Jakub Švejnar v Jazzotéce: K avantgardní hudbě mě nasměroval Ornette Coleman

Když vynechá situaci ve světě a soustředí se na hudbu, nebrání se host v úvodu květnové Jazzotéky optimismu. „Hraje se čím dál víc,“ pochvaluje si ústup covidu a nástup Múz. A to i navzdory faktu, že KIN mají pauzu: „Miška Turcerová momentálně studuje v Kodani a tak hrajeme se Štefanem Szabó jen v duu Ranjevš & Óbazs.“

Právě KIN ovšem zazní jako vizitka vynalézavého bubeníka. „Autorkou skladby je Miška Turcerová a když jsme ji natáčeli, řekla mi, ať ji nehraju jako jemnou baladu, jak jsme ji pojali dříve, ale úplně jinak. Jako free jazzové sólo. Abych se odpojil od saxofonu a kytary a hrál úplně nad nimi. Přesně tak jsem tedy hru pojal, nikoliv citlivě k ostatním nástrojům, ale záměrně agresivně, a vyšlo to docela dobře.“

Držet se svého

Bubeník také vysvětlí, jak se k tomuto pojetí dostal. „Když jsem se snažil proposlouchat k free jazzovým klasikům, časem jsem si uvědomil, že hrají paralelně k sobě. Mají svoje linie, zdánlivě hrají, jako kdyby se neposlouchali a nereagovali na sebe, ale pokud to dělají opravdu dobře a sebevědomě si drží svoji linii, vznikne úplně jiná hudba, než kdyby na sebe reagovali. Mnohdy velice zajímavá. Někdo to pojmenoval ‚neempatický poslech‘. Sice slyším, co ostatní hrají, ale držím se svého.“

Podle Jakuba Švejnara tento přístup výborně funguje také v africké hudbě a její polyrytmice: I když někdo udělá chybu, hrají hudebníci natolik sebevědomě, že to působí jako záměr a výsledné groovy jsou o to poutavější.

Ve výčtu svých spoluprací s dalšími muzikanty Jakub Švejnar zdůrazní, že za jeden ze svých hlavních projektů považuje Jungle Debris, společně s Uthando a Ranjevš & Óbazs. „V triu hrají zde žijící kontrabasista brazilského původu Luan Gonçalves a Martin Debřička, autor většiny repertoáru.“

Švejnar objasní i svoji ve webových zdrojích leckde uváděnou spolupráci s NOCZ. „V NOCZ samozřejmě hraje výborný bubeník Dag Magnus Narvesen, ale protože kvůli covidu jednou nemohl dorazit na koncert, požádal mě Radim Hanousek, se kterým hraji v Dust In The Groove, o záskok.“ Šlo jen o jednu příležitost, ale zato o parádní zážitek.

Jako první ukázku formativní hudby vybral Jakub Švejdar skladbu Resolution od Johna Coltranea. „Tuhle desku (samozřejmě míní A Love Supreme) jsem poslouchal kolem dokola a strašně mě bavilo skladby hrát, i když vlastně dodnes nevím, jak na to,“ směje se bubeník.

Jakub Švejnar|foto:Petr Vidomus, Český rozhlas

Freejazzové okouzlení

Host i moderátor také vypíchnou Ornette Coleman Double Quartet a klasické album Free Jazz: A Collective Improvisation (1960). „To je zajímavá hmota,“ konstatuje Jakub. Nevybral ji sice jako ukázku („to bychom museli poslouchat celých čtyřicet minut“), ale na Colemana dojde.

„Právě díky Colemanovu albu The Shape Of Jazz To Come jsem začal poslouchat víc a víc avantgardní a volné hudby. Předtím jsem nevěděl, jak k téhle muzice přistoupit, poslouchal jsem spíše hezčí, uhlazenější jazz,“ svěřuje se Jakub a narazí například na klasiku Kind Of Blue.

„Ale hrozně jsem chtěl k volné hudbě proniknout, protože jsem cítil zvědavost a že se tam něco zajímavého děje. Několik měsíců mi to ale trvalo,“ pokračuje ve vyprávění Jakub. Po jeho vyznání z „volné lásky“ zazní ze zmíněné desky snímek Eventually.

Hostitel programově narazí na otázku sbírání desek, ale zde je Jakub příslušníkem svojí generace: „No, mám jen pár cédéček… Dovedu si představit, že někdy, až budu mít nějaké peníze… Jenže zatím nemám ani gramofon. Ale když přijdu k nějakému kamarádovi, který gramofon vlastní, je to opravdu úplně jiný poslech.“

Vy si prosím užijte poslech celé Jazzotéky, ať již v květnové premiéře, nebo ze záznamu.