Ivan Audes v Jazzotéce: Weather Report mi otevřeli uši

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ivan Audes

A nejen Weather Report. V rozhovoru dojde i na jedno odhalení, i když dnes už asi nikoliv „skandální“. Poslouchejte Jazzotéku, kde bubeník, skladatel, pianista, kapelník a pedagog Ivan Audes vypráví o hudbě, která ho provázela životem.

„Posloucháme ukázku z desky mého tria, nazvané Seven Dreams, kterou jsme natočili živě v Německu, v pohraničním městečku Cham. Písnička se jmenuje Vánoční vábení,“ uvede host autorskou kompozici jako reprezentativní vzorek svojí tvorby. Dodejme, že nahrávka vyšla na CD v roce 2008 a v obsazení Ivan Audes Trio figurovali vedle protagonisty basista Dan Eberle a pianista Kryštof Marek.

Po úvodní kompozici probere hostitel rodinné reálie hosta i hlavní zdroje jeho obživy:

„Když jsem dokončil konzervatoř a přišel z vojny, tak jsem jenom hrál. A vždy říkal, že v životě nebudu učit. Jenže časem se vše změnilo. Asi před třiceti lety mi volali z plzeňské konzervatoře a přemlouvali mě, ať tam jdu učit. Odmítl jsem, že mě to nezajímá. Ale když mi volali asi po páté, nakonec jsem přijal. Od té doby tam jsem a celou věc jsem oproti svojí teorii z mládí přehodnotil.“

Nemůže chybět otázka, jak se samotný Ivan Audes dostal k hudbě a jazzu zvláště:

„Přihlásil jsem se sám v první třídě při náboru do hudební školy, že budu chodit na klavír. Na té hudebce jsem strávil asi sedm, osm let. Klavír mi zůstal dodnes, pořád na něj hraju, mám i kapely s klavírem. Ale bicí mě chytly proto, že na ně hrál táta s takovým plzeňským amatérským souborem. Tak jsem udělal přijímačky na konzervatoř a začal studovat bicí. S nimi samozřejmě i obligátní klavír.“

Božská hudba a záhadné trubičky

Mezi interprety, kteří Ivana Audese zásadně ovlivnili, byla kapela Weather Report. „Především album Heavy Weather, kde je i snad nejznámější jazzový standard na světě Birdland. Desku jsem slyšel prvně, když jsem přišel na konzervatoř a bylo mi asi patnáct. Nikdy dříve jsem takovou muziku neslyšel. O pár ročníků výš chodící kolega pořádal dýchánky s poslechem hudby, kam jsem byl jednou pozván, a rozdávaly se tam takové podivné trubičky. Že prý se to bude kouřit. Netušil jsem, co to vlastně je, ale najednou se mi úžasně otevřely uši a já slyšel dokonalé věci…“

Na tuto historku navazují vzpomínky na první Audesovu jazzovou skupinu:

„Už na konzervatoři jsme jazzovou kapelu měli. Hned, když jsem nastoupil do prvního ročníku, poznal jsem spoustu úžasných lidí, třeba Frantu Kučeru, Pavla Vaňka nebo Michala Dittricha, kteří už v téhle hudbě jeli. Pro mě to byl nový svět. Michal Dittrich dodával desky, které v té době absolutně nebyly u nás k sehnání. Jeho maminka totiž jezdila do Anglie, a tak jsme měli k dispozici aktuální hudbu. Hned od prvního ročníku jsme s touhle hudbou, nejdříve s jazzrockem, pak i s jazzem, koketovali.“

Ivan Audes

Další ukázka pochází z desky, která patří mezi Audesovy vůbec nejoblíbenější. A nyní už půjde o bicí nástroje. Dojde totiž na album I’m Fine, How Are You?, které v roce 1977 nahrál virtuózní brazilský perkusista Airto Moreira:

„I tuhle desku jsem poznal v době, kdy jsem nastoupil na plzeňskou konzervatoř. Když se roztočila na gramofonu, úplně mě šokovala. Dodnes ji miluju. V písni, kterou jsem vybral, hraje úžasné sólo fenomenální pozounista Raul de Souza. Když jsem byl asi před deseti lety pozván se svým triem do německého Pasova na mezinárodní festival, hrálo po nás seskupení, ve kterém figuroval právě Raul de Souza. Okamžitě jsem ho po těch letech poznal. Vždy jsem si myslel, že to musí být nějaká nadpřirozená bytost, takhle přece normální člověk nemůže hrát…“

Zmíněná skladba se jmenuje The Happy People. Více ale neprozradíme, jako upoutávka předchozí odstavce stačí. Nenechejte se připravit o další pohodové povídání a hudbu v Jazzotéce, kterou si můžete i s ukázkami poslechnout výše.

Spustit audio