tomáš Polívka se podíval podrobněji na trumpetistovu novou desku.

Hráč na čtvrttónovou trubku, skladatel a pedagog Ibrahim Maalouf se narodil v Libanonu a podstatnou část života strávil ve Francii. Od dětství hrával Vivaldiho i Bacha, arabskou lidovou hudbu, ale také jazz a rock. Hostoval s maliským duem Amadnou et Mariam, ale také třeba se Stingem. 

Zkomponování a provedení Levantské symfonie č. 1 financovala organizace New Levant Initiative, kladoucí si za cíl oživovat a propagovat kulturní tradice Levanty jako tradičního kosmopolitního místa setkávání západu a východu. Je tudíž celkem jasné, proč jako autora programního díla oslovili její zástupci právě Ibrahima Maaloufa.

Ibrahim Maalouf – Levantine Symphony No. 1 v Jazz Testu

Že si východní stupnice rozumí s klasicizujícími evropskými postupy je vlastně také přirozené. Aniž si to uvědomujeme, tyto dvě tradice komunikovaly odedávna. Směrem z Byzance nebo z Maurských Španěl a zase zpátky.

Daleko větší zádrhel představovalo pro Maaloufa jako aranžéra vkusně provázat orchestrální a chorální pasáže s těmi kapelovými, s moderní bicí soupravou, například s funkovými rytmy jako ve Druhé větě symfonie. Tohle spojení má ve zvyku kopat, ale Maaloufovi se podařilo koncepci východ-západ, klasika-jazz, orchestr a sbor-combo zvládnout až nečekaně hladce.

Čtěte takéIbrahim Maalouf – Red & Black Light

Autor kompozici dobře rozvrhl a vyvážil, od jemného navození tématu až k mohutnému, velebnému finále. Poslouchá se snadno, hudební vyprávění neztrácí nit. Skladbě jako celku nechybí monumentalita, jakou bychom od symfonie čekali. Maalouf dobře vizualizuje, často působí hymnicky až bombasticky. Ne každému posluchači to musí vyhovovat. Ale to samozřejmě není kritika, to patří k žánru.

Pokud je Levantská symfonie číslo 1 skutečně první z rozsáhlejších Maaloufových prací s partiturou pro plný klasický orchestr a pokud trumpetista vysekne třeba 9 symfonií jako Beethoven, máme se na co těšit. Jen kacířsky doufám, že podobných zakázek nebude až příliš. Že bude trumpetista stíhat „běžnou“ práci v průraznějších malých sestavách, kterou mám osobně velmi rád.

Jazz Test č. 21

Ibrahim Maalouf

Levantine Symphony No. 1 

Ibrahim Maalouf – kompozice, aranžmá, dirigent, trubka, klavír, klávesové nástroje

Pařížský symfonický orchestr

La Maîtrise Des Hauts De Seine (dětský sbor)

Sarah Nemtanu – sólové housle

Stéphane Galland – bicí nástroje

Frank Woeste – elektrické piano

François Delporte – kytara a další