Jazzman odkojený rockem: Miloš Klápště v poslechovém testu

23. prosinec 2016

Tak to slyším já

V předvánočním vydání pořadu „Tak to slyším já“ se role hádajícího zhostil basista a skladatel Miloš Klápště. Do studia jsme jej pozvali nejen proto, že je to vyhledávaný instrumentalista československé hudební scény ‒ jeho spolupráce s Richardem Müllerem, Sisou Fehérovou či kapelou Voilá rozhodně přesahuje hranice jazzu.

Miloš se narodil v roce 1990 a nás zajímalo, jaký bude mít muzikant nastupující mladé generace názor na nahrávky Rona Cartera, Dukea Ellingtona a jak důležitá je pro něj jazzová tradice obecně.

Došlo ale i na témata aktuálnější: Miloš Klápště je hudebník s velmi širokým rozhledem. Bylo nadmíru zajímavé povídat si s ním např. o vlivu, který na jeho hudební vývoj měla rocková hudba: „Začínal jsem na rockové muzice. Pak mi můj první učitel baskytary pustil Weather Report a to mě chytlo. Začal jsem pak pátrat proti proudu času a dostal se např. k blues nebo soulu.“

Oblíbených rockových muzikantů má prý Miloš hodně ‒ vyznal se z obdivu k Led Zeppelin či Deep Purple a jejich bývalému členu Glennu Hughesovi; zmínil i kapely tvrdšího ražení, Korn nebo Slipknot: „Ale to už je velmi dávno,“ dodal s úsměvem.

Jakub Doležal a Miloš Klápště|foto: Petr Vidomus

Při poslechu skladby od Donnyho McCaslina jsme debatovali o elektronické hudbě. „Myslím, že elektronika je dnes nedílnou součástí hudebního života,“ říká Miloš Klápště, načež se jedním dechem vyzná ze své lásky k analogovým syntezátorům, se kterými rád experimentuje.

Ukázka z nové desky Marcuse Stricklanda nás přivedla k debatě o hip-hopu a tím se naskytla i příležitost popovídat si o Milošově vztahu k tomuto žánru. „Rozhodně je to hudba, která mě velmi ovlivnila. Nejvíc mě zasáhl producent J Dilla.“

První kapela, která mě fúzí elektroniky a jazzu oslovila, byli Nerve bubeníka Jojo Meyera. Myslím, že používat výrazové prostředky elektronické hudby je v jazzu cesta dopředu.

„I když umřel velmi předčasně (J Dilla, vlastním jménem James Dewitt Stancey, žil mezi léty 1974–2006, pozn. autor), stačil vyprodukovat snad tisíce nahrávek. Podle mě to byl vizionář, který si zaslouží místo na piedestalu vedle jiných slavných skladatelů. On mě také inspiroval k prozkoumávání kořenů hip-hopu ‒ moc se mi líbí třeba kapela Sugar Hill Gang. Hip-hop je skvělá muzika, když se dělá poctivě.“

Čtěte takéSisa Fehérová: S Chetem Bakerem jsem měla dlouhou romanci

Mezi hudebními hádankami se objevily i snímky Chrise Pottera nebo kapely Snarky Puppy, pohovořili jsme i o Milošových (prozatím nedokončených) studiích kompozice. Na závěr došlo i na jeho oblíbené basisty ‒ zazněla jména jako Tim LeFebvre, Pino Palladino, James Jamerson nebo Miroslav Vitouš.

Jak sami vidíte, Miloš Klápště je osobnost netušeného záběru. Určitě o něm i od něj uslyším ještě spoustu dobrého. Vydejme se tedy společně na exkurzi jazzem moderním i klasickým. A těšme se i na příští vydání ‒ to by k nám do studia měl ze zámoří dorazit varhaník Ondřej Pivec.