Jak to slyší Vít Křišťan? Klávesy má „všude možně“

Schválně: Poznáte skladbu, kterou se představí červnový host Vít Křišťan? Chcete-li přistoupit na hru, před přečtením následujícího odstavce si pusťte nejprve úvod audio záznamu.

Pokud jste při poslechu určili, že jde o kompozici Inner Dance z Vítkova albového debutu Imprints z roku 2013, máte jistě současný domácí jazz v malíku.

Logický dotaz moderátora Jiřího Starého poté směřuje k faktu, zda Vít nechystá novou profilovou nahrávku, když od té jediné zcela „leaderské“ a 100% autorské uplynula dekáda. „Musím přiznat, že ryze autorský projekt nepřipravuji, ale převážně moje autorská byla i deska tria s Oskarem Törökem a Jiřím Slavíkem z roku 2017,“ připomíná host.

A pokračuje ve výčtu dalších aktivit: „Od té doby jsme začali hrát s Robertem Balzarem, se kterým jsme natočili materiál, na jehož vydání se moc těším. Vedle toho nedávno proběhl i koncert se SOČRem propojeným s Concept Art Orchestra, pro který jsme s Lubošem (Soukupem) každý napsali skladbu, v té mojí hostovala i maďarská zpěvačka Veronika Harcsa a v Lubošově Thommy Andersson a David Dorůžka. Mimo jiné spolupracuji s Martou Kloučkovou, Andreou Šulcovou, také s mojí manželkou Agnieszkou Twardoch, se kterou si zase užiji trochu toho bigbítu, protože má projekt vycházející z legend polského undergroundu...“

Po podrobnějším představení skladby Mandala pro SOČR a CAO už následuje test. Jiří Starý ho odstartuje „sólovkou, kterou by měl host snadno identifikovat“. Vítek se skutečně uchechtne už během úvodních taktů.

„Od prvního tónu je to jasné,“ určí správně Thelonia Monka a jeho podání standardu ‘Round Midnight. „K téhle skladbě mám velký respekt, na interpretaci není vůbec jednoduchá. I s Milesem Davisem měl Monk velké debaty, jak ji hrát.“

Na dotaz, jaké tónině dává Krišťan při interpretaci této skladby přednost, uvede pianista tu originální. Es moll. Na další otázku, zda by ji dokázal plynule transponovat, Vítek odpoví upřímně: „No... jo, ale kdybych ji měl hrát na koncertě, raději bych si ji předem v té tónině přehrál, abych si byl jistý. Nejsem typ hráče, který by ji vypálil za jakýchkoliv okolností jako třeba Oscar Peterson.“

Boj mezi klávesami a květinami

Také v další ukázce pozná Vít Křišťan po prvních sekundách dominantního interpreta, Chicka Coreu. Zná i melodii, název kompozice ovšem z paměti nevyloví okamžitě. Ale když mu moderátor hodí nápovědu o „křišťálovém zvuku sopránky“ (hraje Joe Farrell), vybaví se mu Crystal Silence. Dodejme, že jde o nahrávku z alba Return To Forever (1972).

Od zvuku elektrického piana Fender Rhodes se rozhovor stočí k Vítovu nástrojovému parku. I Křišťan upřednostňuje klasické Fender piano. „Nějakou dobu jsem to řešil hraním přes počítač, ale z dlouhodobého hlediska to není nejspolehlivější věc, a měl jsem štěstí, že se mi podařilo sehnat za dobrou cenu Fender Rhodes Mark I. Zjistil jsem, že to je fakt NÁSTROJ.“

Dále Vít shromažďuje i staré analogové syntezátory. „I když je pravda, že doma s manželkou trochu bojujeme o místo. Ona má kytičky, které rostou všude možně, a já klávesy, které jsou také všude možně.“

Hned v prvních taktech naprosté klasiky Maiden Voyage od Herbieho Hancocka, konkrétně ve verzi z koncertního alba Flood (1975), se také Vítek spokojeně pochechtává: „To je trefa do černého.“ Zároveň pianista využije skladby k doporučení knihy Hancockových pamětí Possibilities.

Po pravdě, odhadnout jméno dalšího pianisty jde pomalu už podle moderátorova slovního úvodu, aniž by zazněla jediná nota. Poznat Keithe Jarretta nedá Křišťanovi žádnou práci, i když jméno skladby (My Song, 1978 ze stejnojmenné desky) si nechá prozradit. Z interpretů hned určí Jana Garbarka, byť rytmický tandem Palle Danielsson a Jon Christensen si nevybaví.

Hosta ale ještě čeká určení dalších třech kompozic a pianistů, a tentokrát půjde o větší chytáky. Jak se s nimi popasuje? Poslechněte si celou epizodu Tak to slyším já ze záznamu.