Jan Uvira: Moje trio mělo být... kvarteto

16. červen 2017
Jan Uvira

Na čem vyrůstal moravský pianista Jan Uvira? Nebolela ho ze čtyřhodinové master class u Aarona Goldberga hlava? To vše a mnohem více uslyšíte v červnové Jazzotéce.

V pořadu Jazzotéka, který vysílá ČRo Jazz třetí pátek v měsíci, zve jeho autor Martin Brunner st. do studia etablované i začínající jazzové hudebníky a probírá se s nimi nahrávkami, které oni sami považují za podstatné pro svůj muzikantský vývoj.

Původem frýdecko-místecký pianista Jan Uvira má za sebou, navzdory věku relativně útlému (pětadvacet), kupu zajímavých muzikantských zkušeností. Pianové trio s bulharským bubeníkem Martinem Hafizim a italským kontrabasistou Alessiem Brunem například založil během univerzitní stáže v Rotterdamu.

Na to konto moderátor uvítá hudebníka (mile) nekorektním muzikantským vtipem, že „mladý jazzman dneska vystuduje ZUŠ-ku, pak Ježkárnu, pak VOŠku, pak jede studovat do Katovic, pak do Rotterdamu a pak už...“ (dále si poslechněte sami).

Jan Uvira a Martin Brunner st.

Ale jak dobře to nadnárodnímu triu zní a že pointa onoho vtipu na Jana Uviru neplatí, se můžete přesvědčit hned v úvodní nahrávce Jazzotéky. V další skladbě už ovšem pianista ohlásí prvního ze svých inspirátorů, Aarona Goldberga.

„Aaron Goldberg je naprosto neuvěřitelný člověk. Měl jsem možnost účastnit se v Rotterdamu jeho master class. Trvala něco přes čtyři hodiny, což už je samo o sobě docela zajímavé. Krom toho, že je Aaron Goldberg neuvěřitelně dobrý muzikant, je také mimořádně inteligentní.“

„Studoval na Harvardu historii či fyziku, od hudby často odskakoval ke studiím úplně jiného druhu, a nakonec to v hudbě dotáhl na vrchol. Mně se hrozně líbí jeho deska z roku 2006 Worlds, ze které jsem přinesl skladbu Kianda’s Song.“

Po nahrávce se dozvíte, zda čtyřhodinová lekce představovala vyčerpávající zážitek, vedoucí často až k migréně: „Vůbec ne! Goldberg totiž vše prokládal zážitky ze svého života a bylo to velice inspirativní. Ale samozřejmě po tak ‚výživné' master class musíte mít dost času vše o samotě vstřebat.“

Asi nepřekvapí, vhledem k Uvirovým studiím v Katovicích, že další ukázka, skladba Limitless v podání Paweł Tomaszewski Trio, se zrodila právě na polské scéně. „Já jsem se s Pawłem Tomaszewskim seznámil právě na akademii v Katovicích, kde učí jako jeden ze dvou pianistů na jazzovém oddělení. Má úžasné trio s moderním zvukem.“

Pianista se také svěří, že jeho oblíbeným nástrojem je trubka. Vlastně původně uvažoval o kvartetu s trubkou, ale nakonec si jeho vlastní kompozice řekly o něco jiného: „Zjistil jsem, že mi zatím více vyhovuje svoboda triového formátu. Ale do budoucna bych chtěl určitě udělat něco s trubkou, zvláště s křídlovkou. Barva toho nástroje mě velice baví.“

Nemůže asi následovat nic jiného než snímek jednoho z Uvirových oblíbených trumpetistů, konkrétně kanadského mistra Kennyho Wheelera. „V roce 2005 vydal desku What Now, která je zajímavá tím, že vznikla bez bicích.“ Zazní hned úvodní kompozice Iowa City.

Ke zmíněné Wheelerově nahrávce s Johnem Taylorem, Chrisem Potterem a Davem Hollandem přidá pianista i jednu milou školní historku s Matejem Benkem v roli pedagoga, ve stylu „nechceš si to sólo taky stáhnout?“ A červnová Jazzotéka, jejíž premiéra proběhne v pátek 16. června od 14:00 hodin, samozřejmě nabídne ještě mnohem více kvalitní muziky a vtipných příběhů.