Jak to slyší Roman Vícha? Otestovali jsme nejlepšího bubenického samouka
Roman Vícha patří k nejžádanějším bubeníkům své generace. Jak obstál v poslechovém testu ČRo Jazz?
Přestože se Vícha posledních pět let věnuje hlavně doprovázení zpěvačky Ewy Farne, na české klubové scéně jsme ho viděli s nejrůznějšími projekty. Zmínit můžeme např. kapelu písničkářky Zuzany Dumkové, nejrůznější varianty orchestru Bucinatores, Face of the Bass, moderní elektrické blues Private Earthquake kytaristy Lukáše Martinka, nebo pionýry moderního popového zvuku v Čechách ‒ kapelu Toxique. Stále působí i v jam-bandovém Muffu.
Protože je Roman Vícha muzikant s velmi širokým rozhledem, bylo potřeba připravit hudební hádanky z nejrůznějších hudebních koutů. Roman si s většinou ukázek poradil na výbornou.
Píseň Trumpeta od skupiny Buty poznal už ve čtvrté sekundě. Stejný čas si vyhradil na ukázku od skupiny Toto. „Jeff Porcaro byl můj první velký vzor. A, samozřejmě, Simon Phillips byl druhý vzor, toho mi představil můj otec. Pro něj to je dodneška bůh.“
U skladby Davea Weckla bylo sice jemné zaváhání, nicméně i zde byl na konec výsledek bez chyby. „Když jsem byl na konzervatoři v Ostravě, v té době Weckl strašně jel. Jenže já právě poslouchal Jeffa Porcara a Simona Phillipse. Dokonce jsem od Weckla hrál pár věcí, i něco z jeho učebnic, ale nikdy mě to moc nedostalo.“
V souvislosti s prvními bubenickými vzory se dostalo i na Romanův vztah k bubenickým učebnicím: „Celkově mě vlastně hraní not moc neovlivnilo. Já se v podstatě považuju za samouka. Byl jsem na různých školách a učitelé mi vždycky dali nějaký směr, naučili mě techniku nebo číst noty ‒ ale vlastně jsem samouk.“
Ukázku z alba I od zpěvačky Niiy sice Roman neidentifikoval, ale neomylně vytušil, kdy přijde refrén. „K takovéhle muzice se většinou dostávám přes svoji ženu,“ okomentoval host Niinu píseň Nobody. „Moje role bubeníka je hlavně doprovázet, ne nějak excelovat. Takže si pop rád poslouchám. U nás doma se pouští třeba zpěvačka Solange nebo Chet Faker, a je to super.“
Ani vzorek z desky Epic od saxofonisty Kamasiho Washingtona se hostu uhodnout nepodařilo, tak jsme se aspoň zeptali na Romanovy oblíbené muzikanty ze současné světové jazzové scény:
„Hodně rád mám Kneebody. Ale přiznám se, že je pro mě občas těžké poslechnout si jejich desku do konce. Radši si je jednou za čas vychutnám na živo v Jazz Docku. Z bubeníků se mi moc líbí Eric Harland nebo Mark Guilliana, mám rád basistu Tima Lefebvra. A bubeník z Kneebody, Nate Wood, se mi moc líbí v tom, že si svoje sólové desky sám nahrává, míchá a masteruje, dokonce si na nich i zpívá. Jeho poslední deska Another Time je pro mě zásadní.“
Jednou z ukázek, které Roman Vícha bezpečně poznal, byla i skladba Type od americké rockové formace Living Colour: „Podle toho šíleného groovu a zpěvu. Rockové období jsem měl, když jsem bydlel u rodičů.“
„Nevím, jestli se dá za rock považovat i Sting nebo Peter Gabriel, taky se u nás hodně hrála deska Crisis od Mikea Oldfielda. A samozřejmě Deep Purple nebo Led Zeppelin. Než jsem přišel do Prahy, tak jsem byl rocker a poper. To až v Praze jsem trošku přičichnul k jazzu (smích).“
Abychom byli spravedliví, musíme přiznat, že prvním nachytaným v našem pořadu nebyl host Roman Vícha, nýbrž autor vydání, Jakub Doležal. Po dvaceti letech se nechal nachytat na správný výklad názvu desky skupiny Buty, Rastakayakwanna.
Konec konců, když Roman odcházel ze studia, zeptal se autora: „A kdy budeš hádat ty?“ Nebyl to jediný podnětný postřeh, který od něj v našem pořadu zazněl. Přejeme příjemný poslech a těšíme se na vás i za měsíc.
Seznam testovacích nahrávek – hádá Roman Vícha:
Trumpeta - Buty - Rastakaykwanna - 1997
Till The End - Toto - Fahrenheit - 1986
High Life - Dave Weckl Band - Synergy - 1999
Nobody - Niia - I - 2017
The Message - Kamasi Washington - Epic - 2015
Type - Living Colour - Time's Up - 1990
Summer - Bruno Heinen & Camerata Alma Viva - Changing of the Seasons - 2017
Gainsbourg - Mehliana - Taming the Dragon - 2014
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
