Jaroslav Šindler: Svět bopové kytary mi otevřel Joe Pass

V pořadu Jazzotéka, který vysílá Český rozhlas Jazz každý třetí pátek v měsíci, zve jeho autor Martin Brunner st. (též flétnista a zakladatel festivalu Jazz Goes to Town) do studia etablované i začínající jazzové hudebníky a probírá se s nimi výběrem z nahrávek, které oni sami mají za podstatné pro svůj hudební vývoj či směřování.

Kariéra Jaroslava Šindlera se výrazněji rozvinula s jeho nástupem do septeta E.S.P. V průběhu let pak často doprovázel zpěvačky. Hrál šest let s Janou Koubkovou a dodnes je členem formací Ireny Budweiserové a Petry Ernyeiové. Spolupracoval i s Jiřím Stivínem a řadou dalších předních tváří české scény. Jako pedagog působí na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze.

Ke klasickému jazzu se dostal oklikou přes bigbít a jazz-rock. Na jazzovou kytaru ho tehdy nasměrovala česká kompilace Velcí jazzoví kytaristé. „Poprvé jsem se setkal jsem s tím, že takhle se vůbec dá hrát,“ vzpomíná Šindler na začátku rozhovoru.

Do první části pořadu vybral ukázky své „velké kytarové trojky“. „Joe Pass mi otevřel svět bopové kytary. Byl také jedním z průkopníků sólového hraní,“ komentuje prvního oblíbence.

Martin Brunner st. a Jaroslav Šindler|foto: Petr Vidomus

„Wes Montgomery se pro mě zase stal vzorem ve feelingu a přístupu ke standardům,“ vysvětluje hned na to volbu skladby Days of Wine and Roses z alba Boss Guitar. Trojici favoritů doplňuje „úžasný architekt“ Jim Hall.

Současné kytaristy reprezentují „nezbytné“ nahrávky Pata Methenyho či Johna Scofielda, ale také několika méně známých jazzmanů. „Ed Bickert je považovaný za ‚harmonického guru‘. Je neuvěřitelně vynalézavý. Jimmy Bruno je naopak úžasný virtuóz, ačkoli ne příliš stylotvorný. Hrál třeba i s Elvisem Presleyem a Frankem Sinatrou,“ říká Šindler a pouští ukázku z jeho desky Burnin’.

Pořad uzavírá kytaristův komentář na adresu desky Gladwell, kterou už před pěti lety natočil mladý americký talent Julian Lage.