Na všechny kytarové fígle jsem přišel v prádelně, říká „Krysa“ Fišer
Je jasné, že formativní muzika Zdeňka „Krysy“ Fišera, známého z kapely Impuls, Big Bandu Milana Svobody, Laca Décziho nebo Jazz Q, bude pestrá. Vydejte se s Jazzotékou na cestu od rocku a rhythm-and-blues po fusion a jazz.
Sympatickou žánrovou rozmáchlost předešle už představení hosta, kterým je „jazzový, rockový, bluesový kytarista a pedagog Zdeněk Fišer“. A když se hostitel zeptá, zda nic nechybí, dodává vtipný a pohotový host, že je „ještě fotbalista“.
Jako muzikantskou vizitku vybral kytarista stoji kompozici Mlhavé ráno z alba Amulet (2020) kapely Jazz Q.
Probírku muzikantské dráhy Zdeňka Fišera začne moderátor Martin Brunner opravdu od píky, když připomene začátky v beatové kapele Rockwells. „Tam jsem začínal, když mi bylo čtrnáct,“ směje se host. „Zpíval jsem tam písničky Beatles.“
Další řeč se už vede o kapele Harpagon’s Art. „To je zásadní milník. Někdo z té kapely šel na vojnu a já přišel na konkurs s tím, že budu zpívat. Ale oni mi řekli, že zpěváka mají, zpíval úžasně věci Otise Reddinga a všechny holky z něj byly na zemi. A že potřebují sólovou kytaru. Když jsem přišel na ten konkurs, měl jsem zrovna koupenou kytaru Jolana Alexandra, zdejší kopii „B.B.Kingovské“ Gibsonky ES-334. Ale sóla jsem nikdy předtím nehrál, jen akordy.“
Příběh měl nečekané vyústění. Členové Harpagon’s Art Fišerovi řekli, že „když má tak hezkou novou kytaru, ať si vezme pásky, naučí se sóla a přijde za dva měsíce“.
„Všechny ty pásky byly rhythm-and-blues,“ dodává kytarista. A my už naopak ani dodávat nemusíme, že jako sólový kytarista obstál: „Na průmyslovku jsem úplně kašlal a deset hodin denně cvičil v prádelně. Na všechno jsem si tam přišel sám, teprve později se mi dostaly do rukou všechny ty americké kytarové školy.“
Když se kapela Harpagon’s Art rozprchla kvůli povinné vojenské službě, pokračoval Fišer ve skupině Labyrint Jazz Rock. Ale než dojde na pokračování příběhu, repertoár Harpagon’s Art ilustruje píseň I Can’t Keep From Crying Sometimes v úpravě bluesrockové kapely Ten Years After s kytaristou a zpěvákem Alvinem Lee z roku 1967.
Od rhythm-and-blues k fusion
Labyrint Jazz Rock také vycházel z rhythm-and-blues, ale už měl repertoárem převzatým od kapel jako Blood, Sweat & Tears nebo Chicago našlápnuto k fusion. „Také jsme hráli hodně věcí od The Paul Butterfield Blues Band, já jsem přinesl do repertoáru jejich skladbu Driftin‘ And Driftin‘. Tam už byla aranžmá pro dechy, potkal jsem se konečně s notami.“
Host ještě dodá, že aranžmá pro dechy psal pro Labyrint Jazz Rock saxofonista Pavel Komzák, „kterého jsem pak na oplátku dotáhl do Pražského big bandu Milana Svobody“. Pochopitelně nyní zazní zmíněné blues Driftin‘ And Driftin‘ z alba The Resurrection Of Pigboy Crabshaw (1967).
Dojde i na skladbu, která Zdeňka Fišera ovlivnila zásadně. „Byla v Českém rozhlasu taková stanice, kde pan Dorůžka a ještě pár lidí pouštěli jazzové věci, což velmi vzdělávalo posluchače. Právě tam jsem poprvé uslyšel Kennyho Burrella a zamiloval si ho. On je takový jazzo-bluesový, byť samozřejmě víc jazzový.“
Čtěte také
Onou nahrávkou je balada I’m Just A Lucky So And So. „Mám k ní osobní historku. Naučil jsem se ji tehdy přesně podle Burrella, notu po notě. A když pak mnohem později za mnou přišel syn, studující novinařinu, a prohlásil, že ho tam baví všechno kromě té novinařiny, učil jsem se s ním každý večer tři hodiny, aby se dostal na konzervatoř. Naučil jsem ho právě tuhle skladbu, kterou pak u zkoušek zahrál nádherně, ještě spolu s Ornitology. Vzali ho.“
Logicky následují vzpomínky na doby, kdy večerní konzervatoř, budoucí „Ježkárnu“, tehdy ještě s Karlem Velebným jako pedagogem, začal navštěvovat samotný Zdeněk Fišer.
„Vzali mě proto, že chtěli začít učit jazz, ale všichni kytaristé tam pořád hráli kusy Heitora Villa-Lobose a všechny ty Giulianiho etudy, zatímco já jediný zahrál dvanáctku od Rudly Daška. Řekli, že přesně tohle potřebují. Akorát se mě ptali, co se tam chci jako učit, a já odpověděl, že právě základy klasické kytary. U Milana Tesaře jsem se pak opravdu nějaké etudy naučil.“
Právě zde také začal s účastí Zdeňka Fišera vznikat big band, pozdější Pražský big band Milana Svobody. Pokračování už si poslechněte sami, v březnové premiéře Jazzotéky nebo ze záznamu.
Související
-
Festival Isle of Wight mi otevřel oči, vzpomíná Martin Kratochvíl
Martin Kratochvíl, legenda českého jazzrocku, byl hostem pořadu „Den s ...“ na Českém rozhlase Jazz.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor


Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.